Už jsem si projel dálnici D8

Mou oblíbenou činností je projíždět ještě nedostavěné dálnice na kole. Teď jsem si udělal mimořádný výlet po D8 v Českém Středohoří. Byla to jízda v lecčems odlišná, někde jsem musel dálnici i opustit a místo po asfaltu jsem se plahočil roklinami a bahnem. 

Většinou se vydávám na dálnice pár měsíců či týdnů před otevřením, to už bývá povrch asfaltový a na stavbě nebývají zátarasy. Jen občas narazím na hlídače, pak obvykle cestu opouštím. Na stavby se totiž nesmí, je tam zákaz vjezdu…

D8, přesněji 16 kilometrů dlouhý úsek vedený Českým Středohořím, je zvláštní stavba. Je rozdělaná a po sesuvu půdy z roku 2013 v jednom z úseků to s ní nevypadá vůbec růžově. Odhaduje se, že náprava místa se zavalenou půdou a především zajištění proti dalšímu závalu bude stát stovky miliónů. Navíc dokončení je komplikováno i ekologickými aktivisty a jejich protesty.

V danou chvíli mne ale tyhle věci moc netrápily. Chtěl jsem vědět, zda torzem stavby lze vůbec projet. Byl jsem také zvědavý, co vše uvidím.

Najel jsem hned kousek pod Lovošem, kopcem nad Lovosicemi, kde končí již zprovozněný úsek a začíná stavba. Zprvu hladký asfalt, ale po zhruba 1,5 kilometru první most přes Oparenské údolí. Drátěný plot přejezd naprosto znemožňuje.

Nakonec jsem to zvládl, přehodit kolo a nějak se okolo plotu dostat. Nechtěl jsem do hlubokého údolí s různými křoviskami. Ale rozhodně nedoporučuji, protože plot stojí docela pevně. Pro pěší je to jakžtakž zdolatelné, pro cyklisty mnohem hůře.

Dálnice má v dalším úseku, zhruba pětikilometrovém, asfaltový povrch, je tu jen v jednom místě již zmíněný zával – tam je prostě obrovská hromada kamení, hlíny. Jsou tu ale další, menší mosty, na nichž je rovněž zábrana. Překonat se dají, ale opět je to docela boj. V jednom místě jsem most-estakádu raději opustil a sjel jsem na prašnou cestu dole.

Nakonec mne cesta zavedla až k dvojici tunelů, kde byl i hlídač. Do tunelů jsem se ani nepouštěl, končí totiž přímo u rokle a cesta dál nevede. Chybí přemostění rokle – místo blokují ekologové. Na druhé straně rokle navazují další tunely, ty pak ústí u Radejčína a pak dálnice už nemá asfalt, ale jen tvrdý povrch, nakonec už ani ten ne. Sjel jsem tedy z ní a uháněl jiným směrem.

Překonání vrchů u Radejčína bylo ovšem dramatické, musíte vyjet prudce na kopec, pak do rokle a zase na kopec, kde je Radejčínská rozhledna. Cesta byla blátivá a mazlavá, zašpinil jsem sebe i kolo. Ale výhled z Radejčínské rozhledny je pěkný.

Ovšem nejhezčí výhledy mi poskytla sama dálnice, respektive místo na mostě před prvními tunely. Je odtud nádherný výhled na tok Labe, část úseku Porta Bohemica, je vidět i na druhou stranu Českého Středohoří. Vidět je také zpátečním směrem Lovoš. Tohle místo má skutečně smysl navštívit, a to právě teď. Až tady jednou budou frčet auta, asi se z dálnice pěší či cyklisté jen tak nepodívají. K celému místu se lze docela rozumně a snadno dostat od Prackovic nad Labem.

Dotyčný úsek D8 vede zčásti nyní ještě tichou krajinou. Nedivím se ekologům, že proti stavbě protestovali – především u Radejčína dálnice „zničí“ pár hezkých míst. Na druhou stranu některé jiné úseky těchto 16 kilometrů nevedou až tak exponovanými místy.

Ať tak či tak, dnes je situace už taková, že je asi rozumnější stavbu dokončit. Kdy to ale bude, to lze těžko říct. V každém případě to byla z hlediska mých předchozích jízd po dálnicích jízda s největším počtem překážek, nejvíce náročná. Ale také jedna z nejzajímavějších.