I tak se jezdí ve městě

(CYKLO) Před pár dny jsem jel tramvají a jak tak koukám z okna, vidím, jak hned vedle tramvajového vozu upadl na zem cyklista. Nevím, co jeho let k zemi způsobilo, ale tipoval bych na vjetí do kolejového žlábku. Neměl totiž horské kolo, ale takové zvláštní, vyšší, s užšími gumami.

Abych byl přesný: jeho kolo nemělo na řídítkách brzdy. Nestačil jsem si úplně přesně všimnout, zda to byl tzv. furtošlap, tedy kolo s pevným převodem, na němž se brzdí jen zapřením se do pedálů s co největší silou, anebo jeho stroj měl alespoň torpédo, tedy zadní brzdu. Ale dle konstrukce myslím, že to byl skutečně převod „natvrdo“. Na každý pád měl cyklistův pád následek: přední kolo jeho kola se změnilo v osmičku.

Mladý muž byl poněkud otřesen. Ale pád zjevně nebyl ve velké rychlosti, protože se mohl sám zvednout a ani krev nevidno. Jeho smysly však byly nenadálým karambolem jistě zasaženy, neboť se v šoku pokoušel své osmičkové přední kolo narovnat. Bylo jasné, že se mu to nepodaří.

Dodal bych ještě pár detailů. Muž byl oblečen v normálním necyklistickém oblečení, tedy džíny, nějaké kožené boty, bunda. Nic sportovního. Neměl ani rukavice, ale ani přilbu na hlavě. Celkově působil poněkud free. A jeho kolo bylo rovněž free, tedy stylový kousek. Mělo i velice úzká, řekl bych až nepraktická řídítka.

Nechci být nespravedlivý. Nevím, co přesně ten pád způsobilo. Je pravdou, že občas také sednu na kolo bez přilby – když jedu pár set metrů do obchodu něco koupit. Také si na to neberu cyklokalhoty, ale jedu v džínách a bundě. On možná taky jel jen pro rohlíky. Ale co vážně nechápu, je to jeho kolo bez brzd. Tohle je podle mne značně nepraktická móda. Jezdit nejen po městě, ale vlastně kdekoli mimo závodní dráhu na kole, které nemá dvě brzdy, tedy jak na přední, tak na zadní kolo. Brzdit se prostě musí a kdo dobrovolně sedá na kolo, které má tuto schopnost výrazně sníženou, koleduje si.

Ten člověk mi byl sice od pohledu sympatický, bylo mi ho líto, jak tam sebou sekl a jak si zničil kolo, ale zároveň ve mně pocit lítosti stál vedle pocitu nepochopení jeho přístupu k cyklistice. Dávat přednost volnosti a originalitě před bezpečím mi připadá hloupé. Párkrát už jsem dokonce viděl i dívku, která jela na nádherném a elegantním furtošlapu, ale ani tady mi její půvab nedokázal vyvážit pocit, že dotyčná slečna je poněkud bezhlavá. Nicméně bezhlavá jízda bez helmy na bezhlavě se valícím kole bez brzd může končit i jinak, než že z kola bude jen osmička. Tím, hlava bude na padrť. A to by věru nebylo ani hezké, ani stylové.

Článek vyšel v časopise Cykloturistika