G 185 / To bylo vítězství!

Rok se s rokem sešel a tak se zeptám: pamatujete na loňskou aféru hoteliéra Dvořáka, který zvláštním způsobem vyhrál turnaj na Ypsilonce? Kdepak je tomuto golfistovi konec? Kolik turnajů letos asi absolvoval, koho potěšil svou hráčskou přítomností? Já vám ale teď povím příběh, který se udál letos. A taky v něm jde o vítězný výsledek.

V létě jsem hrál turnaj, který pořádala organizace z jisté turisticky zajímavé země. A jednou z hlavních cen byly letenky do této destinace. Turnaj se konal na jednom ze známých českých resortů, sešel se střední počet hráčů, atmosféra přátelská, neprestižní. Hřiště je vcelku těžké, členité, má mnoho nástrah a obejít ho s dobrým výsledkem, uhájit zde hendikep, bývá nelehká záležitost.

Turnaj hrál i jeden hráč, kterého už delší dobu znám. Několikrát jsme se spolu bavili, je to příjemný člověk středního věku, s milým vystupováním. Hráč průměrné výkonnosti, něco mezi bogy a dablbogy golfistou, běžný rekreant, který hraje už delší dobu a nějaký výraznější, skokový posun kupředu (jako bývá u začínajících hráčů) bych u něho neočekával.

Tento člověk nicméně onen turnaj ve své kategorii HCP 18–36 vyhrál. Zahrál šestnáct nad par a mohutných padesát stablefordů. Ten výsledek byl tak dobrý a překvapivý, že když jsem se večer díval na vlastní výsledky na serveru ČGF (při HCP 11,5 jsem zahrál taky šestnáct nad par), kouknul jsem i na to, co hrál on. Měl jediný dabláč, jinak samé bogy a několik parů. Nečekaně stabilní a jistý výkon. Zlepšil si hendikep o téměř šest čísel. V duchu jsem tedy jeho hru ocenil, nevěnoval jsem tomu ale už pozornost a na věc zapomněl.

Jenže asi po měsíci jsem se potkal s člověkem, který se také účastnil onoho turnaje a úplně náhodou přišla řeč na „vítěze“. A tento hráč mi řekl, že se nad „vítězovým“ výsledkem taky podivil – protože zná jeho hru dobře a ví, že takhle nehraje. A podivili se prý i organizátoři turnaje. Navíc mi sdělil, jak mohlo k takovému výsledku dojít: s „vítězem“ prý šla ve flajtu „spřízněná duše“ a ta mu výsledky psala. A aby to vše do sebe zapadlo, onen „vítěz“ prý má v té zahraniční zemi, jejíž organizace turnaj pořádala a kam směřovaly letenky, příbuzného. Tudíž se mu ty letenky hodily.

Je to opravdu náhoda, když se více lidí nezávisle na sobě pozastavuje nad tím, že nějaký výsledek je až abnormálně dobrý? Ale nikdo z nás nemá důkaz, že to bylo jinak, než jak říkají výsledky.

Dotyčný „vítěz“ se účastnil posléze ještě jednoho turnaje, kde jsem také hrál. A samozřejmě mě zajímalo, jak dopadl. Hrálo se opět na technickém hřišti, ovšem už lehčím než bylo to první. A „vítěz“ přinesl výsledek pouhých 23 stablefordů, což je docela výrazně pod jeho hendikepové číslo. Večer jsem se na serveru opět podíval na jeho skórkartu a rozhodně to nebyl stabilní výkon. Párkrát škrtlá jamka, někdy tři nad par, někdy dva nad par, sem tam bogy a nějaký par. Myslím, že právě takový výkon dotyčnému hráči odpovídá, tak jeho hru znají lidé z jeho okolí.

Znovu ale opakuji: nemám pro to, že se hrálo nefér, sebemenší důkaz. Koneckonců každý může „ulítnout“, každému někdy může velmi přát štěstí. A osobně se mi také stalo, že jsem po předešlém skvělém výkonu a zlepšení hendikepu na dalším turnaji úplně vybouchl. Je také možné, že za výsledkem stojí jen zapisovatel(ka), který prostě zapisoval „jiná“ čísla (i když pak měl hráč při kontrolování výsledků vše korigovat). Všechny varianty jsou prostě možné, samozřejmě včetně té, že se hrálo podle pravidel.

Abyste si ale nemysleli, že překvapení přinášejí jen golfové turnaje, tak doporučuji přečíst si jeden z dopisů čtenářů v listopadovém vydání cyklistického časopisu Velo. Účastník amatérských cyklistických maratonů tam popisuje, jak byl šokován zjištěním, že si někteří závodníci nepovoleně zkracují trasu, jak se cyklista, který jel za ním, náhle ocitl před ním atd. Pisatel je z toho upřímně otrávený a nechápe, proč se vlastně tihle „honiči“ závodu účastní.

Ale přesto všechno jsem přesvědčen, že na kole jezdí víc těch, kteří si tratě nezkracují a golf hraje víc těch, kteří si rány neubírají.