České hory ztrácejí vyhlídky

České hory zarůstají čím dál více hlubokými lesy. Pro přírodu je to určitě dobře. Věc má ale i svoji druhou stránku. Turistickou.

Před dvaceti a třiceti lety to s lesy na českých horách vypadalo bledě. Emise kombinované s necitlivou těžbou a různými vichřicemi poničily rozlehlé horské pásy. Výjimkou nebyly tzv. mrtvé lesy, nekonečná přehlídka šedých pahýlů trčících k nebi. Někde nerostlo vůbec nic.

Rostoucí stromy na krkonošském Terexu

To vše se ale už změnilo. Projel jsem loni i letos velkou část Krušných hor, Krkonoš i Jizerských hor. Téměř všude narazíte na novou výsadbu, téměř vsudě rostou smrky, které už dosahují výšky pěti a více metrů. Jsou to stromy zdravé, hustě vysázené (byť je otázkou, proč jsou to jen ty smrky a ne i jiné druhy). V Krušných horách, poblíž nádrže Přísečnice, jsem našel i děkovnou tabuli lesníkům, kteří zde právě v devadesátých letech a později vysazovali tisíce a tisíce stromků.

Děkovná tabule v Krušných horách je z roku 2007

V Krkonoších jsem zrovna před pár dny jel po populárním Terexu – Janouškově cestě nad Harrachovem. Pamatuji si, že ještě koncem devadesátých let nabízela tahle vrstevnicová cesta spoustu zajímavých výhledů do údolí Mumlavy. Dneska? Moc toho nevidíte, jedete většinou lesem. V Jizerských horách, na zdejší magistrále vedoucí od bufetu Knajpa, býval zase nádherný výhled směrem na jih. Teď vše zarůstá stromovím.

Je to trochu problém. Samozřejmě nikoli přírodní, ale lidský, týkající se turistiky. Kvůli hustému lesu se totiž mnoho výhledových míst ztrácí, (cyklo)turista tím přichází o docela důležitý prvek, kvůli kterému do hor jezdí: možnost shlížet z vysokých míst do kraje. V některých mapách starších deseti let jsou tato místa vyznačena, když na ně ale dneska přijedete, nevidíte přes stromy už nic.

Krušné hory, Jelení hora

Jak les poměrně rychle roste, to jsem si plně uvědomil na rozhledně Smrk v Jizerských horách. Mám odtud fotografie staré zhruba deset let, také pět let staré a současné (viz srovnání ve fotogalerii). Když jsem tam fotil poprvé (2003), les tu vlastně nebyl. Podruhé už stromky vyrostly, potřetí už sahaly přes přízemí rozhledny. Jsem zvědavý, zda les jednou dosáhne až k hornímu patru téhle pohledné stavby a její funkci zruší. To je mimochodem problém mnoha českých rozhleden – přerůstají je stromy.

Kralický Sněžník: nová výsadba i staré pahýly

Je samozřejmě dobře, že lesy na horách jsou a rostou. O tom není sporu, když vidíte například pustinu na Šumavě po orkánu Kyrill, je to hrůza. Člověk a jeho turistické nároky jsou vedlejší; navíc ještě zbývá dost míst, odkud je hezký pohled. Ale musím říct, že když jedete třeba po vrstevnicové cestě nad údolím Moravy v Králickém Sněžníku a nabázejí se vám divukrásné výhledy do údolí, tak je to prostě nádhera. Zdejší lesy jsou částečně nové, částečně vykácené, částečně uschlé. Za nějakých deset, patnáct let stromy ale silnici asi zastíní a cesta ztratí svůj turistický půvab.

Určitým řešením je nechat někde průhled, nevysazovat stromy, případně ty už vyrostlé zase kácet. Právě na Kralickém Sněžníku jsem tahle místa našel, byla na druhé straně hor, směrem k Jeseníkům. Šlo vždy jen o relativně malý pruh lesa, ale výhled poskytl nádherný.

A ještě jednou Kralický Sněžník

To, že zničené české hory byly v minulosti k turistům pro své daleké a volné výhledy vizuálně hodně „přívětivé“, beru jako další z kuriózních paradoxů týkajících se vztahu člověka ke krajině, k přírodě. Tím hodně známým může být třeba zabírání některých oblastí a zřizování vojenských prostorů. Kdysi byl tento akt vnímán jako zvůle, neštěstí, znásilnění i zničení krajiny – jenže dneska je efekt těchto oblastí přesně opačný: jsou to místa bez civilizace, ostrůvky klidné přírody ve vysoce civilizované krajině. Například Ralsko je bez vojáků i někdejších vesnic nádherné. Jenom příroda.

Bývalý vojenský prostor Ralsko

Pokud jde ale o lesy na českých horách, jsou i přes masivní výsadbu stále v ohrožení. Ne snad emisemi, ale stačí jedna pořádná vichřice a les je pryč… A s ním i práce lidí a přírody trvající dlouhé roky. Plyne z toho jediné – člověk má pracovat na udržování přírody a využívat ji tak, jak mu to ona sama dovolí. Když jsou horské vyhlídky k dispozici, ať se dívá. Když ne, musí se s tím holt smířit. A stavět třeba hodně vysoké rozhledny.