Je Tour de France závodem jednotlivců?

Tour de France vznikla jako závod, který měl cyklistům připravit co možná nejtvrdší podmínky. A měl zvítězit ten skutečně nejlepší. Dnes v tomhle závodě ale vítězí … nejlepší tým?

Nemyslím, že Tour de France se už úplně změnila na týmovou soutěž. Stále rozhoduje síla jedince, především v těch dlouhých a náročných stoupáních. Také při rovinatých etapách vyhrávají fenomenální spurtéři, kteří si to sami vydřou. Ale tady už se neobejdou bez podpory spolujezdců, bez rozjížděčů. Ostatně i v horských etapách potřebují jednotlivci někdy pomoc kolegů. Ve chvílích, kdy mají slabší den a hrozilo by jim, že ztratí v celkovém pořadí.

Skupina neboli balík je v cyklistice nepostradatelný, protože především při jízdě na rovině má skupina vždycky navrch před jednotlivcem či dvěma, třemi jezdci. Peloton, ve kterém se jezdci střídají, jede rychleji než jednotlivec. Tyhle fyzikální zákony týmovému přístupu nahrávají. Nelze je nijak potlačit. I kdyby žádné týmy neexistovaly, vždycky se při závodě někteří dohodnou a pojedou spolu. Ale přesto mi připadá, že Tour je dnes „týmismem“ prodchnuta až příliš. Značná část závodu je svázána týmovou taktikou, vše se pak koncentruje do jedné či dvou etap, které rozhodnou. Z diváckého pohledu je to příliš málo dramatických chvil na tak dlouhý závod.

Možná si to jen namlouvám, ale mám pocit, že dřívější vítězové Tour byli skutečně výsostnými králi cyklistiky, kteří převyšovali své kolegy i bez podpory týmů. A možná i samotná Tour mívala dramatičtější charakter. Dnes nemá jedinec bez kolegů prakticky šanci, i kdyby skutečně byl nejlepší. Nebo se mýlím?

Beru kolo jako individualistický sport a na něm je krásný právě ten boj jedince proti kopci, proti stoupání, proti všem ostatním. Aby se ale nějaký jednotlivec skutečně stal vítězem Tour jen sám za sebe, to by pak tenhle závod musel mít jinou koncepci: samé horské etapy. Což už by ale byla asi jiná Tour. Dnes je vlastně komplexním závodem tří disciplin, kde mohou jednotlivé etapy vyhrát různí závodníci-specialisté. Spurtéři, časovkáři a vrchaři. Tahle specializace je ale typická pro dnešní svět jako takový – takže čemu se divit?