Golfisté, mějte plán B

(GOLF) Občas vídám golfisty ve věku mezi šestnácti a dvaceti lety, kteří hrají výborně. Mají nízký singl hendikep, jsou plni nadšení, dávají hře mnoho energie i času. Baví je hrát soutěžně a konkurenčně, jsou schopni trénovat prakticky každý den, nehledí na počasí či únavu.

Všichni mají samozřejmě svoji ambici, a tou je hra na nějaké profesionální tůře. Rádi by se dostali alespoň do třetí ligy, ale spíše se vidí na evropské Challenge Tour. A jako každý dobrý pěšák v poli si nesou ve své tornistře maršálskou hůl v podobě hry na European Tour. Je zajímavé, že o americké PGA Tour už nemluví, a to ani v náznacích. I sny, jak vidno, mají své přirozené meze.

Mnozí z nich uvažují o tom, že sportovní hraní golfu je bude živit. Jsou mladí a mají právo po tom toužit. Někdo by dokonce řekl i „povinnost“, protože kdy mířit vzhůru, když ne v mladosti? Jen málokterý z nich si ale dokáže připustit, že jednou by také mohl stát na rohožce a trénovat rekreanty. Prakticky nikdo neuvažuje o tom, že bude trénovat děti. Jen málo jedinců přemýšlí v tom směru, že by se v golfu realizovali třeba v oblasti managementu, anebo že by se věnovali greenkeepingu.

Vždycky těm chlapcům říkám jednu větu: mějte plán B. Mějte své sny o hře na European Tour, ale uvažujte také o variantě, že se na ni nikdy nedostanete. Co pak budete dělat? Čím se budete živit? Dokážete si vůbec představit, že dalších třicet let budete stát na rohožce?

Je skutečně těžké uvažovat v osmnácti letech ve smyslu „co budu dělat, až mi bude čtyřicet, padesát“. V podstatě to nelze. Ale někde vzadu by se těmhle klukům ona myšlenka měla usadit. Mohla by i podpořit to, co jim obvykle radí rodiče. Občas asi jejich sportovní sny krotí a říkají: Spíš se uč…

Hraním sportovního golfu se u nás zatím nelze uživit. Ani Klára Spilková by se bez sponzorských peněz neobešla. V celé Evropě je to ostatně těžké. Z výdělků na Challenge Tour si hráči zajistí živobytí leda tak na danou sezónu, ale neušetří skoro nic. Ostatně to se nemusí dařit ani hráčům na European Tour, pokud se na ní nepohybují trvaleji. Golfem si dobře vydělá jen malý zlomek hráčů na světě. Všechny ty tisíce a tisíce dalších si po skončení aktivní dráhy pokládají otázku: kde teď seženu peníze na další život? Čím si budu vydělávat?

Mělo by být v zásadě povinností, aby všichni mladí a ambiciózní čeští golfisté měli plán B. S radostí kvitujme, že se Mrůzkovi nebo Matušovi v poslední době daří, že český sportovní golf tak jde nahoru. Ale podívejte se na Marka Nového: hrál velmi dobře, dal golfu všechno, nakoukl i na Challenge Tour, ale teď ukončil kariéru hráče a šel trénovat. Co jiného mu zbývalo? Taková je realita.

Každému z těch mladíků, s nimiž hovořím, také říkám: musíte mít alespoň maturitu. A ještě lépe, budete-li studovat dále. Vzdělávejte se i v jiných oborech, než jen v golfu. Chápu, že někteří kašlou na školu, protože akce a pohyb je jednodušší než studium. Být každý den na hřišti (a to, i když prší) je zábavnější než sedět v lavicích či nad texty a učit se. Jenže dnešní svět funguje jinak než kdysi, kdy šikovné ruce a řemeslo měly zlaté dno. Dnes je základem dobrého živobytí vzdělání (byť třeba i to formální), případně přirozený talent na podnikání (jenže ten má málokdo).

V zemích se silnou golfovou tradicí, s dobrými klimatickými podmínkami, je cesta mladých hráčů k úspěchu o něco snazší. Konkurence je obrovská, ale pravděpodobnost úspěchu je trochu vyšší. Kdo se v Česku dá na tenis, ten musí tvrdě pracovat a bojovat, ale tradice této disciplíny a možnost hrát v mnoha halách v zimě je výhodou. V golfu naopak vždy budeme v nevýhodě. Sportovní kariéru spojenou se solidními výdělky mohou Češi udělat ve fotbale či v ledním hokeji, tenisu, snad i v lyžování či atletice. Po skončení závodění je díky šířce těchto odvětví může daný sport i dále živit. Ale golf, ten bude u nás vždy minoritním sportem s nevelkými sekundárními přiležitostmi.

Nechci působit pesimisticky, nechci odradit mladé hráče od jejich usilování. Je potřeba snít, jen tak se lze dobrat velkých výsledků. Ale stejně tak je potřeba mít otevřené oči a vidět svět v jeho komplexnosti. Mít hendikep okolo nuly přece neznamená, že hned začnu uvažovat o tom, jak mě golf bude živit. Může to znamenat jen prostý fakt, že jsem výborný hráčem. A to bude vždycky přidaná hodnota k dalšímu životu.

Článek vyšel v časopise Golf Digest