Závodní cyklokoně poznáte na první pohled

Tour de France je nádherná podívaná s úžasnou tradicí. Je fascinující vidět ty nejlepší cyklisty, jak jezdí v neskutečném tempu okolo 40 kilometrů v hodině, šplhají do kopců vysokých přes 2 000 metrů, ženou se v časovce rychlostí přes 50 kilometrů. Ale špičková cyklistika má i jinou tvář.

Jde skutečně o tváře – o obličeje některých současných světových cyklistů. Mnozí v nich mají vepsány ty desítky tisíc naježděných kilometrů ročně, takže vypadají výrazně starší než běžní muži v jejich věku. Mají – i kvůli nepřítomnosti tuku – velmi strhané rysy, hluboké vrásky. Jsou až nepřirozeně vyhublí, bývají o několik kilogramů lehčí, než by ze zdravotního hlediska měli být.

Je nesporné, že pokud chceme od dnešních sportovců vidět zmíněné mimořádné výkony, musíme také lidské tělo hnát přes samotnou mez jeho schopností, možností. Musíme ho doslova přetvořit k danému účelu. Cyklistika je jistě krásný sport, ale ve své vrcholové podobě dnes neprodukuje krásné sportovní tělo ve smyslu antického ideálu. Platí to i pro zástupce mnoha dalších sportů. Jestli se někdo řeckým atletům z doby před naším letopočtem podobá, tak jsou to například desetibojaři.

Cyklisté jsou uvězněni ve své specializaci a jejich těla, případně části těl, se stávají nepřirozenými. Připomínají tak trochu vyšlechtěné dostihové koně, anglické plnokrevníky, kteří jsou určeni jen k dosažení co nejvyšší rychlosti. Jen na okraj dodávám, že právě tito závodní koně jsou velmi náchylní k různým specifickým zraněním, daným jejich genetickým vybavením. Příroda zjevně nemá ráda extrémy, drží se spíše zlatého středu a upřednostňuje jistou univerzálnost.

Jakkoli se na závody špičkových cyklistů dívám rád, nechtěl bych být nikdy v kůži samotných jezdců. Musí přinést velké oběti, musí donutit své tělo přizpůsobit se nenormální situaci. Je nicméně vždycky otázkou, co si člověk vybere – buď bude příslušníkem většiny, obyčejný a průměrný, anebo se bude snažit dostat se dál a výš. Obě volby mají svá pro i proti. Cena za pobyt na špičce je dnes však neskutečně vysoká. A je doslova vidět na první pohled.

Psáno pro časopis Cykloturistika