Golfové hřiště jako vojenské cvičiště

(GOLF) Ačkoli by to jen málokdo čekal, golfová hřiště se v minulosti občas proměňovala ve vojenská cvičiště a naopak. Malý výlet do dějin českého golfu to ostatně dokládá.

Typickým příkladem je vůbec první hřiště v pražském motole, které si Golf Club Praha zřídil po svém založení v roce 1926. Hřiště se nacházelo ve svahu, kde dnes leží sídliště Homolka a plochy si klub pronajal od zemského vojenského velitelství v Praze.

Ve smlouvě například stálo, že „Golf Club smí uvedené pozemky užívati pouze v době, kdy voj. oddíly na cvičišti necvičí, t.j. v hodinách odpoledních; po celý den jen v neděli a ve svátek, jakož i v oněch dnech, kdy vojsko propůjčenou část cvičiště ku svým účelům neupotřebí.“ Později bylo omezení hry jen v určitých hodinách zrušeno, nicméně vojenská správa si vymínila, že „nepřijímá žádného ručení za ev. poškození hříště a jeho zařízení cvičícími voj. oddíly, bude však dbáti toho, aby hříště bylo pokud tomu výcvikové poměry dovolí, šetřeno.“ Na motolském hřišti-cvičišti se hrálo až do roku 1938, kdy se Golf Club Praha přemístil na nově budované hřiště v Klánovicích.

Vojenský areál posloužil pro odpalování prvních golfových míčků i v Brně. V květnu 1932 si skupina sportovců vybrala pro své golfové pokusy prostor vojenského cvičiště na Králově Poli, kde se dnes nachází sídliště Lesná. S vojenskou správou byla dojednána dohoda o pronájmu a hrálo se pouze mimo vojenský provoz, tedy v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. Postupně tu vzniklo šest herních drah s odpalovací plochou a pískovými (nikoli travnatými) greeny. Golf Club Brno byl založen v roce 1936, na vojenském cvičišti utichá golfová činnost s koncem 30. let.

Třetím předválečným golfovým prostorem spojeným s vojáky bylo malé šestijamkové hřiště u obory Hvězda v Praze 6, na Vypichu. Golfový klub Třemšín, který vznikl v půlce 30. let u podbrdské obce Leletice, přenesl ke Hvězdě částečně své aktivity v roce 1940. Šlo o plochu určenou pro výcvik protektorátního tzv. vládního vojska (složeného z českých vojáků), klub získal povolení upravit zde cvičební louku. Vešlo se sem jen 6 greenů hraných na 9 jamek. Výhodou byla snadná dostupnost hřiště – hráči mohli přijet tramvají na konečnou na Vypich.

Vojenská cvičiště byla v hledáčku golfistů z praktických důvodů. Šlo o rovné a přehledné plochy, bez stromů, často travnaté, na kterých šlo golf rovnou a bez větších úprav hrát. Původní skotská a anglická hřiště jsou dodnes bez stromů a jen s keři, a všichni, kdož tehdy golfu propadli, jen kopírovali tyto britské vzory.

Někdy se naopak golfové hřiště proměnilo ve vojenské cvičiště. Během druhé světové války byly desítky především skotských golfových hřišť zabrány pro vojenské účely a sloužily k výcviku. Rovný povrch pobřežních linksů byl ideálním pro výcvik pěšího boje, hluboké bunkery snadno imitovaly zákopy. Skotská hřiště-cvičiště měla výhodu v tom, že byla relativně vzdálená případným německým leteckým útokům.

Nejznámějším příkladem je určitě legendární hřiště Turnberry, dějiště mnoha turnajů včetně The Open. Leží na západním pobřeží Skotska a už za 1. světové války zde bylo zřízeno letiště. Po válce byl golf obnoven, ale po roce 1939 zde Royal Air Force vybudovala letiště se dvěmi betonovými drahami. Jejich pozůstatky jsou v bezprostřední blízkosti jamek dodnes patrné. Cvičili se zde piloti bombardérů B-24 Liberator.

Také karlovarské hřiště Olšová Vrata sloužilo v jarních týdnech roku 1945 dle vyprávění pamětníků jako příležitostné skladiště vojenské techniky, pak si tu československá armáda zřídila cvičiště a dokonce vybudovala síť zákopů. V roce 1947 však na hřišti již vojáci nejsou.

