Dobrý golf a jeho typické znaky

(GOLF) Stojíte na odpališti, vítr vám fouká do zad, ferveje jsou vyschlé a jamka před vámi se navíc stáčí tak, že si ji můžete trochu zkrátit. Rána vám vyjde a vy jste jen 80 metrů od greenu. Váš drive měřil neuvěřitelných 280 metrů a vaši spoluhráči nešetří chválou.

Je to dobrý golf? Ano, někdo může hrát pro těch pár perfektních a dlouhých drivů. Jenže takovou nadprůměrně dlouhou první ránu jsme už dali snad každý z nás. Stačí shoda příznivých okolností, a i vám se určitě míček zastaví daleko za 250 metry.

Dobrý golf pro mě ale ztělesňuje především vyrovnanou hru. Rány vám létají zhruba tam, kam chcete, neztrácíte míčky, nejste v autech, nehledáte v rafu. A nemusí jít vůbec o výsledkově excelentní golf. Stačí například, když budete hrát pořád bogey.

Někdo prostě nedopálí dostatečně daleko, aby mohl být na greenech v regulaci, ale přesto dokáže hrát pěkně a čistě. Hra s hráčem, který je spolehlivý při svém bogey golfu, je pro mě vždycky potěšením mnohem větším, než když hraju s někým, kdo to pálí daleko, ale všemi směry.

Výmluvným znakem dobré hry je pro mě i umění krátké hry. Vždy oceňuji, když si někdo dokáže přihrát k vlajce tak, že mu stačí jeden pat. Je to krásný pohled na tu filigránskou práci, na přesné čipování. Anebo když se dostanete z bunkeru tak, že míček skutečně letí čistě, na pískovém polštáři k vlajce. Co na tom, že následující pat už hráč nedá… Stačilo, že jste dobře – na jeden úder – zvládli pískovou nástrahu.

Nádherně se kouká i na patéra, který si s jistotou přihraje desetimetrovým patem a druhý pat už jen doklepává. Hráč, který na greenu dokáže skutečně odevšad zahrát právě jen ty dva paty, je dobrým hráčem. A nemám přitom na mysli patéra, který ten desetimetrový pat dá – to je totiž skoro vždy náhoda.

Krása a kvalita golfu je v přesnosti. A ve vyrovnanosti výkonu. Nikoli v efektních ranách, které se vám povedou jednou, dvakrát za kolo (ať už je to ten dlouhý drajv, dlouhý pat nebo čip-in). Tohle podle mne platí jak pro ty nejlepší hráče, tak pro každého amatéra. Pohled na nejlepší profesionály je samozřejmě úžasný pro jejich dlouhé odpaly, ale jejich síla spočívá stejně tak v jejich záchranných ránách ze všech možných situací. A především v jejich herní konzistentnosti. Nemusí tomu tak být po celý rok, celou sezónu, ale prakticky vždy je tomu tak během čtyř dnů turnaje. Turnaj se dá vyhrát třemi velmi dobrými a jedním „ucházejícím“ kolem, ale když k těm třem přidáte jedno podprůměrné kolo, už to na titul obvykle nestačí.

Kdysi jsem šel s jedním starším Kanaďanem, měl hendikep okolo 17 a hráli jsme Karlštejn. Měl krátké rány, ale hrál bez výkyvů, s minimem chyb a zaváhání. Byl to nádherný pohled na tu jeho letitou zkušenost. Dodnes si ten zážitek pamatuji. Hezký golf také často předvádějí ženy, protože jejich výkony bývají vyrovnanější než ty mužské. Méně to rvou silou, proto je jejich hra jistější. Chlap pošle drajv do velké vzdálenosti kamkoli – žena zahraje svých 150 metrů, ale je skoro vždycky na ferveji.

Připadá mi, že s golfem je to jako s lidmi. Většinou jsou respektováni ti jedinci, kteří jsou čitelní, vyrovnaní. Naopak poblázněnci ocitající se jednou v oblacích, podruhé v bažinách, své okolí spíš znejišťují. Je to sice vyždímaný politický slogan jedné strany, ale golfová kvalita se se skutečně skrývá v „klidné síle“.