Českým krasem, cestou prázdnou

Český kras a karlštejnské okolí Berounky je jednou z nejturističtějších oblastí u nás, lokalita je protkána hustou sítí značených tras a výletníků je zde hodně. Přesto jsou tu cesty a cíle neznačené, nádherné prázdné kouty a mlčenlivé vyhlídky.

Jezdil jsem v minulých týdnech touhle oblastí na kole a záměrně vyhledával místa, kam značky nevedou. Pomáhala mi k tomu podrobná mapa v mobilu, v níž jsou zanesené i málo využívané polní a lesní cesty, někdy pěšiny. Šel jsem i po cestičkách, které v mapách nenajdete. V konkrétním místě jsou však důkazem, že lidem občas slouží.

Prvním místem mi byly skály nad obcí Hostim, která leží na říčce Loděnici (Kačáku), kousek od Svatého Jana pod Skalou. Jedná se o relativně prudký svah přímo nad obcí, dosažitelný pěšinou z rozcestí Propadlé vody. Anebo odspodu od obce, pokud se vydrápete po svahu nahoru (s kolem to rozhodně nejde, musíte pěšky).

Svah je přírodní rezervací, je otočen k jihu, při letním slunečnu tu vládne téměř jižanské vedro a ve vzduchu je cítit levandule (tedy snad levandule, můj čich i botanické znalosti jsou velmi chabé). Roste zde zvláštní květena, podloží je kamenité, borovice poněkud zakrslé. Na jednom ze zdejších dubů jsem našel pozůstatek zelené turistické značky. Možná sem skutečně v minulosti vedla, ale pravděpodobně byla z ekologických, ale asi i bezpečnostních (skály jsou tu velmi strmé) důvodů svedena do údolí. Je to dobře, turisté by sem proudili a místo by utrpělo.

Výhled je odtud především jižním směrem po toku Loděnice, až přes Berounku kamsi do dáli (např. ze Zlatého Koně od Koněprus je tohle místo zpětným pohledem vidět). Na protějším svahu je hustý les s osamělou loukou, a také prudce vyčnívající skála, které leží přímo naproti Svatému Janu. Říká se jí Mramor – ovšem v mapách to uvedeno není.

Skála je tak výrazná, že jsem nelenil a hned se na ní vydal. Nejprve tedy musíte sjet do Hostimi a pak opět neznačenými cestami nahoru. Lze to ale i ze Svatého Jana po červené k Dubu na Herinkách, po cestě jen musíte odbočit neznačenou pěšinou.

Zatímco předchozí vyhlídka byla těžko dosažitelná, na Mramor vede solidní prochozená pěšina. Výhled opět nádherný, klášter, kostel i Janova skála jako na dlani. A také výhled k jihu, do údolí Loděnice. Pohledy odtud jsou stejně krásné jako ze známé vyhlídky přímo na Janově Skále, kam vede červená značka. Tam ovšem najdete hodně lidí, zatímco na Mramoru nikde nikdo.

Při dalším výletu mne cesta zavedla na skály nad Berounkou, kousek od železniční zastávky Karlštejn. Vyhlídka je nad Tomáškovým lomem, na pravém břehu řeky. Od zastávky pouze 2,5 kilometru, ovšem hodně do kopce. Z cyklostezky 8219 odbočíte vpravo, jedete po polní cestě a pak vás pěšina navede až k vyhlídce. Je jich tu několik, na několika skalních ostrozích, já využil tu „bez kříže“. Kříž stojí na další vyhlídce, jen pár stovek metrů odtud.

Výhled na velkou část karlštejnské části Berounky, je odtud vidět i rezervace Koda u Srbska. Při pohledu na její stráně, kde vidíte malé plochy bez stromů, s možností výhledu, si říkám: „Můj další cíl!“

Ke Kodě se dostanete po modré značce vedoucí z nedalekého Korna, ovšem v jednu chvíli je nutné ze značky sjet a vydat se vpravo, východním směrem k vrcholu. Je to snadné: vede sem pohodlná cesta šíře automobilu. Najít pak ta holá místa dá trochu práci, ale navede vás pěšina. Kolo jsem nechal kdesi v lese ve chvíli, kdy křoví bylo čím dál pichlavější a pěšina ztrácející se. Ani jsem ho nezamkl – sem skutečně skoro nikdo nechodí. Taky jsem ho zhruba po půl hodině chůze a focení opět našel tam, kde jsem ho jen tak položil.

Kodské vyhlídky jsou lehce omezené, ale i tak vidíte průhledem Berounku a její ohyb, trať a skály Tomáškova lomu. Stejně tak údolí pod vámi, kde jsou chaty. V dáli se pak rýsuje golfové hřiště Karlštejn. Říkám to sice jako golfista nerad, ale musím konstatovat, že do celku krajiny při pohledu odtud příliš nezapadá. Celkově přirozený krajinný ráz polí, luk, lesů, kopců a cest je náhle narušen jakýmsi lesoparkem na vršku, který má mnohem členitější strukturu. A navíc jsou tu četná pískoviště, tedy bunkery. Z jiných míst tato nepřípadnost možná tak nebije do očí, ale odtud ano. Inu, hřiště (herně ovšem vynikající) vzniklo v 90. letech a to se ještě leccos mohlo. Dnes nevím, zda by to odbor ochrany životního prostředí povolil.

Z Kody jsem chtěl zajet ještě na další skrytá krásná místa, ale odpoledne se chýlilo k večeru a já si je nechal na další výlet. Třeba vyhlídky nad lomem Alcazar a další místa na levém břehu. Dole jsem nesčetněkrát svištěl po cyklostezce, ale nahoře jsem nikdy nebyl. Tak uvidím, jak dobře odtud uvidím. Značky sem opět nevedou.