Harmonie Ypsilonka

(GOLF) Je krásná. Tohle se říká o velmi pohledné ženě. Ale téměř všichni golfisté to také tvrdí o hřišti, které se jmenuje žensky: Ypsilonka. Ve skutečnosti však jeho název zní Ypsilon Golf. Což je rod mužský.

Jak napsat příběh hřiště, které je relativně mladé, zatím je mu pouhých 11 let, a navíc se od svého otevření v zásadě příliš nezměnilo? To není výtka, to není konstatování stagnace, to je spíše vyjádření skutečnosti, že Ypsilonka byla od svého počátku areálem špičkovým a dotaženým – a tudíž nebylo nutné ho měnit.

Je to paradox: hřiště je samo osobě inspirativní a vyvolává v hráčích bezpočet dojmů, emocí, ovšem „dějově“ tu z hlediska novinářského drama s mnoha peripetiemi asi nevytěžíte. A tak nebude následující text klasickým příběhem hřiště, ale spíše přemýšlením o tom, jaké toto golfové místo bylo a stále je. V širším kontextu vás pak následující řádky možná inspirují i k úvaze o tom, čím to je, že některé hřiště bývají tak zmiňovaná i vyhledávaná.

Kapky, metry, milimetry

Ypsilonka byla otevřena 12. května 2006. Pamatuji si, jak jsem na hřiště přijel v očekávání novinářské hry již na podzim 2005, ale areál jsem si mohl projet jen v bugyně, bez možnosti hry (z té doby jsou také fotografie přiložené k tomuto článku). Samozřejmě jsem byl trochu zklamaný; jet z Prahy 130 kilometrů a nehrát, to zamrzí. Ale tehdejší hlavní manažer hřiště Jan Jenčovský, který hřiště v prvních letech velmi spolehlivě vedl, mi vysvětlil, že hřiště „ještě není zralé“.

S odstupem jsem ocenil fakt, že Ypsilonka byla skutečně otevřena v pravý čas, až když byla opravdu hotová. Přinejmenším na 95%, přičemž v Česku se hřiště otevírají i ve stavu 70%… Člověk to chápe, investoři chtějí rychle začít vydělávat, splácet úvěry. Ypsilonka šla ale jinou cestou a ta se vyplatila. Na jaře také mohli hráči plně ocenit to, co patří k velké přednosti hřiště: přírodu a krajinu, která tu právě na jaře hraje optimistickými, svěže zelenými barvami.

Mimochodem, víte proč je tu tak zelenosvěže? Protože v oblasti Jizerských hor, kde Ypsilonka leží, hodně prší. Dokonce je to jedno z míst s největším počtem srážek v celé české republice. Úhrnem jde o 1 000-1 200 mililitrů za rok, přičemž v Praze a Středních Čechách je to zhruba 500-600 ml. Také počet srážkových dní je tu zhruba jedenapůlkrát až dvakrát vyšší. To sice prospívá přírodě, ale golfovému provozu až tak ne. Kdo hraje Ypsilonku pravidelněji, ten také ví, že mít tu deštník se rozhodně vyplatí.

A samozřejmě se hodí něco teplého na sebe, zvláštně pokud je jaro nebo podzim. Se svými v průměru 450 nadmořskými metry sice neleží hřiště v nijak závratné výšce, ale velkou roli tu hraje podhorské klima, které je podstatně vlhčí, s četnější oblačností, a také větrnější. Věřili byste například, že nejnižší bod Ypsilonky ležící ve výšce 410 metrů nad mořem je stejně vysoko jako klubovna na Albatrossu?

Když už jsme u té metráže, čísel. Hřiště je považováno za velmi kopcovité až horské, ale jeho převýšení, respektive rozdíl mezi nejnižším bodem (410 m) a nejvyšším (485) je „jenom“ 75 metrů. Rekordmanem je v tomto směru kácovská Panorama, kde je převýšení skoro dvojnásobné, 130 metrů. Následuje Ostravice (100 m), pak Karlštejn, Slavkov, Darovanský Dvůr a Čeladná (vše 90 metrů), Beroun (80 metrů) atd. Pokud tedy někdo Ypsilonku vnímá jako fyzicky náročné hřiště, jistě má pravdu. Ale jsou u nás i obtížnější.

Tady ovšem narážíme na paradox týkající se principu golfového hřiště jako takového. Ypsilonka je zajímavá a krásná proto, že je kopcovitá. Že poskytuje mnoho výhledů do blízké i daleké krajiny, hráčům nabízí vizuální dramatičnost. Ovšem golf jako hra vznikl na hřištích rovinatých, linksových, a na rovině se také hraje nejlépe. V tom je tedy Ypsilonka ne-klasická, až protichůdná, ale v tom je její plus. Je totiž rozvlněnou výjimkou z plochého pravidla. 

