Golf na Čapím hnízdě: byl jsem překvapen

Když se řekne Čapí hnízdo, vyvolává to nejrůznější postoje a emoce. Ale tento text je pouze o loni otevřeném golfovém hřišti v areálu Čapí hnízdo, nikoli o politice a dotacích. Právní či etické konsekvence jsou jedna věc, ale Čapí hnízdo je z golfového hlediska areál hodný pozornosti.

Zdejších devět jamek bylo otevřeno loni na jaře a na podzim bylo také hřiště znormováno Českou golfovou federací. Když jsem se chystal na návštěvu, podíval jsem se na server ČGF a tam jsem ve skórkartě hřiště viděl, že má osm tříparů a jen jeden čtyřpar. Tudíž spíše akademie než plnohodnotné hřiště. Byť jamky nemají na třípary vůbec krátkou délku – ze žlutých mezi 120-149 metry, jen dvě jsou kratší, 62 a 80 metrů. Čtyřpar pak má délku 225 metrů.

Můžete o věcech číst, mohou vám o nich lidé z okolí vyprávět, ale nakonec je klíčové vidět vše na vlastní oči. Platí to i o Čapím hnízdě. Jestliže tedy máte zkušenost z českých tříparových akademií, z českých malých hřišť, tak možná budete očekávat, že Čapí hnízdo je podobné. Ale ono není. Je výrazně odlišné.

Už když přicházíte ke golfové části celého areálu, vidíte rozměrný driving. Drivingová stání nejsou početná, ale zastřešená a dobře vybavená. Ještě před drivingem je budova „klubovny“, dvoupatrové odpočívadlo s posezením a malým barem nejen pro golfisty, ale všechny návštěvníky areálu, z něhož je výhled na zdejší krajinu i golf. Stavba má designovou tvář a architektonicky sedne k celému komplexu, který spojuje tradici i novost. Už tento dům vám napoví, že je zde cosi jinak.

Velké překvapení zažijte hned na prvním odpališti. Jsou čtvercová a veliká tak, že by jimi nepohrdla nejen běžná česká devítka, ale i mnoho osmnáctek. Další překvapení čeká při vstupu na ferveje. Jejich kvalita byla první listopadový víkend vynikající. Třída víc než srovnatelná s blízkou Loretou či Konopištěm. A to samé grýny: skvělá kondice, perfektní povrch, vysoká rychlost. Ani ne týden po aerifikaci. Takovou kvalitu jsem opravdu nečekal.

Celkový design je profesionální, na tak malé hřiště (s parem pouze 28) velmi vyspělý. Je vidět, že hřiště navrhl schopný golfový architekt – autorem je Slovák Martin Munka, který dělal např. Hrubou Boršu. Hřiště je také stavebně dobře provedeno a je o něj výtečně pečováno. Ano, jsou tu vidět proinvestované nemalé finanční prostředky. Jiná hřiště je asi nemají. Ale jak jsem zmínil v úvodu, toto není tématem článku.

Na rozdíl od drivingu, který je rozlehlý, pracuje hřiště s mnohem menší plochou. Je to skutečně jen pár hektarů. Celý prostor pro hřiště je úzká nudlička, kterou navíc rozdělují sloupy a dráty vysokého napětí, pod nimiž se nic stavět nesmělo. Esteticky to jistě není strhující, plocha je navíc tak malá, že o nějaké krajinné proměnlivosti se nedá hovořit. Ale je zde vidět snaha dodat jamkám na vizuální pestrosti. Jsou tu solitérní kameny, výsadba nových stromů, bažina s rákosím, plochy s vyšší trávou, hustým heavy roughem.    

Úvahy, že by se zde postavila klasická devítka, nebo dokonce osmnáctka, možná kdysi létaly ve vzduchu, ale v reálu se o tom nikdy neuvažovalo. Nebyly plochy. Ano, hned vedle „za lesem“ by se nějaké hřiště skvěle vyjímalo. Ale vždy byl k dispozici právě jen ten malý kus půdy, jímž procházejí dráty. A když se hřiště na Čapím hnízdě plánovalo, už dávno stálo nedaleké Konopiště, o kousek dál Čertovo břemeno, fungovala Loreta. Stavět zde další hřiště by bylo ekonomicky riskantní, nemuselo by se v téhle konkurenci uživit.

