G 190 / Golf jde nahoru – a já taky

Na konci roku a začátku nového obvykle hodnotím uplynulou sezónu. A snažím se podívat i do té budoucí. Tudíž ani letos nemůžu udělat výjimku.

Rok 2008 byl co do golfového dění v Česku opět ve znamení růstu. Více hřišť (brzy jich bude 80), více hráčů (už přes 41 000 registrací na ČGF), další evropské turnaje, včetně seniorské PGA. Zavítala sem i hvězda první velikosti (Ernie Els), Jessica Korda byla na US Open devatenáctá a Zuzana Mašínová dosáhla na plnou kartu v evropské túře. Tedy dobrý rok. Viděno ze širšího hlediska to sice nejsou žádné veleúspěchy, ale pokud by po těchto krocích následovaly další, bude se mezera se srovnatelnými zeměmi (Rakousko, Švýcarsko, Dánsko) stále zmenšovat. Když bychom uplynulých patnáct let rozdělili na třetiny, pak roky 1993-1998 byly ve znamení mírného probouzení, v letech 1998-2003 už jsme vstali a vyrazili a v letech 2003-2008 jdeme čerstvě kupředu.

Jestli mě něco na této sezóně překvapilo, pak je to fakt, že hráčů přibylo ještě více než loni. Letos to bylo zhruba 5900 nových golfistů. Je to stálý nárůst: rok 2004 přinesl 2850 nových hráčů, rok 2005 už 3600, 2006 dalších 4400 a rok 2007 přes 5250 golfistů. Všichni ekonomové takovou křivku milují, směřuje totiž vzhůru, a má navíc ještě exponenciální průběh. Těžko tedy říct, zda právě rok 2009 bude tím prvním, ve kterém se tato křivka „zklidní“, bude mít lineární podobu, anebo se počet nových golfistů dokonce přehoupne přes hranici šesti tisíc.

Všichni odhadují, že potenciál růstu tu ještě je. V Rakousku hraje přes 120 000 lidí, tudíž i pro nás je meta 100 000 hráčů dosažitelná. Češi jsou sportovním národem, golf je baví. Na druhou stranu je zjevné, že golf u nás nezlevňuje a nadále bude sportem pro bohatší polovinu obyvatel země. Golf v Česku roste i proto, že je to do značné míry módní sport, že je dnes „in“ ho hrát. Je proto také otázkou, kolik z těch 41 000 lidí ho skutečně hraje – osobně odhaduji, že aktivních je tu maximálně 30 000 hráčů, zbytek má doma hole a třeba i HCP 54, ale na hřišti se objeví jen párkrát za rok.

Rok 2008 přinesl i ekonomickou recesi. Co to bude znamenat? V prvé řadě by mohlo dojít k omezení počtu komerčních turnajů. Coby podnikatel si určitě rozmyslím, mám-li vložit nějakých 200-300 tisíc korun do golfové akce. V lepším případě tedy dojde k redukci například velikosti turnaje – pozvu namísto obvyklých 100 hostů jen padesátku. V horším případě turnaj vůbec neudělám, protože jeho efekt je stejně jen imidžový. Paradoxně tak možná krize ukáže, nakolik je vlastně současný velký počet turnajů umělým stavem. V sousedním Německu se firmy už dávno chovají mnohem střízlivěji.

Omezení turnajové aktivity by mohlo postihnout především velké resorty, které potřebují velké příjmy (mají také velké náklady na provoz). Menší hřiště by se měla začít bát pouze za předpokladu, že začnou šetřit jejich stálí fýčkoví hráči. Namísto obvyklých čtyř her měsíčně si hráč dopřeje třeba jen dvou. Ale nevěřím, že to nastane ve větší míře, už proto, že je hodně nových golfistů, nažhavených na hru. A je také pravdou, že golf většinou nehrají ti, na které by měla ekonomická krize dolehnout nějak zásadně.

Co se týče budování hřišť, tak je velice těžké odhadnout, co se stane. Stavba hřiště je během na dlouhou trať, a proto se do tohoto dobrodružství pouštějí lidé už s tím, že mají věc vcelku rozmyšlenou. Nikdo neví, jak dlouho současná krize a psychologická panika potrvají – možná už vše pomine za rok za dva. Hřiště ale stavíte v průměru pět a více let. A navíc: hřiště dnes u nás často stavějí individuální subjekty, lidé, kteří disponují velikými prostředky a prostě si tím plní své sny. Golfové podnikání má u nás vedle ekonomického i osobní rozměr, v němž otázka návratnosti vložených investic nehraje absolutní roli.

Když už se tu ohlížím za letošním rokem, musím zmínit i své vlastní golfové výsledky. Nebyly bůhvíjaké. Po pěti letech hraní totiž poprvé končím sezónu s horším hendikepem než s tím, s jakým jsem ji začínal. Na začátku to bylo 11,1, teď mám 11,6. Stejně jako český golf mířím prostě vzhůru … Tím nejlepším, čeho jsem letos dosáhl, bylo maximálně tak obhájení hendikepu, na žádném z těch zhruba deseti turnajů, co jsem hrál, jsem nezlepšoval. Jsem už dávno na mezi své výkonnosti, zlepšení mě v dohledné době asi nečeká. Ale nic si z toho nedělám. Jsem hlavně rád, že jsem si mohl opět zahrát na spoustě nových českých hřišť. A že jsem na hřištích trávil chvíle s lidmi, se kterými se mi fajn hrálo i povídalo. Tak hezký rok 2009! A hned z jeho kraje se podíváme, jak se hraje (a jak se mi hrálo) na portugalské Madeiře.