Vskutku legendární je spojení nynějšího golfového hřiště v Motole s někdejší, před rokem 1989 níže se nacházející vojenskou katedrou Univerzity Karlovy. Vojenské baráky pod hřištěm (pod jamkou č. 3 a lesíkem u jamky č. 4) byly ještě z dob Rakouska-Uherska a vojenský výcvik tu za socialismu v rámci vysokoškolského studia vždy jeden den v týdnu (po čtyři semestry) absolvovali budoucí právníci, filozofové, jazykovědci, učitelé či žurnalisté.

Soužití golfistů, stavících své hřiště z velké části během 70. let svépomocí, a vojáků však nebylo snadné. Květoslav Kaprál, který byl v té době ve vedení Golf Clubu Praha, na to vzpomíná: „Zcela zodpovědně mohu prohlásit, že nejobtížnější překážku představovali vojáci. Absolvovali jsme s nimi bezpočet jednání, většinou sice s dobrými závěry – ale skutečnost pak bývala jiná, někdy diametrálně odlišná. Vedlo to i k řadě konfliktů, zejména když nám opakovaně kazili hotovou práci. Například zcela zničili prakticky dokončené jamkoviště č. 1 i další části hřiště. Nakonec to nešlo řešit jinak než „politicky“ – armádu nám pomohl umravnit až tehdejší předseda ČNR Josef Kempný.“

Četní absolventi vojenské katedry Univerzity Karlovy z let osmdesátých (včetně mne samotného) dodnes na dosti otravné dny strávené „na vojně v Motole“ vzpomínají. Bývaly to bizarní výjevy: skupiny studentů-vojáků ve stejnokrojích vz. 60 (tzv. jehličí), s brašnou na boku (obsahovala masku) a samopaly Sa vz. 58 na rameni si hrají na válku u golfového hřiště, kde skoro nikdo nebyl. Ovšem jednou jsme zrovna cvičili a jedna osamělá hráčka se slitovala a pár vojáčkům půjčila hůl, aby si golfový švih vyzkoušeli. Velící důstojník to mlčky toleroval. Jindy jsme zase v lesíku našli prasklý míček. K překvapení všech byl pod tvrdým bílým obalem nalezen další, pružný a skákavý „hopík“ složený z klubka gumových nití. Nudný den strávený na vojně s míčkem honěným po apelplacu nám tím pádem rychleji utekl.

Ale zpět k hřištím zrozeným z cvičišť. Nejznámějším po roce 1989 jsou určitě Benátky nad Jizerou, zdejší areál (otevřen 2004) vyrostl v bývalém vojenském prostoru Milovice-Mladá, kde se po roce 1968 usídlili sovětští vojáci. Hřiště najdeme v oblasti někdejší střelnice Traviny, kde se cvičili motostřelci a střílelo se z pěchotních zbraní. Jeden ze sovětských vojenských objektů byl přitom využit jako golfová klubovna. Zůstal zachován základní půdorys stavby, proběhla však patrová přístavba a radikální proměna interiéru. Zrodil se elegantní dům v téměř neofunkcionalistickém stylu, prosvětlený i útulný. Jedná se o jednu z esteticky nejvydařenějších golfových kluboven v České republice.

Hřiště přitom ctí charakter krajiny, resp. vojenského cvičiště. Nebyly tu provedeny žádné masivní terénní úpravy, vysázeno bylo jen minimum stromů. Areál poskytuje výhledy do dálky a svým rovným profilem a otevřenou plochou napodobuje klasická větrná skotská přímořská hřiště. Ta část střelnice, kterou hřiště nezabírá, je dnes z hlediska přírodního výjimečná díky shlukům nízkých keřů a nejrůznějším druhům trav.

Podobně byl využit i prostor na severovýchodním okraji Berouna, ve svahu nazývaném Na Veselém. Berounská posádka si zdejší kopcovitý prostor pronajala již v roce 1948 a zřídila zde cvičiště. Po roce 2000 tu začalo budování Beroun Golf Resortu, přičemž plechové haly a přístřešky po vojácích zprvu sloužily pro uskladnění techniky určené k údržbě hřiště. Haly však byly posléze strženy a nahradil je moderní bytový dům. Mohutná budova klubovny a soubory luxusních vil uprostřed hřiště již v ničem nepřipomínají, že se zde kdysi pohybovali a cvičili vojáci.