Jak poznat hřiště a být přitom od něj tisíce kilometrů daleko

(GOLF) Většina z 34 000 hřišť celého světa je pro většinu z 60 miliónů golfistů celého světa nedostupná. Tím nemyslím, že by si člověk nemohl zaletět do teplých destinací typu Španělsko či Florida, že by nemohl jet na nějaký slavný britský links nebo dokonce do Kalifornie na Pebble Beach. Hráči celého světa ale hrají především na hřištích blízkých, v domácích regionech a zemích, někdo dokonce na jediném hřišti, kde je členem klubu.

Cestování za golfem je pěkné, poznávání nového a jiného lákavé, ale taky náročné. Někomu se nechce trmácet se po světě, někdo na to ani nemá možnosti. Stojí to peníze, čas, psychické a fyzické síly. Limitem může být rovněž to, že mnohá skvělá hřiště jsou spojena se soukromým klubem a musíte mít pozvánku. Proslulá veřejná hřiště jsou zase kapacitně tak naplněná, že na hru čekáte v pořadníku dlouho.

Znám pár Čechů, kteří hráli na hřištích jako je Pebble Beach, potkal jsem člověka s herní zkušeností z Augusty, znám vícero těch, kteří byli v St. Andrews. Jeden mediální kolega-golfista má dokonce odehráno už přes sto nejslavnějších linksů, především těch britských či irských. Závidím mu tu nádhernou zkušenost.

Nepatřím mezi zanícené cestovatele po cizích zemích, stačí mi česká kotlina. Ale přece jen bych rád poznal některá významná evropská či světová hřiště. Naštěstí mi v tom moderní technika pomáhá. Vyberu si tedy nějaké zahraniční hřiště a prohlédnu si ho přes jeho vlastní webovou stránku, přes google mapy, videa na youtube, spoustu fotek, čtu si i osobní zkušenosti hráčů, kteří zde byli. Přímý zážitek z místa to samozřejmě nahradit nemůže, ale základní povědomí to poskytne.

V poslední době jsem si oblíbil videa na americké stránce časopisu www.golfdigest.com. Jsou divácky velmi vděčná a efektní, mají zcela profesionální charakter. Jedná se o zhruba deseti, dvanácti minutové snímky mapující konkrétní hřiště. Poznávacím znakem je název: všechny videa začínají slovním spojením Every hole at… Neboli Každá jamka na … a následuje název hřiště.

Videa jsou točena vždy z dronu a je zachycena každá jamka, od jedničky do osmnáctky. Divák vidí jamku z ptačího pohledu, má přesný přehled o její podobě, grýnech i bunkrech atd. Samozřejmě také o okolí hřiště. V tomto směru je ptačí pohled z letícího dronu jedinečný, ilustrativně dokonalý. Komentář obstará redaktor GD.

K vidění jsou skvosty golfové architektury minulé i současné. Kalifornská hřiště Cypress Point, Pebble Beach a Riviera Country Club, extrémně obtížná hřiště na východním pobřeží USA Pine Valley, Winged Foot West a Bethpage Black, také slavné floridské TPC Sawgrass Stadium Course. Osobně mě ale okouzlila především hřiště postavená v poslední době, z dílny dvojice architektů Bill Coore a Ben Crenshaw.

Prvním je hřiště Sand Hills (video ZDE) ve státě Nebraska, na americkém středozápadě, v prérijním prostředí země nikoho. Areál byl otevřen v roce 1994 a je úhelným kamenem dodnes aktuálního trendu ve stavbě hřišť. Střídmě se zde pracovalo s tvarováním povrchu, hřiště bylo nákladově mimořádně levné, design spojuje principy meziválečné architektury se současným ekologickým pohledem. Stejně tak mě fascinovaly jejich linksové variace na útesech v Kanadě Cabot Cliffs (2016, video ZDE) anebo Sheep Ranch (2020, video ZDE) v resortu Bandon Dunes v Oregonu, na pobřeží Pacifiku. Strhující je ale také novozélandské hřiště Tara Iti (2015, video ZDE), kde architekt Tom Doak umně pracoval s písčitými pasážemi.

Štěstí, že něco takového nám technika současnosti umožňuje. Že díky tomu má člověk kus světa, i toho golfového, tak trochu u sebe doma.