Vzestup a rozplynutí jednoho „klubu“

(GOLF) Na nedávné konferenci ČGF byla zrušena Centrální mimoklubová registrace, která žila dvanáct let. Ne všichni si dnes uvědomují či pamatují, jakou měrou se tento „klub“ zasloužil o rozvoj českého golfu.

CMR vznikla v roce 2001, kdy golf hrálo pouhých 10 000 hráčů. Vzhledem k dnešním více než 55 000 registrovaným golfistům to vypadá jako velmi malé číslo; nárůst za tu dobu je více než pětinásobný. V republice tehdy bylo 32 znormovaných hřišť, dnes jich je téměř stovka. Nárůst je v tomto případě trojnásobný – tedy menší. Ale stále se říká, že v Česku je až příliš hřišť na tak nevelkýpočet hráčů.

Nutno říct, že CMR měla svůj nemalý díl zásluh na tom, že Češi začínali hrát golf. CMR se totiž se svým poplatkem „jen“ 3 000 korun ročně stala de facto nejlevnějším golfovým klubem v republice. Drtivá většina z tehdejší padesátky klubů sdružených v ČGF (v roce 2001) lákala své členy do svých řad tak, že po nich požadovala poměrně vysoký vstupní poplatek. CMR přišla v pravý čas s levnou nabídkou.

CMR nespadla z nebe, nebyla výmyslem českého prostředí. Byl převzat vzor, který v té době už fungoval například v Německu. Ve svých nejlepších rocích měla CMR přes tři tisíce členů, a to za situace, kdy v republice hrálo zhruba 20 000 hráčů. Každý sedmý tedy nechtěl platit nejen velké vstupní klubové poplatky, ale vlastně žádné poplatky – kromě fýček. CMR reagovala nejen na finanční náročnost golfu jako takového, ale i na fakt, že s novými hráči se objevuje i nový způsob užívání golfu. Nikoli klubový, vázaný na jedno hřiště, ale nomádský, fýčkařský.

CMR nicméně nebyla zpočátku takto chápána, byla označována jen za „vstupní“ stanici, dávala hráčům možnost se rozhlédnout a pak vstoupit do některého z klubů. Členství v CMR bylo proto časově omezené. Jenže čas ukázal, že hráči do klubů vstupovat prostě nechtěli, bylo to pro ně nevýhodné. A tak bylo časové omezení zrušeno a CMR se změnila na de facto běžný klub bez hřiště.

Některé kluby nemohly CMR zpočátku ani cítit. Neustále obviňovaly ČGF, že CMR jim jen bere členy, odsává peníze atd. Šlo v daných případech skutečně jen o hájení vlastních ekonomických zájmů, nikoli těch „vyšších“ golfových. Naštěstí zdravý rozum vítězil a CMR žila dál.

Na existenci CMR nakonec kluby zareagovaly tak, jak vlastně měly. A to z hlediska českého golfu v nejlepším smyslu. Objevily se totiž kluby, které náhle nabízely tzv. pasivní členství rovněž v ceně 3 000 korun. A pak nastoupily dokonce kluby, které šly s cenou ještě níže: 2 000, dokonce i 1 000 korun. Osobně jsem prošel přesně takovou cestou: nejprve jsem byl členem CMR, pak za 2 500 v jednom pražském klubu a nakonec za 1 000 korun jako „vzdálený“ člen v jednom ostravském.

Dnes je taková varianta členství naprostou samozřejmostí. Je možné spekulovat, že kluby by na nízké členské poplatky přešly samy tak jako tak, ale CMR v tomto směru byla určující, nastavila základní cenovou hladinu. Ukázala tehdy velmi předraženému trhu, že to jde mnohem levněji.

Ve chvíli, kdy členství v řádech pár tisíců korun nabízely už desítky klubů a k tomuto členství navíc poskytovaly další bonusy (dárkové balíčky, levnější fýčka na hřišti atd.), začala CMR ztrácet dech. Z několika tisíc členů se jejich počet začal snižovat, v posledních letech v ní přesto zůstávalo ještě okolo tisíce členů. Letos to ale už bylo jen něco přes 700.

Pro ČGF byla CMR v prvé řadě dobrým zdrojem peněz. Není na tom nic špatného – byly to „čistější“ peníze než ty, které ČGF získávala prostřednictvím jisté agentury. Ročně to byly řádově miliony korun.

Vcelku nelogickým krokem, který výrazně přispěl ke konci CMR, bylo snížení poplatku na 1 200 korun. CMR sice golfistům dala hezký dárek s nápisem „SLEVA“, na který dnes každý slyší, ale že se to nebude žádnému klubu líbit, bylo nabíledni. Zrušení CMR bylo letos na spadnutí a nazrálé jablko skutečně spadlo v daný čas – na podzim.

I když tedy CMR odvedla velký kus práce a nad jejím hrobem je nutné pronést pochvalnou řeč, bylo v zásadě i toto společenství výrazem nelogické a nenormální provozně-ekonomické situace v českém golfu. V zásadě by totiž situace měla být taková, že pokud nějaký hráč prostě nechce být členem klubu s hřištěm, měl by být „volným“ hráčem, fýčkařem bez nutnosti, že by potřeboval jakoukoli kartičku, průkaz atd. Anglosaský, resp. britský, americký a další systémy, jasně ukazují, že tento stav je funkční a dokonce ekonomicky mnohem ziskovější než statičtější evropský, potažmo ten český.

Je tedy ještě mnoho věcí ve státě českém golfovém, které bylo záhodno změnit. Přesněji: zrušit.