Jeden z původních návrhů byl driving a tři plnohodnotné jamky. Nakonec se realizovala varianta devítky akademické / tréninkové / rodinné / začátečnické. Tedy aby si tu mohl hráč zahrát více jamek, byť kratších. Je to koncept odpovídající provozu celého Čapího hnízda. Hřiště je určeno hotelovým hostům i hráčům zvenčí (z Prahy cca 45 min.), kteří sem jedou na relax, na konference, pracovně, a na golf si tu odskočí jen na chvíli. Je určeno i těm, kteří mají s hrou malé či žádné zkušenosti. Anebo je to rodina s dětmi, která by na větším hřišti hrát nechtěla, protože by pro děti bylo moc dlouhé.

Nicméně i hráči vyspělejší a zkušenější si na Čapím hnízdě dobře zahrají. Hřiště je nejen kvalitně designováno, ale je i co do překážek plnohodnotné. Má například velké bunkery s nadýchaným pískem, z něhož se hraje trochu jinak, než jsme zvyklí. A pokud jde o grýny: jejich rozlehlost, tvarování, velká možnost pin pozic s různou obtížností, to vše je zcela srovnatelné s jakýmikoli grýny na velkých osmnáctkách.

Pokud necháte doma driver a přijmete fakt, že na té jediné čtyřparovce nebudete první ranou co nejblíž grýnu, pak vám stačí set jen se železy. Ale měl by mít všechna železa, protože délky jamek jsou tak různorodé, že uplatníte všechny hole od send vedžky až po pětku. A kratší hráči si mohou přidat i nějaký hybrid.

Zahrát tohle hřiště solidně, natož v paru, není nic snadného. Jamky klamou tělem pohledově a profilem, jdou někdy mírně do kopce a jindy ze svahu. Ani na grýnech není dvojpat samozřejmostí – jsou dost velké na to, abyste měli před sebou třeba patnáctimetrový pat s náročným brejkem. Na hřišti tak lze zažít hodně solidního golfu. A pokud by někomu chybělo dlouhé drivování, tak může areál hrát ne s převažujícími tříparovkami 1×9 či 2×9, ale také jako 3×6. Hřiště je totiž znormované i takto, a pak má na šesti jamkách dva čtyřpary: 225 metrů a 321 metrů; celkem tedy šest čtyřparů na 18 jamek. Ta dlouhá jamka 321 metrů vzniká tím, že se hraje z odpališť dvojky na grýn šestky.

Jakkoli to může u takového malého hřiště znít zvláštně, i ono má svoji „ikonickou“ jamku. Je to jamka č. 4, třípar pouhých 62 metrů, hraný přes vodu. Je to klidný kout u rybníčka, vodní plocha pečlivě obložená kameny zvyšuje hodnotu místa. Jamka umožňuje přesnou ránu k vlajce, grýn je přehledný, birdie se nabízí. Oceňuji architektovu úvahu: začátečníci mají kratší rány, když už tedy budou zkoušet hrát přes vodu, ať je to co nejkratší délka. A navíc tuhle jamku lze s dětmi, které nepřestřelí těch asi 35 metrů vody, pohodlně vynechat a snadno přejít na blízkou jamku č. 5. Důmyslně řešené.

Ono to ale platí obecně: koncept hřiště prozrazuje rozvahu a znalosti. Na základě prostorových možností a vzhledem k zaměření celého rekreačně-konferenčního komplexu vznikl rozumný kompromis, podařilo se vytvořit hřiště, které zajímavým způsobem obohacuje a rozšiřuje portfolio českých golfových areálů.

Možná si někdo řekne, že až příliš chválím. Vždyť je to jenom malá devítečka… A ještě ten Babiš… Jistě, kdybychom otevírali ročně pět nových hřišť, jako tomu bylo někdy v roce 2007, tak bych asi takovou pozornost Čapímu hnízdu nevěnoval. Ale dnes, kdy hřiště skoro nestaví, je situace jiná. A pokud jde o Babiše: bude-li areál ekonomicky fungovat, tak tu hřiště bude i za dvacet let. Může stále lidem přinášet golfovou radost i zábavu. A kdo ví, kde bude v té době Andrej Babiš?