G 212 / V Molitorově hraješ, nebo jíš třešně?
Znáte osmnáctijamkové hřiště v Molitorově? A víte vůbec, kde Molitorov je? Tohle jméno je opravdu zvláštní na to, že jde o obec ležící v samém srdci Čech, mezi Prahou a Kutnou Horou.
Molitorov přiléhá k starobylému městečku Kouřim, které je vůbec jedno z nejstarších u nás – už před rokem 1000 máme o Kouřimi mnoho dochovaných svědectví. Snažil jsem se zjistit, odkud má Molitorov své nečesky znějící jméno – je údajně francouzského původu a obec ho získala po velmoži Jiřím Molitorovi z Mühlfeldu, který tu měl v roce 1654 dvorec. A ještě jedna zajímavost: přímo u hřiště, na kraji obce, je zámeček, který na počátku 20. století přestavěl architekt Dušan Jurkovič. Zámeček není zrovna v utěšeném stavu, dočetl jsem se ale, že by tu mělo být Jurkovičovo muzeum. Uvidíme.
Tolik historický exkurs, teď k hřišti. To vyrostlo na polích přiléhající k obci, první devítka tu začala svůj plný provoz v roce 2005. Hrál jsem tu párkrát a musím říct, že hřiště mě nijak výrazněji neoslovilo. I když do paměti se mi vrylo: zdejší jamky typu nahoru-dolů-dálnice si musíte pamatovat. Byla tu vlastně jen jediná jamka se stromy, ostatní na volném prostoru, s novou výsadbou. Velice nenáročné hřiště, stavěné spíše svépomocí, design dost jednoduchý. Ranaři a paliči si tu ale přišli na své, protože když jste netrefili vlastní fervej, byli jste na vedlejší, ze které se dá hrát. A hodně tu fouká.
Hřiště ovšem do letošní sezóny vstupuje už jako osmnáctijamkové. Už na podzim 2008 tu otevřeli druhou devítku, která areál rozšířila směrem vzhůru, ke kopci Ostrý (400 m), z jehož strání je krásný výhled směrem až ke Kutné Hoře a Kolínu. I z některých nejvyších míst hřiště se naskýtá velmi pěkný pohled do rovin polabské nížiny. Těch druhých devět jamek hřišti hodně prospělo, protože mnohé jsou v třešňovce, která tak poněkud zmírnila polní charakter původní devítky. Teď je to hřiště polní i sadové zároveň. A ještě jedna historická odbočka: zdejší místo kdysi patřilo rodině Veselých, kteří tu měli před rokem 1948 slavné ovocnářství a později i cihelnu. Jezdilo se sem na ochutnávky marmelád až z Prahy, stejně tak tašky a cihly molitorovky byly obecně známé.
Základní charakter hřiště se nicméně nemění, stále jde o ryzí rekreační areál pro běžné hráče, kteří si nepotrpí na luxus. Klubovna prostá, nabídka skromná, ale je tu drajvnig, pating a dobrá atmosféra. Hřiště mělo zpočátku řídké a tvrdé ferveje, celé místo leží ve srážkovém stínu, ale tohle se trvalou údržbou hřiště už zlepšilo (byl jsem tu v květnu, při suchém létě to možná bude horší). Také tvrdý obyčejný písek v bunkrech se už mění na měkčí bílý. Grýny jsou ovšem v dobrém stavu, navíc velké a dobře udržované.
Hřiště novými jamkami, které logicky a přirozeně navazují na staré, získalo co do estetiky, ale i herně posunuly areál o kus výš. Najednou už to není jen hřiště lineráních a někdy až jednotvárných jamek – teď je to hřiště jak ranařské, tak strategické. Celkem šest jamek tu teď má „stromový“ charakter, kde musíte hrát především na umístění, nejen na délku. Mně osobně se hodně líbila například jamka č. 14, dogleg 314 metrů, kde všude okolo třešně, hustá tráva, ale fervej se dá dobře trefit, když zbytečně nebudete hrát dřevy, ale železy na jistotu. Navíc ty třešně okolo, až budou zralé, to bude pochoutka! Je jich tu letos fůra.
Ze žlutých má Molitorov délku 5 869 metrů, je to pořád docela dlouhé hřiště. Čtyřpary okolo 350 metrů, jeden dokonce 395, a to ještě jde do kopce. Některé jamky jsou možná trochu zbytečně natažené, ale na druhou stranu ten volný polní prostor nenabízí zase tolik dalších překážek a komplikací. Je tu jen pár bankrů, minimum vody. Asi by to hřiště bylo moc lehké, kdyby i jamky byly krátké. Jsou tu sice i bílá odplaiště, ale upřímně: na hřišti tohoto typu mi připadají nadbytečná, tady se „nezávodí“. Koncepce areálu je především rekreační, sem budou jezdit hráči z okolí nebo ti, kteří nechtějí být moc na očích. Na koho se hřiště orientuje, to napovídají i poplatky za hru, které patří – vzhledem k tomu, že jde o plnohodnotnou osmnáctku – k nejmenším u nás. Ve všední den je 500 korun, o víkendu 800. To je cena odpovídající tomu, co zde hráč dostane.
Molitorov je dalším příkladem „české“ cesty ke gofovému hřišti. Nejprve jedna devítka, když jsou peníze, po několika letech druhá. Design si kreslí majitelé většinou sami, hřiště je naturální a výhradně využívá to, co krajina nabízí. Nic se tu kromě odpališť a grýnů netvaruje. Stejnou cestou šli například v Alfrédově nebo Liberci-Machníně. Je to smysluplná cesta, protože taková lokální hřiště de fato nahrazují západní public-hřiště.
P.S. Další informace o hřišti najdete v rubrice Česká hřiště. Hledejte podle názvu hřiště.
Komentáře k článku