Jak probudit eleganci

(GOLF) Přítel golfista měl padesátiny, tak jsem mu chtěl koupit golfový dárek. Uvažoval jsem o staré golfové holi s dřevěnou hlavou. Aby se s ní dalo hrát, ale aby zároveň vypadala jako pěkný artefakt minulosti.

V Praze na Smíchově, kousek od Erpetu, je malý golfový obchůdek. Mají tam nové i zánovní hole a další vybavení, ale také něco z lyžařských potřeb. Sportovní všehochuť, ceny místy velmi nízké.

Při pohledu na dřevěné dřevo číslo tři spící v bagu s použitými holemi si říkám: To by mohlo být ono. Jenže když jsem hůl vytáhl ven, měla nový grafitový shaft. To nebylo ono. Pak můj pohled zamířil kamsi do rohu. A zde celá sada starých želez značky Lynx (dodnes existující firma, která vznikla počátkem 70. let 20. století). Na každé holi vyražen nápis Elegance Nouvelle a zespodu velkými písmeny: USA.

Nebyly to úplné žiletky, ale hole sportovního ražení. Úzký vršek napovídal, že mnoho neodpustí, široký spodek trefení naopak ulehčoval. Hole vypadaly zachovale, byť se jejich původní stříbrný lesk stal již matným. Tvarově však estetické, materiál solidní. Byly jako stále pohledná žena, pouze lety poněkud unavená. Stačí však, aby ji do opětovné nové elegance jen někdo probudil.

To přesně hledám, pomyslel jsem si. „Za kolik je máte?“, ptám se sympatického prodavače. Letmým pohledem koukne na malý bag, v němž hole jsou, a povídá: „Bag je tak za tři stovky a hole… Dejte, kolik myslíte…“, překvapil mne. „Bude vám stačit za všechno tisícovka?“ „Klidně.“ Obchod byl uzavřen a já odcházel šťasten. Věděl jsem, že tímhle zvláštním dárkem kamarádovi udělám radost, a navíc to byl finančně jeden z vůbec nejlepších golfových nákupů v mém životě. Sada holí, které jsou výjimečné – a jen za sedm stovek!

S bagem na rameni se ještě stavuji v blízkém antikvariátu. Stále mi vrtá hlavou, z jakého roku asi ty hole mohou být? A jako deus ex machina vstoupí do obchodu člověk, jakého potřebuji. Člověk, který se vyzná ve starých golfových holích – Dalibor Procházka z České golfové federace (zas taková náhoda to nebyla, ČGF má totiž sídlo v blízkém Erpetu). „Vás mi posílá samo nebe!“ vzkřikl jsem a jal se okamžitě vyndávat hole (prodavačka knih situaci viditelně nerozuměla: proč si ausgerechnet ukazují staré sportovní náčiní v obchodě se starými knihami?). Dalibor Procházka zkušeným okem prohlédl set a odhadl jeho výrobu na půlku osmdesátých let. „Když je ještě tak dvacet let nevyhodíte, budou už mít cenu dobrého antikvárního kousku,“ uzavřel naše antikvární setkání.

Doma jsem hlavy holí ocelovým kartáčem vyleštil, pečlivě umyl gripy, ořízl jejich roztřepené konce. Hole se rozzářily, gripy zasvítily původní světle modrou barvou. Pranic přitom nevadily dva nedostatky: v sadě sedmi holí od čísla 4 do sand wedge chyběla sedmička a jedna hůl neměla původní modrý grip, ale černý.

Hole nebylo možné darovat v zakoupeném bagu. Zasloužily si něco lepšího: stojan, ve kterém budou vystaveny jako v galerii. Vyrobil jsem tedy ze dřeva metr vysoký a půl metru široký stojan. Na každou hůl jeden otvor tak, aby visely gripem dolů a hlavou nahoru, seřazené podle čísel. Stojan jsem i natřel lakem. Když můj pohled po několikadenní práci spočinul na výsledku, byl jsem spokojen. Celý set v dřevěné galerii vypadal působivě. Nepamatuji se, jaké dárky jsem lidem nejbližším i blízkým ve svém životě dal, ale tenhle si pamatovat snad budu. Vím, že šel od srdce a měl nápad. Kamarádovi jsem pak při předávání jen řekl: „Užij si je, ať už jakkoli. Můžeš s nimi hrát, jsou přece jako nové. Ale můžeš se jimi jen tak kochat. Mají duši i styl.“

Proč jsem ty hole sám nezkusil, nedal s nimi jedinou ránu? Ne proto, abych chystaný dárek „neposkvrnil“, ale z prozaické příčiny: hole jsou napravo a já hraju nalevo. Vůbec bych nedokázal při hře na druhou stranu odhadnout, jaké po herní stránce jsou.

Jaký je vyšší smysl této historiky? V dnešním životě jsme stále poháněni k tomu, abychom šli kupředu. A abychom také kupovali stále nové a lepší věci. Ale někdy stojí za to zastavit se a podívat se zpátky. Pak snadno vidíme pomíjivost a pošetilost té zběsilé touhy letět vpřed. Když stojíme a jen se rozhlížíme, můžeme také snáze objevit něco, co má cenu zdánlivě nicotnou, ale vnitřní krásu a hodnotu vysokou.

Psáno pro časopis Golf Digest