Jezdím v podkolenkách. A nestydím se.

Je to nekonečná alchymie a věčné dilema. Co si obléct na cyklistický výlet? I když znáte předpověd počasí, i když koukáte ráno na vymetenou oblohu, nikdy si nemůžete být jisti, že zrovna tenhle den to bude jen na tričko a kraťasy.

I po mnoha letech ježdění jsem nenašel klíč k správné volbě oblečení. Výsledkem je, že s sebou většinou tahám jednu, někdy i dvě vrstvy navíc. Řídím se heslem, které jsem slyšel už jako malý kluk na školních výletech: raději víc než míň, svléknout se to dá vždycky. Ovšem stalo mi, že jsem počasí podcenil a v pouhém triku pak ve studeném větru a mrholení trpěl. Vždycky si v takových případech říkám: až bude nejhůř, někde zastavíš a koupíš si u vietnamského obchodníka levnou mikinu za stovku. Nejhůř sice nebylo, ale zrovna loni jsem si takhle vypomohl při cestě u Milevska. Zakoupil jsem dlouhé podkolenky.
Pravda, když vidíte cyklistu s vytaženými podkolenkami přes lýtka, asi si něco pomyslíte. Přinejmenším to, že vypadá pošetile a staromódně. Ale co na tom, když vás tyhle „návleky“ dokáží dobře zahřát! Ostatně podkolenky jsou vysoce univerzální, protože když se náhle udělá teplo, jenom je shrnete a máte z nich ponožky. Když si tedy ráno nejsem jist, zda bude teplo nebo ne, raději beru podkolenky než ponožky.
I když je dnes na trhu nepřeberné množství speciálního cyklistického oblečení, i když jsem fůru z toho už taky nakoupil, stejně tak si na jízdu beru občas bavlněná trika nebo už ty zmíněné mikiny. A ve svém cyklistickém šatníku mám i jednoho zvláštního pomocníka. Neortodoxní „cyklistické“ rukavice, které mají na dlaních takové malé gumové cvočky, díky nimž ruka na gripu dobře drží. Ale považte, koupil jsem je v obchodě s pracovními potřebami a jsou prý zahradnické. Nedávno jsem jezdil v deštivém červnu v Českém lese, ve výšce okolo 800 metrů, navlékl jsem si je na ty pravé cyklistické, bez prstů, a dvojkombinace hřála perfektně. A chcete vědět cenu těchto rukavic? Dvacet korun českých. Neuvěřitelné.

Psáno pro časopis Cykloturistika