Historie jednoho dvojhřiště

17(GOLF) Jihočeská osmnáctka Mnich se pravidelně umisťuje na předních příčkách mezi českými hřišti, pokud jde o kategorii „estetika“. Je to krásný areál těžící z malebného i zádumčivého prostředí České Kanady. Ale k osmnáctijamkovému Mnichu neodělitelně patří i devítijamkové hřiště Nová Bystřice. To zase sehrálo klíčovou roli při průniku golfu mezi široké hráčské vrstvy.

 

Název Česká Kanada, kde obě hřiště leží, je nového data a oficiálního posvěcení se mu dostalo až po roce 1989. Vymyslel ho v druhé půlce 20. let místní patriot, novinář J. A. Trpák. Nemalá část oblasti tehdy patřila do německé jazykové sféry, Němci však byli po roce 1945 odsunuti a celý příhraniční pás se po roce 1948 stal ostře sledovaným; vedla tudy železná opona.

Zatímco městečko Nová Bystřice toto období přežilo, méně štěstí měla hned vedle ležící vesnice Mnich-Münichschlag. Její historie sahala až do přelomu 12. a 13. století, ještě v roce 1945 měla přes 70 domů a žilo zde na 300 německy mluvících obyvatel. V roce 1955 už byl poslední stojící stavbou kostel, ale i on šel následně k zemi. Dnes po obci zbyly jen rozvaliny základů domů, kterými prorůstají stromy.

 

Legendární devítka NO-BY

Málo civilizovaná příhraniční oblast si i dnes uchovala svoji čistotu a přírodní charakter. Je to kus země s vyváženým dílem lesů a luk, je tu hodně pastvin a rybníků. Krajem se vinou kamenné zídky, které připomínají, kolik práce muselo dát obyvatelům přizpůsobit zdejší prostor k obrazu svému, dát mu obyvatelný ráz. Je tu syrověji, chladněji, ale nádherně.

Právě sem také přivedl golf v devadesátých letech Roman Khaur, který po revoluci dělal manažera golfové akademie v nedalekém Litschau/Haugschlagu. Původní představa byla postavit osmnáctijamkové hřiště, ale tehdejší doba ještě nebyla golfu tak příznivá. Chyběly především finance, golf hrálo v republice ani ne 5 000 hráčů.

Po několika letech hledání investora se v roce 1996 Khaur seznámil s Holanďanem Juliusem Willemsem. Ten sice chtěl vybudovat v Čechách jiný developerský projekt, ale narazil na lavinu schvalovacích řízení a tak se začal angažovat v projektu novobystřického golfového areálu. Začátek byl však komplikovaný, nepodařilo se získat stavební povolení k výstavbě osmnáctijamkového hřiště.  A tak vzniklo alespoň hřiště s devíti jamkami, jako vůbec první veřejné hřiště s tímto počtem jamek u nás. Otevřené bylo na podzim roku 2000.

Skutečným fenoménem byl místní Golf Club Nová Bystřice (založen již 1996, první členové od r. 1999). Během devadesátých let nebylo úplně jednoduché a samozřejmé začít hrát golf. Většina klubů si totiž za členství účtovala vysoké vstupní poplatky, celé prostředí se teprve transformovalo a také lákalo nijak sympatickou klientelu, nové zbohatlíky. Jenže na Nové Bystřici šli cestou, jakou šel golf na Západě, kde se už masově rozvíjel. Ta cesta se jmenovala: golf levně, bez bariér a pro každého. Vstupní poplatek do klubu byl tehdy pár tisíc korun a během krátké doby tak měl klub přes 1 000 členů. Mnoho jich nebylo místních, ale z Prahy.

Jako bizarní se dnes jeví to, že některé zavedené kluby si na tuto „dumpingovou“ politiku dokonce stěžovaly na České golfové federaci. Novobystřičtí byli předmětem pohoršení, ale to, jak známo, často pramení z neschopnosti vyrovnat se s novou situací. Ať už ale reakce byly jakékoli, Nová Bystřice skutečně rozhýbala český golf po roce 2000 směrem k větší přístupnosti. Tím se pozitivním písmem zapsala do dějin této hry u nás.

 

Osmnáctka na obzoru

Novobystřickou devítku hráči milovali a dodnes k ní má mnoho jedinců více než vřelý vztah. Vše začínalo, atmosféra byla úžasná, lidé tu měli k sobě blízko. U hřiště nestála žádná přepychová klubovna – vlastně tu nebyla klubovna vůbec, ale jen odstavený autobus, kde si hráči mohli koupit párek nebo zapůjčit vybavení. Zázemí klubu se nacházelo přímo ve městě, kde byl proshop a kancelář.

Čas ale kráčel kupředu. Hráčů po roce 2000 přibývalo a na České Kanadě konečně došlo ke stavbě původně plánovaného osmnáctijamkového hřiště. Hřiště na Mnichu bylo otevřeno v roce 2004, v roce 2005 vznikla i nová klubovna s restaurací. Jamky designovali rakouští architekti Günter a Gerold Hauserovi, shapoval je Angličan William Scott. Citlivě naložili se zdejším prostorem, jamky v podstatě jen přizpůsobovali místním loukám v obklopení lesa. Někde dali vyniknout již zmíněným zídkám, někde jednotlivým kamenům, solitérům. Vybudovány byly menší vodní nádrže. Hřiště skvěle využívá krajinné možnosti, poskytuje mimořádný pocit soukromí. Hráč je tu jen sám se sebou, svými holemi a přírodou vůkol.

Vzniká Golfresort Monachus, který disponuje 27 jamkami. Jen kousek od hřiště, na břehu Mnišského rybníka, také vyrostl soubor 31 domů Golfvillage. Rodí se i nový Golf Club Mnich (GK Nová Bystřice v roce 2009 odchází). Otevřením druhého hřiště se poněkud změnil charakter celého areálu, prim začala hrát osmnáctka, která se rychle stala díky svému ryze přírodnímu pozadí oblíbenou. Do hry však postupem doby začala vstupovat otázka vzdálenosti od centra golfu, tedy Prahy a středních Čech (dojezdově je to sem z Prahy přes 150 kilometrů, byť díky nově stavěné dálnici to dnes lze zvládnout do dvou hodin). Postupně tak z klubu odešli ti hráči, kteří byli zdaleka, protože bližší kluby jim už rovněž nabízely cenově výhodné členství.

Ale hřiště Nová Bystřice je nadále ideální pro začínající golfisty. V posledních letech se podařilo navázat na historii a v juniorských golfových lekcích tu mají plno, pořádají zde golfové kurzy a letní tábory. Každoročně tu sezónu otevírá i uzavírá turnaj na 27 jamek Mnich+Nová Bystřice.

Julius Willems své aktivity v České republice po roce 2010 opustil, o resort mělo tehdy zájem několik subjektů. Nakonec se vlastníkem stal ing. Michal Šnobr. Došlo také k odkoupení dosud stojících vil na břehu Mnišského rybníka a vzniku Amenity Resortu Česká Kanada; ubytovací a relaxační centra Amenity Resort najdeme i ve Špindlerově mlýně a na Lipně. Vily jsou nabízeny k pronájmu nebo jako golfové balíčky spojené s neomezeným golfem. Vybudováno bylo i nově technické zázemí pro obě hřiště.

Největší změnou byla postupná proměna interiéru klubovny. Ta původní vskutku nebyla žádným estetickým zázrakem, dosti brutálně se zde mísily různé stylové prvky. Nová podoba klubovny je však určitě zdařilá – koncept vychází vzhledem k silnému charakteru místa z přírodních materiálů, které jsou kvalitně zpracovány. Redesign byl pečlivě vytvořen architektonickým studiem a ačkoli stavbu samotnou a její dispozici už nešlo radikálně proměnit (a dodnes bohužel zvenčí nepůsobí příliš zajímavě), vnitřek vrhá návštěvníka do zcela jiného, vkusného světa. Zatímco dříve interiér upoutal svojí nepovedeností, dnes naopak zaujme svojí vysokou úrovní.

 

Srdce Mnichu

K Mnichu ovšem patří už dlouhé roky i osoba, která se významným způsobem podílí na zdejší dobré atmosféře. Prezident klubu Milan Orlowski – někdejší mistr Evropy ve stolním tenise, který se v 70. a 80. letech pohyboval v první světové desítce v této disciplíně. A dodnes je náruživým sportovcem, hráčem ping pongu i tenisu, golfistou i lyžařem.

„Milan je v první řadě skvělý člověk, přítel a srdce Mnichu,“ říká o něm Tomáš Pikna, který v resortu Monachus působí již dlouhé roky. „Neznám jediného člověka, který by Milana neměl rád. Funkce prezidenta v našem klubu je čestnou funkcí pro člověka, který je zde téměř od začátku. Nebylo snad jediné mistrovství klubu, kde by chyběl. Aniž by mu kdokoliv zavolal, tak Milan zahajuje i ukončuje sezonu, hraje s kamarády i se svou paní a je při všech důležitých akcích. Těžko si umím představit, že by byl prezident Golf Clubu Mnich někdo jiný.“

Zdejší klub sice už nemá onu úctyhodnou tisícovku členů, je to „jen“ něco přes pět stovek hráčů, ale jde skutečně o ty, kteří mají k danému místu a oběma zdejším hřištím pevný vztah. A resort Monachus je neobvyklou kombinací, spojením dvou fenoménů: na jedné straně novobystřická devítka, která psala dějiny českého golfu a fungovala jako vstupní brána pro mnoho nových hráčů, na straně druhé mnišská osmnáctka, která patří k našim hřištím s nejvýraznější estetickou stránkou. To jinde nenajdete.

Článek vyšel v časopise Golf Digest

 

 

Komentáře k článku

Peter (21.07.2017, 15:22)

To bola neskutocna doba. Bolo by zaujimave sledovat kolko by bolo v SK-CZ golfistov, keby sa slo zapadnou cestou, volnejsieho hrania. Ja by som asi tu odpornu golfovu byrokraciu neprekonal nebyt vhodnych ludi.

Napsat komentář