Haneyho kniha o Woodsovi vyjde v květnu česky

(GOLF 407) Loni na jaře vyšla kniha bývalého trenéra Tigera Woodse Hanka Haneyho The Big Miss – zpověď o šesti letech trénování fenomenálního hráče. Kniha se na našich knižních pultech objeví v květnu v českém překladu. Přináším malé ukázky. Jedna vypovídá o Woodsově povaze, druhá je zábavná historka „Tiger lyžuje“. Knihu vydává nakladatelství Fragment a uvádím zde ukázky i proto, že jsem dělal redaktora českého vydání. Byla to sice dost náročná práce, ale bavila mě, text je to dobrý a velmi zajímavý. O knize ještě napíšu, až bude v prodeji.

Titulní strana originálu

Za posledních dvacet let bychom ve sportovní branži stěží našli otázku, na níž máme tak neuspokojivou odpověď jako na dotaz: „Jaký je Tiger Woods?“ I pro osoby z jeho nejbližšího okolí – nemluvě o miliónech diváků – je hodně obtížné ho poznat.

Viděl jsem Tigera v mnoha polohách. Když se rozhodne, umí být na veřejnosti velmi laskavý. Ale když ho přepadne jeho nálada, bývá k médiím, lovcům autogramů a dokonce i velkým autoritám chladně odměřený. V soukromí dokáže být dobrým společníkem – hovorným a inteligentním, až byste si přáli, aby tuhle svou stránku ukazoval pořád. Anebo je úplně odtažitý.

Hank Haney v roce 2006 na Karlštejně

Jak jsem pochopil už v časech, kdy jsem ho netrénoval, ale přesto byl v jeho blízkosti, jeho veřejná role mu vymezila poměrně úzký manévrovací prostor. Zatímco někteří sportovci a celebrity si mohli posílit image i špatným chováním, Tiger nesměl na veřejnosti nikdy nic pokazit, protože pak mohl být označen za zrádce ideálů, které jeho otec Earl prosazoval, a porušil by tím pravidla celé dohody. Na veřejnosti a mimo svůj nejbližší okruh se proto choval obezřetně. Kdykoliv jsem s ním byl v restauraci, hotelu nebo kasinu, dokázal se perfektně vyhnout očnímu kontaktu s lidmi okolo. Hrál pro okolí roli nepřístupného, ale bylo očividné, že by si přál být jiný a že tyhle situace z určitého hlediska nesnášel.

Nikdy jsem ovšem nezaregistroval, že by Tiger chtěl, aby se s ním zacházelo jako s králem. Neměl početný doprovod, nechlubil se tím, co všechno vyhrál nebo kolik má peněz. Tiger nemachroval. Pouze v jediné situaci jsem ho viděl chovat se tak, jak to mohlo odpovídat jeho postavení: když jezdil autem po Orlandu. Nebylo to proto, že by měl rád rychlá auta. Vlastnil sportovní vozy McLaren a Porsche, ale pokud si pamatuji, ta stávala v garáži. Nejčastěji používal Cadilac Escalade, ale jeho jízda připomínala netrpělivého řidiče, který přece nebude dodržovat ta směšná pravidla pro každého troubu… Jezdil rychleji, než bylo povoleno, i když ne o moc. Nejčastěji porušoval nějaké zákazy – odbočoval přes plnou čáru, parkoval na nedovoleném místě. Věci, které šetří čas a o kterých soudil, že stojí za risk. Když jsem seděl na sedadle spolujezdce, někdy jsem jeho přestupky komentoval: „Moc pěkné“. Tomu se Tiger vždycky pousmál, protože si užíval ten vzácný pocit, že mohl porušovat pravidla. Ale nikdy jsem neviděl, že by dostal pokutu nebo že by mu odtáhli auto.

Haney dával na Karlštejně lekce

Pamatuju si, že jsem kdysi četl, co o něm řekl John Cook, který s ním hrával hodně cvičných her v Isleworthu, a co je naprostá pravda: „Tiger zná svoje místo.“ Tím podle mě myslel, že Tiger si je vědom své výjimečnosti, ale s tak velkou jistotou, že o tom nikdy nemusel mluvit. Věděl, že ostatní to vědí a byl spokojený s tím, že celý ten humbuk mají na starosti lidé okolo. Neměl potřebu si potvrzovat výjimečnost, libovat si v ní a chovat se jako lord. Na veřejnosti se nikdy nepředváděl ve stylu „Víte, kdo já jsem?“ Když vcházel do restaurace, natáhli mu červený koberec, vyhradili mu samostatnou místnost a majitel sám přišel složit poklonu. Ale on stál jen o to, aby jídlo bylo na stole v pravý čas a aby mohl přijít a odejít nepozorován. Mohl si užívat uctivosti od okolí, ale on jeho pozornost nepotřeboval. Měl jsem dojem, že toho měl od mládí vrchovatě.