Něco o designu

Ypsilonku designoval rakouský architekt britského původu Keith Preston. Bylo to jeho první dílo v České republice. Preston nepatří mezi nejrenomovanější světové architekty, nemá za sebou velkou řadu areálů, ale v Česku můžeme ocenit jeho práci hned na třech místech: vedle Ypsilonky na Albatrossu a pyšelské Loretě. Každé hřiště je úplně jiné. Albatross sportovní a reprezentativní, Loreta rekreační a vstřícná, Ypsilonka krásná.

V tom je Prestonova síla: umí skvěle postavit hřiště na míru investorovi a jeho záměrům, ale také na míru krajině a okolí. V případě Ypsilonky přitom bylo záměrem investora postavit skutečně prvotřídní hřiště, které bude navíc esteticky silné a tím pádem přitažlivé pro každého hráče, ať už je jeho výkonnost jakákoli.

Ypsilonka leží v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, a i tím bylo dáno, že se tu nebude moci něco výrazně budovat, razantně přetvářet profil. Preston hřiště jen v krajině vytyčil. Málokde se musel přizpůsobit podmínkám na úkor strategické logiky (např. pětiparová jamka č. 14), většinou mu krajina poskytla dost prostoru a možností se do ní s jamkami vejít. Výhodou byla celková rozloha areálu, která činí přes 85 hektarů. Opět srovnání: průměrná osmnáctka má v Česku 70 hektarů; Ypsilonka je tedy nad obecné české poměry. Ovšem hodně toho v ní zabírají lesní části, oblasti s remízky, plochy v blízkosti potoků, také přírodní památka Fojtecký mokřad atd. A to je právě to kouzlo… Velikost plochy sama o sobě nezaručí estetickou či herní kvalitu hřiště, v případě Ypsilonky ale více znamenalo skutečně více. Jde o celkovou pestrost areálu, jeho mnohotvářnost a proměnlivost.

Stačí si jen vybavit, kolik různých částí hřiště má. Úvodní jamky 1+2 – a vedle toho široká střední plocha s jamkami číslo 3, 4, 5, 7 a 8. Tříparová jamka číslo 6 je svět sám pro sebe, intimně uzavřený. Úplně odlišným koutem je tříparovka číslo 13, na samém kraji hřiště, kde jsou nádherně využity přirozené vlny terénu. V centrální části je dvojice 9+18, a zase jinou sférou je čtveřice jamek 14-17, na jižní straně areálu. Vévodí jim jamka č. 16, třípar hraný dolů z vysoko položených odpališť. Je to jedna z nejspektakulárnějších jamek na hřišti. To Keith Preston umí, využít pro třípary převýšení a hráči umožnit nadhled nad světem i golfem. I na Loretě přece patří třípary číslo 8 a 11 hrané z kopce dolů k těm nejzapamatovatelnějším jamkám.

A ještě jedna věc dělá Ysilonku designově výtečnou: rytmus jamek. Je to dobře komponovaná skladba, hudebně připomínající harmonické skladby Antonína Dvořáka. Ypsilonka má pasáže vzrušené a dramatické, ale také ty pozvolnější a uklidňující. Není snad hráč, který by řekl, že ho toto hřiště nudí, že jamky jsou si tu vzájemně podobné. Jako u každého dobrého hudebního díla vás upoutá už samotný úvod, efektní první rána na jedničce hraná dolů, a pak už vás autor vede různými cestami a nabízí náladou pokaždé něco jiného.

Nepodbízí se

Každé hřiště na světě je nenapodobitelné, je originálem, ale některá mají atraktivity více než druhá. Ypsilonka se hráčům ale líbí ještě z jednoho důvodu: nevnucuje se. Některé areály mají potřebu dokázat svoji jedinečnost, architekt či ještě více investor se snažil publikum oslovit něčím výjimečným: délkou jedné jamky, jejím křiklavým umístěním atd.

To Ypsilonka nemá. Stojí si sama, věří v sebe a nepochybuje, že o ni bude zájem. S takovými ženami, nadto takto půvabnými, se dá žít po celý život a vždy to bude lákavé a neopakovatelné. Tohle hřiště má za sebou už výtečnou minulost a před sebou určitě i dobrou budoucnost.

Článek vyšel v časopise Golf Digest

P.S. fotografie z hřiště jsou z podzimu roku 2005, kdy hřiště ještě nebylo pro hru otevřené. ale jak vidno, bylo již velmi upravené!