Co všechno uvidíte, když za den ujedete 236 kilometrů

(CYKLO) Nejdelší vzdálenost, jakou jsem v životě za jeden den na kole ujel, měřila 236 kilometrů. Jel jsem to na horském kole, ale jen po silnicích a ještě jsem si pomohl výškovým profilem. Z téměř tisíce metrů nad mořem – rozhledna Štěpánka v Krkonoších – přes Jilemnici, Hradec Králové a pak rovným Polabím až do Prahy.

Takhle nás zachytil fotograf Reflexu T. Tesař, jak jedeme s kolegou Potůčkem (vzadu) Praha-Brno za jeden den

Dnes bych to ujel asi už jen na silničním kole, je mi přes čtyřicet. Podobné dlouhé výlety nepodnikám často, ale aspoň jeden ročně si dám. Výjimečná byla třeba novinářská jízda s kolegou z Reflexu Honzou Potůčkem , kdy jsme jeli z Prahy do Brna (221 km), v živé paměti mám i loňskou jízdu z Lovosic do Chlumce nad Cidlinou (155 km), kterou jsem začínal za nádherného modrého rána a končil těsně pod olověným nebem a před spadnutím prudkého lijáku. Anebo si vybavuji jízdu Praha-Orlické hory (170 km), kdy jsem využil silného větru, který mne hnal východním směrem rychlostí s průměrem nad 30 kilometrů v hodině.

Zmiňuji ty jízdy z jediného důvodu. Jsou úžasné tím, kolik toho během nich člověk uvidí a jak výrazně se proměňuje krajina. Česká republika má výhodu v tom, že je hodně členitá a různorodá. Není to Holandsko nebo Polsko, východní oblasti Německa, které jsou relativně fádní. Nejsou to také Alpy, které i přes veškerou nádheru nabízejí stále jízdy typu nahoru-dolů. Česko je kaleidoskop mnoha typů krajiny, je to koláž rovin, vln, kopečků, kopců i údolí. Někde pole, jinde lesy, pak zas louky, sem tam voda. Vesnice a města, každé má trochu jiný historický ráz a odlišný charakter. A výhodou je, že všechno máte blízko u sebe, na nevelké ploše. Stačí ujet padesát kilometrů rovným směrem a už jste v úplně jiném kraji.

Dlouhá jízda je putováním, při kterém si uvědomíte i celý denní cyklus: od chladného rána s čerstvým, jiskřícím vzduchem, přes nabývající sílu dne až k horkému poledni, pak vrcholící žár okolo druhé odpoledne, po kterém pozvolna nastupuje podvečerní uklidnění a večer ozářený sytými barvami západu slunce.

Když se po celém dni i jízdě ohlédnete, máte v duši pěkný zážitek, v paměti pěkné obrazy krajiny a v nohách pěknou bolest. Ale ta přebolí a člověk už by vyrážel na další výlet.

Psáno pro časopis Cykloturistika