Fýčková matematika

(GOLF) Český golf má od letošního jara své velké téma: cena za hru. Už delší dobu se hovoří o tom, jestli nejsou některá fýčka nabízená na golfovém trhu příliš nízká, jestli nejde o ceny pod hranicí rentability hřišť.

Jiří Novosad z Lorety toto téma otevřel na březnové konferenci ČGF, hned se také v golfových kuloárech, médiích i mezi hráči rozproudila diskuze. A to přitom za situace, kdy si většina negolfové veřejnosti stále myslí, že golf je drahým sportem. Jak to vlastně je? Platíme za hru málo nebo hodně?

Na celou problematiku je možné dívat se z několika pohledů. Jinak bude vidět cenu za golf člověk, který ho hraje, má měsíční příjem přes 50 000 korun a neživí rodinu s dvěma dětmi. Jinak cenu fýček vnímají rodiny, které by golf rády hrály společně s dětmi. Jinak důchodce – člen klub, který hraje jen na svém hřišti a fýčkové hry nevyužívá. A úplně jinak vidí věc majitel hřiště či manažer, který musí na konci sezóny sečíst příjmy a výdaje a nesmí být ve ztrátě.

Zjednodušme situaci na dva pohledy. Hráčský na jedné straně a ekonomicko-provozní na druhé.

Hráči

Každý nakupuje rád levně a nikdo nechce platit víc, než mu připadá tzv. rozumné. I bohatec si nepřeje být oškubán jako pitomec. Stačí selský rozum na to, aby člověk vycítil, kdy už platí přespříliš a kdy ještě v normě. Říkejme tomu „psychologicky adekvátní“ cena. S ekonomickými zákonitostmi to nemá až tolik společného. Je to spíše pocit.

Kolik je psychologicky adekvátní cena za golf v Česku? Odvíjí se například od toho, kolik člověk platí za jiné volnočasové aktivity, hlavně za jiné sporty. Neboť golf stojí ve stejné řadě se svými konkurenty, jako je tenis, lyžování, cyklistika, squash atd.

Mnohé sporty v Česku nebývají drahé (hovoříme teď o běžném rekreačním užívání, ne když např. vaše dítě hraje závodně a vy musíte vše platit). Docela levná je cyklistika, platíte hlavně vstupní investici (většinou do 20 000 za kolo) a pak už jen za jídlo a pití při jízdách. Levný je tenis, hodina za venkovní antukový kurt je okolo 200 korun. Squash stojí okolo 250 korun na hodinu. Bazén tři hodiny do 200 Kč. Extrémně levný je běh, spíše dražší lyžování. Jednodenní permanentka ve Špindlerově Mlýně 890 korun, na Klínovci 680 korun; rodina 2+2 tu stojí 2 000 Kč. V méně prestižních, ale kvalitních Pasekách nad Jizerou 450 korun, rodina 1 200 korun. Orlickohorské Deštné 470 korun, rodina 1 390 Kč.

Kolik stojí golf? Počítejme plných osmnáct jamek a vezměme to velmi hrubým průměrem. Devítky hrané 2×9 ve všední dny asi 400-700 Kč, o víkendu 600, 800 i více. Osmnáctky stojí ve všední dny mnohde pod 1 000 korun, někde ale nad, víkendy většinou už nad 1000; v průměru asi 1 200. To jsou samozřejmě plné ceníkové sazby bez balíčků, slev, voucherů 2+1, výhodných hodin atd.

Cítíte jistý rozdíl v cenách sportů? Pět hodin o víkendu na golfu za bratru 1 000 korun, proti tomu pět i více hodin na lyžích za 500 korun. Špindl ovšem za 890 Kč – ale Konopiště, Kunětická Hora, Ypsilon, Kaskáda za 1 500 – 2 000 korun. I kdyby někdo nakrásně hrál 5 hodin tenis (dvouhru), což fyzicky skoro nikdo nevydrží, pořád zaplatí jen 500 korun.

Ano, golf je dražší. Ceníkové-pultové ceny ovšem nebývají v praxi finální, snižují se. Golf opravdu lze konzumovat úsporněji, chodit hrát pondělí-středa dopoledne, startovat po 15.00, kupovat vybavení v bazaru, i děti a senioři mají dnes mnohem nižší poplatky atd. Ale psychologicky je prostě cena za golf celkem vysoká a většina hráčů ji také tak vnímá. I proto ochotně využívají všemožných levných nabídek. V tenisu rozhodně tolik slev není – protože to není ani potřeba. V lyžování už jich je více, protože je také vnímáno jako „celkem drahé“.

Jen (moje) představy?

Kolik by mělo stát fýčko, aby golf nepřipadal hráčům drahý? O třetinu méně nebo dokonce o polovinu? Například osmnáct jamek na hřišti typu Poděbrady, Benátky, Hluboká, Darovanský Dvůr, Terasy atd., tedy „solidní střední třída“, by mohlo stát 500 korun ve všední dny a 700 korun o víkendu. Zní to přijatelně nebo je to pořád ještě moc? Za 500 korun se už leckde i hraje, jsou to ceny za happy hour – a lidé přicházejí. Někdo dokonce tvrdí, že skutečná cena fýček v Česku, nikoli ta pultová, je právě o těch 30% nižší.

Budu upřímný: jestli mě den ve Špindlerově Mlýně na sjezdovkách o víkendu bude stát 890 korun, představuji si, že mě 18 jamek na podobně prestižním a kvalitním českém golfovém hřišti bude stát zhruba stejně. Karlštejn v neděli za 1000? Proč ne?! Jestliže lyžuji na sjezdovce v Jizerkách či Orlických horách za 450 korun, rád bych nějakou regionální osmnáctku taky hrál v neděli za 500 korun. A rodinné fýčko 2+2 za 1 200 korun. To je moje osobní „psychologická“ cena za sport zvaný golf. Jsem snílek nebo blázen?

Ve vyspělých západních zemích hraje golf dvakrát nebo dokonce pětkrát víc lidí než u nás. Proč?  Odpovědí jsou jejich ceny. Nepřepočítávejte přitom výši jejich fýček na naše peníze. Ptejte se, kolik poměrově k jejich platům stojí tamní hráče golf. Češi mají v průměru hrubý příjem po zdanění jen 22 000 korun, ale Rakušané 47 000, Němci 58 000, Norové 77 000 a Švýcaři 104 000. Samozřejmě mají i vyšší náklady na živobytí, ale ne zas o tolik. O tom, kolik stojí například Rakušana golf, viz box u tohoto článku.

Životní úroveň v Česku je nižší než na Západě, i proto u nás golf vyjde dráž, proto ho nehraje až tolik lidí (reálně cca 31 000). I proto všichni slyší na slevomaty i virtuály. Nelze to nikomu vyčítat. Ani hráčům, ani těm, co nízké ceny nabízejí.

Majitelé a jejich vrásky

A teď ekonomický pohled. Žádné pocity a přání. Kolik stojí provoz hřiště a kolik musí utržit, aby si na sebe vydělalo? Jako majitel si spočítám náklady na provoz, odhadnu potenciální počet zákazníků, zohledním cenu konkurence a stanovím vlastní cenu.

Náklady na provoz velkých hřišť vyšší třídy se mohou pohybovat k 20 miliónů ročně, výjimečně více. Náklady na solidní hřiště střední třídy bývají mezi 10-15 milióny. Devítky pak stojí ještě méně, pod 10 miliónů.

Odkud vzít peníze, aby se náklady zaplatily? Část přináší klubová základna. Při ročním poplatku cca 15 000 korun (a to už je docela dost) a při 300 členech (rovněž ne málo) je to 4,5 milionu. Další peníze přinesou turnaje. Před 10 lety sice bylo normální zaplatit za turnaj/pronájem kvalitního hřiště i 300 000 korun, ale to dnes nedá nikdo. Ceny vycházejí z plných cen fýček (i proto některá hřiště stanoví své pultové ceny výše, aby mohli argumentovat zájemcům o turnaje). Turnaj pro 80 hráčů, fýčko je 1 000 korun, promotér samozřejmě bude chtít množstevní slevu, ale zaplatí si i jídlo, odbavení atd. Výsledkem je 80 000 Kč. Turnaje se však dnes pořádají spíše jen za desítky tisíc. I proto jsou tržby za turnaje dnes skoro všude nižší než příjmy z klubových poplatků. Někde je poměr klub/turnaje 60:40, někde i 80/20.

Pokud jde o fýčkaře, tedy třetí nohu provozu areálu, je to skoro všude nejmenší položka v tržbách. Za golfem se jezdí méně než před 10 lety, je méně nových hráčů, záleží třeba i na počasí. Příjmy z fýčkařů jsou někde jen v řádech stovek tisíc ročně, někde v pár milionech. I proto někteří majitelé hřišť chtějí prodat fýčka za každou cenu – aby alespoň něco získali. Českými hřišti sice prochází za sezónu někde 8 000 hráčů, někde 15 000 a výjimečně i více, to je však absolutní číslo včetně „neplatících“ klubových členů a turnajových hráčů.

Ekonomika většiny hřišť v Česku dnes stojí hlavně na členech klubu a jejich poplatcích, u reprezentativnějších hřišť pomáhají turnaje, také sponzoři a prodej hracích karet firmám. Někde, např. v západních Čechách, žijí hřiště jen z cizinců (a pro ně je 1 500 korun „jen“ 55 euro – viz box o Rakousku). I proto areály musí spoléhat na mimogolfové příjmy, například zisky z restaurace, ubytování na hřišti, další pronájem (např. svatby, akce). Uživit se jen golfem je těžké.

