Rozhledník: Jelení hora je velkolepá a přitom málo známá

V Česku existuje relativně málo turisticky výjimečných míst, kam by zároveň nevedla nějaká značka či značená trasa. Jeden takový cíl ale najdete v Krušných Horách. Jmenuje se Jelení hora. Byl jsem tam a byl jsem nadšen.

Pohled z Jelení hory jihozápadním směrem

Kde jsou ty časy, kdy Krušné Hory byly synonymem pro zničenou přírodu. Projel jsem Krušné Hory v minulých dnech od Děčínského Sněžníku až po Klínovec a prakticky nikde jsem například neviděl uschlé lesy. Pravda, viděl jsem i malý pomníček věnovaný lesníkům, kteří zde v minulých letech nové lesy vysazovali. A viděl jsem i lidská sídla nesoucí stopy úpadku a prázdnoty (dědictví odsunu, socialismu i dnešní doby). Ale příroda je tu skutečně nádherná a je jen škoda, že to stále ví málo lidí. I když spíš je to dobře…

Jelení hora se tyčí do výšky 993 metrů nad mořem nad vodní nádrží Přísečnice, která leží asi dvacet kilometrů od Chomutova. Hora vystupuje výrazně nad okolní krajinu, která se docela poklidně vlní ve výšce okolo 800 metrů. Teprve 15 kilometrů vzdálený Klínovec (1244 m) a vedlejší Fichtelberg v Německu jsou výrazně vyšší. I proto, že je Jelení hora vidět zdaleka, samozřejmě láká k návštěvě. Odspodu navíc vidíte, jak je vrcholek bez hustého stromoví. Tudíž by odtud mohl být perfektní výhled.

Vrcholek Jelení hory

Na Jelení horu nevede žádná značená cesta, což je dáno asi i tím, že pod ní je přísečnická nádrž sloužící jako zásobárna pitné vody. Do jejího nejbližšího okolí je vstup zakázán, byť po jednom břehu vede silnice, po druhém cyklotrasa (ta byla otevřená ale až v roce 2009). Na Jelení horu nicméně vede docela pohodlná cesta. Z krušnohorské magistrály č. 23 odbočíte asi 3 km před hrází Přísečnice jižním směrem a cesta vás vcelku přirozeně navede až na vrcholek. Nejprve je to široká lesní cesta, pak jde mezi nově vysazenými stromy, posléze prudce vpravo nahoru a nakonec míříte zase vpravo už po užší, zarostlejší cestě. Poslední desítky metrů jsem kolo tlačil, sklon je prudký. Ale dolů to není při jízdě bláznivé riziko.

Nádrž Přísečnice, hráz je vpravo

Nahoře na hoře je dřevěný kříž a úžasný výhled skoro všemi směry. Hlavně tím západním, na přehradu dole a Klínovec v dáli. Svítilo mi ten den slunce proti očím a byl mlžný opar, přesto byl zážitek jedinečný. Posedět se dá i na kamenném poli na západním svahu. Člověk by tu vydržel hodiny a pořád by se kochal. Kdepak příroda, to je chrám – a hlavně ty panoramata, řekli by Homolkovi.

Plastika „křídla racků“, Jelení hora v pozadí

Překvapilo mne, jak je i přes absenci značek vrcholek frekventovaný. Nepotkal jsem sice cestou nikoho (byl všední den okolo páté odpoledne), ale zápisů ve vrcholové knize je plno. Navíc jistá návštěva psala, jak tu byli se svým dvou a půlletým dítětem. To jsem koukal: ať už sem dítě došlo samo, vynesli ho v sedačce či dokonce dojeli na kole se sedačkou… Velmi sportovní výkon!

Křídla racků – nevím bohužel, kdo je autorem

Na Jelení horu má určitě smysl vyrazit teď v nadcházejícím září a podzimu, kdy jsou nejlepší podmínky pro daleké výhledy. Je to hezký celodenní výlet pěšky, půldenní na kole. Návštěvu rozhodně neodkládejte na pozdější roky, protože okolo je vysázen les a malé smrčky rostou rychle. Takže se za pár let může stát, že výhled nebude dobrý, případně nebude žádný. V takovém případě by pomohlo už jen postavit na vršku nějakou rozhlednu. Dřevěnou, jednoduchou… Ostatně těch 993 metrů doslova volá po pár metrech navýšení na magickou tisícovku.

Věž sloužící k odtoku pitné vody do Podkrušnohoří

Určitě se také stavte dole na hrázi přísečnické přehrady (vybudována 1969-1976). Na levém břehu u hráze je zajímavá betonová plastika, ukazuje tři křídla racků. To jsem vyčetl z infotabule, na to bych asi sám nepřišel… Ale v každém případě tyhle kusy betonu celé dílo hezky oživují.