Jaké byly a jsou české golfové časopisy?

(G 346) O golfu zatím nebylo v českém prostředí napsáno příliš mnoho odborných a rozsáhlejších textů. Teď se ale jeden zajímavý objevil. Jeho autorkou je Zuzana Kunzlová a jako téma si vybrala české golfové tiskoviny.

Zuzana Kunzlová je studentkou Fakulty sociálních věd v Praze, Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Svoji diplomovou (magisterskou) práci, kterou v lednu úspěšně obhájila, nazvala „Časopisy věnované golfové problematice“. Práce má více než sto dvacet stran a jádro textu je věnováno tiskovinám prvorepublikovým, ale stejně tak i těm, které u nás začaly vycházet po roce 1989.

Golf se sice v Československu po roce 1918 začal rozvíjet, ale jak vyplývá i z pouhého výčtu periodik, neměl to rozhodně jednoduché. Časopisy tehdy vznikaly – ale také zanikaly. V letech 1928-1938 například vycházel časopis Tennis – Golf revue, v němž ovšem golfu nebyla zdaleka věnována taková pozornost jako druhému sportu. V roce 1933 se objevil časopis Slovanský golf, který už byl výhradně golfový, jenže po roce vydávání mizí ze scény. Jeho obsah posléze přechází do Sportovní revue, která vycházela od roku 1933 až do roku 1941. Zajímavostí může být fakt, že vycházel také anglicky psaný časopis Golfing in Czechoslovakia – byť šlo o velmi útlé periodikum.

Jak zmiňuje autorka, ani první republika nebyla prosta neznalosti či předsudků ohledně golfu. I tehdy byla veřejnost přesvědčena, že jde o sport drahý a určený jen bohatým. Redaktoři časopisů pak byli nuceni s tímto názorem polemizovat a jejich texty měly – podobně jako dnes – do značné míry osvětový charakter. Už tehdy autoři zdůrazňovali, že jde o skvělý sport, neboť to „… jest jediná hra, kterou si člověk může hráti sám pro sebe a to je snad to nejpůvabnější na tom. Pro tuhle vlastnost je asi tak oblíbený v Anglii.“ (Tennis Golf Revue 1929)

V časopisech se i tehdy objevovaly články výukové, ovšem byly přejímány ze zahraničních tiskovin a například ve Slovanském golfu nebyly ani překládány. Významná persona českého golfu Jaroslav Charvát zde psal třeba o tom, jak se v Americe věnují golfu i děti a mládež; podle něj má Amerika dva národní sporty, baseball a golf. Charvát byl posléze šéfredaktorem Sportovní revue, časopis referoval také o oblastech módy. Kunzlová cituje z rubriky Elegantní žena a elegantní muž: „Leopardí kožíšek … jest touhou a přáním každé mladé ženy. Velmi hezký je úplně volný s bobřím neb vydřím límcem u krku, po případě s manžetami z téže kožešiny.“ (Styl se sice změnil, ale i dnes najdeme v golfových magazínech podobné perly ze sféry life-stylu.)

Poválečná doba golfu nepřála a ani v krátkém období 1945-48 nevycházel golfový časopis. Golf se pak vešel jen do měsíčníku Míčové sporty, který vycházel od roku 1949, ovšem v roce 1950 již končí.  Teprve od roku 1970 vychází Československý golf – zpravodaj československého golfového svazu. Vycházel nepravidelně, zpočátku v nákladu cca 120 kusů. Vzhledem k tehdejšímu počtu pár stovek hráčů pochopitelné číslo. Je zajímavé, že odpovědným redaktorem Zpravodaje byl v letech 1984-1989 dr. Richard Salzmann, po roce 1989 jeden z nejznámějších českých bankéřů.

V pasáži věnované časopisům vycházejícím po roce 1989 se Kunzlová věnuje měsíčníkům Golf (vychází od r. 1993), Golf Digest C&S (2004), ForGolf (2007) Golf&Style (2007) a dalším periodikám – GolfPunk, Golf Vacations či Green. Kunzlová si všímá i obsahové úrovně periodik a samozřejmě neušlo její pozornosti i to, jak se prolíná rovina novinářská s obchodní. Kriticky hodnotí především tzv. skrytou reklamu. „Příkladem může být celostránková reklama společnosti ČSA, inzerující lety do Abú Dhabi, ve stejném čísle se pak objevuje v rubrice Cestování několikastránková prezentace tohoto města.“ Nešvarem jsou podle ní i informace o firemních či jiných komerčních turnajích, které často „narušují čtivost listu a pro většinu čtenářů jsou naprosto nezajímavé.“ Rozhovory s představiteli firem pak mají podle Kunzlové „velmi očekávaný průběh, spolehlivě se tu vyskytují otázky na téma, proč začal s golfem či jak často trénuje. Je zřetelné, že sám redaktor by si tuto osobnost nevybral, ale obchodní zájem vydavatele je v tomto případě přednější.“

V závěru Kunzlová shrnuje současnou situaci: „Ekonomické pozadí mnohdy nutí vydavatele uvádět články o produktech či činnostech těch, kteří si v časopise zaplatí reklamu. Dalším problémem je, že český golf se sice vyvíjí poměrně rychle, ale pořád se toho zde neděje tolik, aby bylo každý měsíc o čem psát. A tak se stává, že se opakují rozhovory se stále stejnými osobnostmi a často se objevují i interview s nezajímavými lidmi. Když si čtenář koupí dva různé golfové časopisy ve stejném období, tak se v nich velmi často dočte podobné informace a může spatřit i stejné fotky.“

I na základě čísel prodeje jednotlivých časopisů, které autorka v textu uvádí, pak dochází ke konstatování, že na českém trhu je dnes golfových periodik příliš mnoho a že jich do budoucna zůstane mnohem méně. Maximálně tři.