Když září, je to dobré

Prosinec není pro cyklistiku úplně ideálním měsícem. Ale přesto má i tento mokrý, studený a tmavý konec roku své světlé chvilky. To když zazáří prosincové slunce.

I takhle vypadá zima

V prosinci bývají nejkratší dny v roce, až do dvacátého prvního, kdy je zimní slunovrat, se navíc stále zkracují. Slunce vychází někdy před osmou ranní a zapadá už okolo čtvrté odpoledne, je také nízko nad obzorem. Většinou bývá zahaleno mraky – prosinec je také měsíc s jednou z největších oblačností v roce. Ale když slunce vyleze a prozáří krajinu, máte skvělou možnost vyrazit na kolo a užít si nezvyklých pohledů na přírodu.

Prosincové slunce bývá ostré, jeho záře nádherně kontrastuje s málo útěšnou krajinou, která už je zbavena podzimních barevných listů. Pole jsou hnědá, černá, šedivá, na stromech nic než holé větve. Ale do toho modrá obloha a dlouhé stíny. Prosincové slunce je také spojeno s významnou událostí: 2. prosince 1805 totiž ozářilo bojiště u jihomoravského Slavkova, kde se Napoleonovi podařilo zvítězit nad armádami rakouského císaře a ruského cara. Slavkovské slunce – „le Soleil ďAusterlitz“ se stane pojmem a v záři jeho úspěchu se bude francouzský imperátor hřát sedm let, až do neúspěšného ruského tažení roku 1812.

Ostré slunce v zimním poledni, u hradů Žebrák a Točník

Je to tedy tedy i dobrý tip na výlet, zajet se podívat k nynější Mohyle míru, která stojí u Slavkova od počátku 20. století a je mimochodem vůbec prvním mírovým památníkem v Evropě. Osobně to k ní mám coby Pražák trochu daleko, za jeden prosincový den bych to na kole nestihl, ale každý Brňák to má do vesničky Prace, nad níž mohyla stojí, jen nějakých patnáct kilometrů. Já si v prosinci užívám krátké výlety ke Karlštejnu, do Polabí nebo jezdím třeba jen na periférii Prahy.

K prosincovým vyjížďkám jeden praktický postřeh: když slunce nesvítí, bývá špatná viditelnost, mlhavo a šero. Takže vše, co vás zvýrazní a zviditelní, se hodí. Nejvýraznější nejsou ani tak blikačky (ty jsou nezbytné do tmy), ale když si na sebe navléknete reflexní žlutou vestu, doslova záříte pro všechny okolo. Jako to slunce. Možná by bylo dobré, kdyby takovou vestu nosili v podzimních a zimních měsících všichni cyklisté.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika