Na západ! Do Čech a přitom za Němci.
Už jsem dlouho nenapsal žádný cyklistický článek – výletní tip, z čehož může vzniknout dojem, že víc hraju golf, než jezdím na kole. Jenže opak je pravdou. Takže vyrazíme na západ Čech.
Do západních Čech jsem letos vyjel na cyklovýlet dvakrát. Jednou jsem startoval z Rakovníka a původní cíl trasy byla Plzeň. Jenže jak jsem tak jel, usmyslel jsem si, že dojedu až do Mariánských Lázní a stavím se přitom nejen v Rabštejně nad Střelou, ale i v Manětíně, pak u vysílače Krašov, který je vidět snad odevšad, a následně v klášteru Teplá. Bylo to hezkých 100 kilometrů, které jsem zakončil na mariánskolázeňské kolonádě. Vlakem to pak do Prahy trvalo sice skoro tři hodiny, ale ten výlet stál za to.
Druhý výlet byl kruhový, se startem v Plzni a návratem opět sem. Tentokrát jsem si udělal oblouk severním a pak západním směrem do Bezdružic a Konstantinových Lázní, přičemž po cestě jsem nejprve viděl vojensko-letecké muzeum Air Park ve Zruči-Senci u Plzně, pak známé Hromnické jezírko, ale navštívil jsem i hrady Krasíkov a Gutštejn a trochu zapadlé, ale půvabné místo Šipín s kostelíkem na ostrohu. Celkem asi 120 kilometrů.
Oba výlety jsem jel na silničním kole a při druhém mi prasklo lanko zadní přehazovačky, takže jsem jel jen na dva převody: těžký a lehký. Ale i tak se dá jet, prostě do kopců šlapete pomalu. Nemusel jsem se nikam hnát, nespěchal jsem a jízdu si paradoxně snad ještě víc užil. Silniční kolo zmiňuji i proto, že některé silnice na západě Čech, hlavně ty třetí třídy, nejsou zrovna v nejlepším stavu. Záplata na záplatu, drncá to tolik, že horské nebo krosové kolo je snad vhodnější. Tenhle neudržovaný stav komunikací přitom souvisí i s jedním poznatkem, kvůli kterému vlastně celý tenhle článek píšu.
Obě cesty mne totiž zavedly do kraje, který kdysi patřil do oblasti Sudet, žilo zde německé obyvatelstvo. Málokdo to ví, ale právě oblast severně od Plzně byla nejhlubším průnikem německého živlu do českého vnitrozemí (druhou takovou oblastí byly Jeseníky na Moravě). Česko-německá národnostní linie vedla skoro až ke zmíněnému Rakovníku, od Plzně mířila rovnou čarou přímo na sever. Němci obecně žili spíše podél dnešní česko-německé hranice, v horských a mírně podhorských územích Šumavy, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonošů atd. V případě západu Čech ale žili i v rovinatých oblastech Žatce či jen mírně se vlnících oblastech kousek nad Plzní (a samozřejmě i ve výše položených Doupovských horách nebo v dnešním Slavkovském lese).
Sudety obecně patří dodnes k méně obydleným oblastem, je tu nějak prázdněji než jinde. Nevím, zda tenhle fakt souvisí s tím, že tu jsou trochu horší silnice. Ale i když nevíte vůbec nic o historii, určitě vás upoutá to, že je zde prostředí skutečně trochu jiné než třeba v okolí Berounky. Vesnice jsou prázdnější, městečka mají lehce omšelý ráz. Kdo hledá samotu, klid, ticho, prázdno, tady ho určitě najde.
Z přírodního hlediska je to ale kraj s velkým půvabem. Zádumčivý, ale ne smutný. Kopce se příjemně vlní, trochu chybí ostřeji vystupující vrcholy, takže z mnoha míst je vidět hodně daleko. Ať už na sever, na Krušné hory s Klínovcem, anebo na jih, na Český Les s Čerchovem nebo na severní část Šumavy. Vidět je samozřejmě i osmisetmetrový vrch s hradem Přimda nebo devítistovkový Dyleň až za Mariánskými Lázněmi. Hezkým výhledovým místem je například zmíněný hrad Krasíkov, anebo vrch Žďár za Jesenicí (tady je vidět severním směrem).
Kdysi, ještě v sedmdesátých letech, jsem v oblasti okolo Konstantinových Lázní už jednou byl, právě na zmíněném Šipíně. Stojí tu jen kostelík, fara, jedno stavení a budova někdejší školy. Coby desetiletý kluk jsem tehdy vlezl přes zídku na zarostlý a zanedbaný hřbitov u kostelíka a zjistil, že všechna jména jsou tu německá. Dodnes si pamatuju ty rozvalené náhrobky, zarostlý mramor a velmi tajemnou atmosféru. Proč jsou všechna ta jména německá?, říkal jsem si… Dnes je hřbitov docela slušně upraven, ale šrámy poničení, odsunu, jsou tu stále vidět. Některé náhrobky už nešlo vrátit do původního stavu.
Západní Čechy jsou oblastí docela rozlehlou. Zajímavostí, památek, pozoruhodností je tu mnoho, ale jsou roztroušeny na větším území, než je třeba Český ráj nebo oblast Posázaví. V případě cyklistického výletu je potřeba počítat s tím, že se prostě jede a jede a někdy jsou okolo jen louky, pole, lesy, sem tam rybník. Pak ovšem narazíte třeba na kaolinový velkolom u Kaznějova nebo pozůstatky obranné linie z 30. let, kterou tvoří desítky řopíků – u Ostrova u Bezdružic. Zvláštní doklady lidské činnosti.
V každém případě ale tuhle oblast ve svých jízdách neopomiňte. Osobně sem nejezdím moc často, vlastně jen velmi zřídka, ale nějak se mi ty vzpomínky vrývají docela hluboko do paměti.
Komentáře k článku