V soukromí se Tiger bavil jako mladý kluk. Někdy byl chytrý i vtipný, ale často ho rozesmávalo něco tak bezduchého jako třeba říhnutí. Čím větší skupina lidí, tím víc zůstával stranou a nikdy na sebe nestrhával pozornost vyprávěním vtipů nebo historek. Uvedu jeden příklad Tigerova smyslu pro humor, o kterém mi říkal a který se vztahuje k události měsíc před Ryder Cupem v roce 2006.

Haney odpaluje k Berounce

Tom Lehman, kapitán USA, dostal nápad, že pro stmelení týmu by bylo dobré vyrazit na dva společné dny do K Clubu v Irsku, kde se turnaj měl hrát. Než aby měl každý z hráčů svůj pokoj, Lehman spároval spolubydlící a Tigera dal dohromady s Zachem Johnsonem. Tiger věděl, že Zach je oddaným křesťanem a ihned po nastěhování do pokoje zapnul televizi a naladil placený erotický kanál, který vysílá 24 hodin denně. Když do pokoje přišel Zach, všechno viděl a slyšel, ale protože si myslel, že právě na tohle se chce Tiger dívat, nepřepnul na jiný program ani televizi nevypnul. Tiger ty filmy nijak nekomentoval, ale Zach taky ne. „Bylo to tak legrační pozorovat ho, jak dělá jakoby nic,“ řekl mi Tiger. „To jsem ho fakt dostal.“

* * *

Těsně před vánoci se Tiger s Elin připojili k Markovi O´Mearovi, mě a našim manželkám při výletu na lyže do Park City v Utahu. Preventivně se Tiger vybavil masivní kolenní výztuhou, jakou nosí fotbaloví útočníci. Byla to pro něj zvlášť zábavná zkušenost, protože měl málo příležitostí normálně se pohybovat na veřejnosti. V lyžařském oblečení ho však nikdo nemohl poznat, nikdo ho taky nezastavoval, protože na sjezdovce je každý v pohybu. Trochu si ho všimli v hotelové hale, ale zvládl to a náladu měl dobrou. Podle mého soudu Tigerovi vždycky prospívalo, když se octil v běžném prostředí. Zdálo se, že ho to trochu zbavuje napětí z nutností žít pod dohledem, a v příštích dnech se mi zdál nápadně uvolněnější.

Tiger nikdy nelyžoval. Zkusil to na začátečnické sjezdovce a šlo mu to docela dobře. Byl hodně opatrný a soustředil se na svůj postoj. Ale pokročilá lyžařka Elin ho ponoukala, aby to zkusil i s ní a jeho to zlákalo. Jenže mně k smrti vyděsilo.

Haneyho patovací lekce v Čechii

Samozřejmě, že po krátkém klouzání na začátečnickém svahu chtěl postoupit na další úroveň, na modrou sjezdovku. Aby to zvládl aspoň trochu bezpečně, potřeboval udělat pár oblouků, protože jen tak lze kontrolovat rychlost a zastavovat. Všechny nás přitom ujišťoval, že dobře ví, jak se zatáčí. Na vrcholu sjezdovky mu ještě dal pár rad Markův přítel Todd Servick, který byl lyžařským zástupcem firmy Salomon a jezdil skoro jako profesionál. Znovu mu zdůraznil, že musí začít brzo zatáčet, aby se moc nerozjel. Tiger řekl: „Bez obav, to zvládnu.“ Pak vyrazil.

Okamžitě se rozjel přímo z kopce dolů, bez zatáčení a hned nabral velkou rychlost. Křičeli jsme na něj, aby zatáčel, ale asi nás neslyšel. Ani ne tři sta metrů před ním začínal prudší svah. Kdyby nestihl zastavit před zlomem, jeho rychlost by se zvýšila natolik, že by mu nezbývalo než upadnout nebo vjet mezi stromy. Zkušený lyžař Phil Mickelson počátkem devadesátých let ztratil na obtížném svahu kontrolu nad jízdou a od té doby na to má památku: titanovou dlahu ve stehně. Jak jsem zíral na Tigera, myslel jsem, že dostanu infarkt.

Todd se za ním rozjel, jak nejrychleji mohl. Opravdu to napálil, ale nezdálo se mi možné, aby Tigera dohonil dřív, než dojede k prudkému svahu. Připravil jsem se na pohromu a představoval si titulky: „Tiger měl lyžařskou nehodu při výletu s Haneym!“

Pak zničehonic Tiger podivně zatočil a bezpečně zastavil.

Lekce hry z písku

Všichni jsme se k němu sjeli, on sice popadal dech, ale byl rozjařený. Miloval ztřeštěné okamžiky a činilo mu zvláštní potěšení, když mohl mezi svými přáteli způsobit takovou paniku. Čím víc jsme mu všichni říkali, že už to nesmí nikdy udělat a dokonce mu nadávali do kreténů a všech dalších jmen, tím víc se smál tak, jak jsem ho ještě nikdy neviděl.