Prší a prší a kolo stojí

(CYKLO) Taky vás už štve ten neustálý déšť a zima, které nejsou pro květnové dny vůbec typické? Člověk by vyrazil na výlety, ale místo toho jen kouká na mokrou oblohu nebo na předpovědní model Aladin ČHMÚ (viz foto). A ten nevěští nic pěkného.

Tak vypadá model Aladin, když má hodně pršet. Čím zelenější a žlutější, tím horší.

Vždycky říkám, že největším nepřítelem cyklistů jsou psi a déšť. Ti první vám zcela nepředvídatelně skáčou po nohách i pod kola, a v tom druhém se jezdit nedá, protože to stříká zezdola i ze shora. Když jde o letní bouřku z horka a jen trochu zmoknete, ještě se to dá přežít, ale když máte jet a moknout v současných deseti až patnácti nad nulou, to vyžaduje skutečně silnější povahu. Což já, přiznávám, nemám.

Letošní květen mi připadá skutečně velmi chladný a deštivý, ale faktem je, že takové roky – respektive jara – prostě bývají. Nevím, který rok už to byl, ale rozhodně ne více než pět, sedm let zpátky, kdy po celý duben byla v podstatě ještě zima. Naopak loni bylo jaro brzké a velmi teplé. Taky jsem to hnedka viděl na počtu ujetých kilometrů, naskakovaly rychle.

Mám doma knihu Velký pranostikon od Zdeňka Vašků (Academia 1998), která v sobě spojuje lidové pranostiky a vědu o počasí. Oboje ukazuje, že počasí bylo vždycky hodně nestálé a proměnlivé, s nejrůznějšími extrémy. Někdy sněží i v květnu a někdy je jarní teplo v lednu a únoru. Jaro bývá skutečně jarní nikoli ve 100% případů, ale třeba jen v 50%. Zbylých 25% je spíše zimní a chladné a dalších 25% je zase horké a skoro letní.

Člověk to samozřejmě ve své hlavě takto nevnímá, pamatuje si spíš ty příjemná jara. Teprve statistika – a pranostiky jsou vlastně zhuštěnou statistikou – mu prozradí, jaká je skutečnost.

Nic to ale nemění na faktu, že jarní chlad člověka štve. Letos jsem sice už jezdil v krátkých kalhotech a jen v tričku, ale takových dní nad 20 či 25 stupňů bylo minimálně. I jízda v teplotě okolo 15 stupňů se ještě dá vydržet, kdyby nepršelo. Nejsem skutečně cyklistický nadšenec té kategorie, který bere pláštěnku a na kole vybaveném blatníky vyráží. Kolo mám „jen“ jako sportovně-rekreačně-poznávací-zábavný prostředek. A když prší, zábava to prostě není.

Pokud jde o o to, co říkají květnové pranostiky, tak jen potvrzují vysokou četnost tzv. ledových mužů, tedy studených až mrazových dní mezi 12.-15. květnem – ovšem někdy jde i o tzv. mokré muže, tedy chlad a déšť. Meteorologové podle zkoumání dodávají, že chlad přichází v 50-60% a déšť dokonce v 60-70%.

Ve Velkém pranostikonu se rovněž píše: „… vzestup teplot však bývá ve dnech na konci druhé květnové dekády až ve dnech kolem poloviny třetí dekády května přerušen vpádem další vlny studeného počasí…“ Říká se tomu „malí ledoví muži“ a mráz přichází s 10-20% pravděpodobnosti a v 50% jde o chlad a déšť.

Takže se vlastně nemáme čemu divit…

Jinak rolnické pranostiky dokládají, že naši předkové-zemědělci preferovali – na rozdíl od nás, sportovců a cykloturistů – spíše deštivý květen než suchý. Vybírám některé pranostiky: Studený máj – ve stodole ráj. Je-li květen chladný, rok nebude hladný. Studený máj – v zahradách ráj, na polích háj. Chladný květen, červen vlažný, jest pro sýpky i sudy blažný. Májový deštíček – úrody tatíček.