Klíčovým problémem se však ukazuje, že v Česku je mnoho hřišť na málo hráčů. Ve Velké Británii jsou 4 milióny golfistů na 2 600 hřišť, tedy přes 1 500 hráčů na jedno. V USA je 1 600 hráčů na jedno hřiště, v Německu 870 a v Rakousku už jen 660. Když u nás budeme počítat současných 54 000 registrovaných hráčů v ČGF, je to asi 510. Při 31 000 aktivních hráčích ovšem jen 290 hráčů na hřiště. Hřištím tedy nezbývá, než se přetahovat o tu malou hrstku golfistů.

Neodírejte kozu příliš!

Existuje nějaké řešení? Je jen jediná odpověď: ekonomické zákonitosti.

Buď se zvýší počet hráčů a počet hřišť neporoste, tudíž bude víc hráčů na jedno hřiště a tím se víc vydělá. Touto cestou nejdeme, naopak hráčů ubývá a hřiště stále přibývají (byť jen cca 1-2 ročně). Výsledkem tedy bude dříve nebo později uzavření některých areálů. Co se událo na Nové Americe loni (uzavření jedné devítky) a co se děje letos (úplně jiný typ klubu, privátní)?

Pokud se budou prodávat fýčka za extrémně nízké ceny (typu 300 Kč za velmi kvalitní osmnáctku přes slevomat), budou hráči samozřejmě spokojeni, budou hrát často, může to přivést ke golfu i více lidí. Ale takto nízké ceny už prorážejí hranici rentability hřiště a povedou k jejich prodělečnosti. Mít golf za hubičku je fajn, ale také trochu kontraproduktivní.

Kdo by si však myslel, že lze sféru nějak „očistit“ od levných fýček, pak se také mýlí. Boj o nízkou cenu je logickou součástí každého trhu. Jediným výsledkem vyšších cen bude, že se golf v Česku přestane hrát. Silná hřiště pro bohatší klientelu přežijí, ale mnoho golfistů střední třídy si řekne: je to pro mě moc peněz, raději se vrátím ke kolu, běhu, tenisu… Ani noví hráči nebudou přibývat, protože to bude „docela drahé“.

Jednoznačné řešení tedy neexistuje. Bude se hledat nějaká střední cesta. Bude se lavírovat, budou se využívat nejrůznější způsoby, jak si přilepšit ke golfovému provozu. Svou roli budou hrát individuální faktory: realizační a provozní chyby jedněch (špatně navržené jamky nebo protivný personál) či přirozená omezení druhých (vzdálenost/doprava nebo náročný profil hřiště). Hřiště se budou stále přetahovat o hráče, budou nabízet slevy a budou se i podbízet supernízkými cenami. Čas a trh po pár letech ukáží.

Vlk by měl mít něco v žaludku, aby nepošel hlady, ale ani koza by neměla být odraná z kůže, protože jinak taky chcípne. Přejme si, aby žila a měla navíc hodně kůzlátek, která se naučí hrát golf.

Jak jsou na tom sousedé

V Rakousku stojí hra na lepších osmnáctijamkových hřištích 60-80 euro o víkendu (1 600 – 2 150 Kč). Výjimečně jsou i hřiště s fýčkem 100 euro (2 700 Kč). Zahrát si lze osmnáctku i za 50 euro (1 350 Kč). U devítek je fýčko za devět jamek 25 euro (675 Kč). Jde tedy o ceny vyšší než u nás, zhruba 1,4x. Srovnání platů však ukazuje, že běžný Rakušan bere čistého 2,2x více než Čech. Při započítání praktických nákladů na život je Rakousko zhruba 1,5 dražší než Česko (ostatně potvrzuje to i 1,4x vyšší fýčko za golf). Dvojnásobný rozdíl v platech je klíčový – Rakušanům zbyde i přes vyšší životní náklady z výplaty víc peněz. I proto si mohou dovolit utratit více za volnočasové aktivity včetně golfu. Ten je pro ně levnějším sportem než pro nás. Ovšem malý „objektivizující“ dodatek týkající se srovnání golf vs. lyžování, jak je o tom řeč v textu. V Rakousku stojí jednodenní skipas v průměru 45 euro (38-52), zatímco průměrný golf na osmnáctce 70 euro. Golf je tedy u nich asi 1,6x dražší než lyžování. A to je zhruba ten samý koeficient jako u nás. I proto je rovněž v Rakousku golf považován spíše za „dražší“ sport.

Článek vyšel v časopise Golf Digest