Komplikace přinášejí komplikace

Jednou jsem viděl, jak cyklista při časovce na Tour de France sesedl z kola a hodil ho do škarpy. Bycikl byl časovkářský speciál za minimálně čtvrt milionu korun, ale jezdec s ním mrsknul jak s špinavou fuseklí. V podstatě oprávněně, protože to úžasné, lehké, speciální, skoro kosmické kolo ho zradilo. Mělo technické problémy.

Všechny komplikované, do dokonalosti dovedené mechanismy, ale také všechny pečlivě vyšlechtěné organismy, jsou křehké. Počítač jakžto dnešní symbol modernity je složitý přístroj, který dokáže úžasné věci, ale je zcela závislý na elektřině a vyřadit ho z provozu je jednoduché – sklátí ho třeba kdejaký virus. Zrovna tak ti nejlepší plnokrevnící pro rovinaté dostihy jsou sice nejrychlejší, ale také velice zranitelní – například trpí krvácením z nozder.

Už dávno jsem zjistil, že ta nejdražší kola vůbec nejsou ta nejlepší. Alespoň z pohledu běžného uživatele, rekreačního cyklisty. Jsou to jedinečné stroje, esteticky i technicky na vrcholu, ale pro běžné použití se nehodí. Kupují si je buď lidé, kteří skutečně potřebují v daném okamžiku právě takovou technickou dokonalost, tedy špičkoví závodníci, anebo lidé, kteří chtějí udělat dojem a zároveň neví, co s penězi.

Vždycky mě naproti tomu fascinuje, když někdo jede přes půlku zeměkoule, anebo ji dokonce objede celou, a pak zjistím, že jeho stroj stál dvacet tisíc korun. Žádný úžasný speciál, ale běžná konfekce, kterou koupíte v každém cykloshopu. Tahle kola mají jednu vlastnost, která je neocenitelná a v mých očích je povyšuje nad všechny speciály: jsou spolehlivá, vydrží hodně, jsou univerzální. Jedete s nimi v jakémkoli terénu, v jakémkoli počasí, moc se o ně nestaráte, ale ta kola jedou pořád.

Určitě platí, že čím jednodušší systém, tím méně příležitostí k tomu, aby se to pokazil. Není divu, že se nostalgicky ohlížíme po kolech, která mají jeden převod, pevný rám a brzdí se šlápnutím dozadu. Vydržela dodnes a pořád jezdí. V jednoduchosti je skutečně síla.