Kdo je teď králem turnajů PGA?

(G 398) Tři silní vítězové tří uplynulých turnajů na PGA Tour: Tiger Woods vyhrál před třemi týdny, Phil Mickelson před dvěma a Brandt Snedeker minulý týden. Podívejme se na tyhle chlapce a jejich úspěchy trochu blíže.

Woodsův sedmdesátý pátý turnajový triumf na PGA Tour oslavili všichni s nadšením. Bez Woodse je podle mnohých celý golfový kolotoč poloviční, všechny také nadchl způsob, jakým celým turnajem prošel. Od začátku chytil dech a šel za titulem suverénně, jako za „mladých let“. Konečný náskok čtyř ran (-14) mohl být ještě větší, kdyby se poslední kolo netáhlo hlemýždím tempem; proto prý na jamkách poslední devítky zaváhal.

Woodsův triumf je příslibem, že letos by mohla být sezóna spektakulární, hlavně díky soubojům s McIlroyem. Je ale potřeba konstatovat, že Torrey Pines, kde se turnaj hrál, je hřiště ryze woodsovské. Zná ho jako své boty, vyhrál tu už osmkrát a hřiště si oblíbil už jako junior a amatér. Sedí mu, protože toleruje některé jeho ústřely při hře driverem. Jakou formu tedy Woods letos bude mít, to se teprve ukáže na dalších hřištích. Woods už přitom dávno vyřadil ze svého programu hřiště, která mu nesedí a kde nemá šanci vyhrát. Sází na jistotu. Ale kdo by mu to vyčítal?

Woodsův triumf neměl příliš dlouhou ozvěnu, zanikla hned další týden v arizonském řevu, kdy se hrál divácky nehlasitější turnaj sezóny na TPC Scottsdale. A tady se podobná suverénní jízda povedla pro změnu Philu Mickelsonovi. I on hned od začátku opanoval pole, dokonce atakoval hranici 59 úderů. I on vyhrál před druhým v pořadí o čtyři rány (-28). Mickelson Woodsovi nedá moc spát, je a asi i bude vždycky tím „druhým“, ale je to právě on, kdo je pro PGA Tour, diváky, sponzory a televize také tím druhým hlavním tahákem (McIlroy je sice hvězdou, ale je teprve na začátku a navíc je to Evropan, nikoli Američan).

Mickelson si celý turnaj viditelně užíval, nesl se na bouřící divácké vlně, kterou sám pomáhal rozhoupávat. V tom je hlavní rozdíl mezi ním a Woodsem. Woods strhne svými výkony, je golfovým bohem, ale při své velikosti je lidem „dole“ trochu vzdálen. Neumí ani nechce komunikovat s publikem, soustředí se jen na sebe a na svoji jízdu. Naopak Mickelson je lidem bližší, vstřícný a příjemný, věčně usměvavý, potřebuje podporu diváků. A ti mu ji rádi poskytují. Není úplně náhodné, že právě Mickelson vyhrál turnaj, při němž diváci a jejich podpora hrají tak velkou roli.

O vzájemné rivalitě Woods-Mickelson píše i někdejší Woodsův trenér Hank Haney ve své vzpomínkové knize The Big Miss. Podle něj má Woods vždycky o něco větší radost, když může Mickelsona porazit. A Mickelson zase své „sympathy-show“ rád přehrává, zvětšuje – aby vynikl kontrast mezi ním a Woodsem. Woodsovi ovšem Haney vyčítá jednu věc: Mickelson dával před časem Woodsovi najevo, že si ho váží, obrazně řečeno mu nabízel přátelskou ruku. Woods však zůstal netečný. Podle Haneyho to koresponduje s Woodsovým zabijáckým sportovním instinktem. Z lidského hlediska to ovšem není zrovna hezké. Nicméně Haney dodává, že oba mají korektní vztahy a coby hráči se respektují.

Tím druhým v pořadí při obou zmíněných turnajích byl pokaždé Brandt Snedeker. Porazili ho dva nejznámější američtí hráči současnosti – ale právě on je v letošním roce jasnou herní jedničkou. Být po sobě dvakrát druhý a na třetím turnaji i vyhrát, tomu se říká forma jako hrom. Potvrzuje to obrovskou vyrovnanost jeho výkonů a také velkou psychickou odolnost. Jen málokdo by dokázal po dvou turnajích, kdy zůstanete stát před branou vítězství, ten třetí vyhrát.

Snedeker letos vede bodový žebříček FedEx Cupu, je také s 2,8 miliony dolarů na první příčce v celkových výdělcích. S výsledkem 68,83 ran na kolo je i první v žebříčku nejnižšího skóre. Hrál na celkem pěti turnajích, byl jednou první, dvakrát druhý, jednou třetí a jednou obsadil 23. pozici. Je až na 156. místě v délce drajvů (jen 254 metrů), ale považte: zasahuje 77% grýnů v regulaci, což je celkově šesté místo. Jeho hra železy je tedy excelentní. A výborně i patuje, čehož důkazem je i první místo v počtu birdie. Hraje jich více než pět za kolo.

Snedeker je typem hráče, jako jsou o něco starší Jim Furyk nebo Steve Stricker. Vnějškově nijak nevystupuje z řady běžných golfových profíků, nehraje ani nějaké bombastické rány, ale na jeho hru je spolehnutí. K míči přistoupí rychle, švihne trochu „ledabyle“, ale s výtečným výsledkem. Za svou kariéru vyhrál pět titulů, nejvíc mu vyneslo loňské vítězství na Tour Championship, díky kterému vyhrál celý FedEx Cup. Co mu ale zatím chybí, je triumf na majoru. Nejblíže byl v roce 2008 na Masters, kde skončil dělený třetí, a loni na British Open, kde byl také třetí. Vzhledem k jeho věku 32 let ale má ještě dost šancí před sebou.