Dolní Dobrouč (18)

Solidní areál poblíž Ústí nad Orlicí, zaměřený především na místní komunitu (z Prahy 182 km, z Pardubic i Hradce Králové hodina čtvrt jízdy). Hřiště přiznává svoji barvu a nehraje si na něco, čím není. Charakterizuje ho herní pestrost a proměnlivost, propojení s lokalitou i místní přírodou, také výrazná osobní angažovanost majitelů, resp. ing. Petra Koláře, místního patriota, který si hřiště vysnil i vybudoval.

Velkou předností je přírodní hodnota. Není tu nic rušivého, žádné silnice, domy či jiné stavby, kolem dokola jen zelené tapety luk a lesů. Jamky provádějí hráče po náhorních plošinách, do údolíček, směřují k lesům, na široké plochy s dalekými výhledy. Průměrná výška areálu je 400 m. Vedení jamek (routing) je důmyslné. Do některých míst se dostáváte vícekrát, prostor vidíte z jiných stanovišť, z odlišných výšek i úhlů. Jednou přes rybník hrajete, podruhé je vedle vás a potřetí hluboko pod vámi. K jednomu zákoutí jdete ze severu, za hodinu jste na tom samém místě po jamce jdoucí z východu. Jedinou daní je, že hřiště je fyzicky náročné. Jde se hodně nahoru i dolů, je tu i pár nikoli krátkých přechodů.

Orientaci na rekreační golf dokazuje vstřícná délka hřiště. Žádná jamka tu není ze žlutých vyloženě dlouhá. Třípary mezi 105-164 metry, šest čtyřparů má pod 300 metrů, tři pětipary okolo 425 metrů. Co na délce hřiště daruje, to si na technické obtížnosti snadno bere zpět. Je zde hodně přirozených potíží, které dokáží překvapit, omezit, trestat či potrápit. Ferveje se na mnoha místech kloní, často nestojíte rovně. Jsou tu užší průstřely, je tu voda i stromy, častá převýšení i místa, kde míč sjíždí. Na několika čtyřparech nevidíte do dopadových zón pro první ránu, na třech pětiparech hrajete druhou ránu spíše naslepo. Ovšem nejsou tu auty, jen časté červené kolíky. Jamky nutí myslet, krotit emoce, ale někde zase vyloženě vybízejí k risku.

První odpaliště s impozantním vítacím pohledem, možností uvolněné první rány. Důmyslná je jamka č. 2: vyvýšená odpaliště, hadovitý dvojitý dogleg, pestrá kombinace luk a lesa. Třípar č. 7: míč nádherně plachtí dolů. Osmička: velká výzva, dlouhá rána přes vodu, ale pak je to už hodně blízko ke grýnu. Chytrý kontrast mezi první velmi těžkou a druhou lehkou ránou. Tříparovou devítku si bude pamatovat každý, rozdíl mezi odpalištěm a grýnem jsou tři hole, hraje se hodně dolů. Atraktivní, relativně snadná jamka, která hřišti dodává zábavný prvek. Druhá devítka je na otevřenějším prostoru, na jamce číslo 14 je široký výhled do kraje. Na odpališti osmnáctky doporučuji stoupnout si na bílá odpaliště v lesním průseku: nádherný pohled na jamku, modelovanou fervej.