Co je to GOLFOVÁ TRADICE?

(GOLF) Mnoho golfistů o ní mluví, někteří o ní mají jisté povědomí. Ale jen málokdo by dokázal přesně definovat, co to golfová tradice je. Jak se vyvinula, čím se projevuje a jakou podobu má v našem, českém golfu?

Vybavuji si jeden zážitek. Hrál jsem golf krátce, typický zelenáč a potkal jsem na hřišti hráče něco po padesátce věku, který mi říká: „Golf je krásný tím, že má tradici a je potřeba ji udržovat.“ Moc jsem jeho slovům nerozuměl, ale pro jistotu jsem se optal „A vy hrajete dlouho?“ „Asi sedm let,“ zněla odpověď. V tu chvíli jsem víc vědět nepotřeboval. Člověk, který hraje jen sedm let, hovoří o tradici? Co mi o ní může říci?

Na golfu mne vždy bavilo nejen hraní, ale stejnou měrou i čtení, psaní a hovory o něm. O golfové tradici jsem se proto dověděl hlavně při debatách s hráči, kteří ho mají pod kůží už mnoho let, hráli před rokem 1989. Důležitá je však i znalost obecné golfové historie, minulost a současnost hry. Bez jisté sumy vědomostí, kterou lze získat jen intezivním zájmem o všechny aspekty hry skutečně nelze tradici v golfu pochopit. Následující řádky by vás ovšem mohly navést žádaným směrem.

Kořeny hry

Golf je hrou stovky let starou a tudíž bychom se mohli domnívat, že právě tím je výjimečný. Jenže i jiné sporty mají písemné záznamy už ze středověku; ten první golfový je z r. 1457. Existují samozřejmě i sporty provozované už v antickém věku, tedy mnohem starší. Golf má nicméně poměrně stará pravidla, ta první byla definována již v roce 1744 a jejich 13 bodů stojí v základu hry dodnes. Tento prvek je jedním z významných faktorů tradice.

Dalším je rys formálnosti, který prostupuje golfovou hru od jejího organizačního konstituování v polovině 18. století až do dnešních dnů. Byl přitom výrazně formován duchem tehdejších golfových společenstev. Druhá polovina 18. století byla časem osvícenství, jehož myšlenky aktivně prosazovali také svobodní zednáři. A jak píše David Sirk, autor knihy Golf / The History of an Obsession, právě oni byli jádrem členstva tehdy existujících skotských klubů. Se svými rituály a důrazem rozum, správným chováním a také oblekáním zásadním způsobem utvářeli podobu golfu. Položili tak základní kameny golfové etiky, která je s tradicí dodnes nedělitelně spojena.

Skotské kořeny rozvíjí od druhé poloviny 19. století Anglie, hru ovlivňuje i zdejší duch věcného protestantismu. O golfu se hovoří jako o typicky britském, ale také aristokratickém sportu, neboť v sobě nese četné prvky, které jsou pro tuto zemi i vyšší societu charakteristické. Patří k nim slušnost v jednání i verbálním projevu, sebekázeň, důraz na čestnost a spravedlnost, i zdravá míra individualismu a sebevědomí.

I proto se klíčovým prvkem golfové tradice stala férovost a dodržování pravidel. Jsou dodnes tím, co zkušení a ryzí golfisté celého světa dodržují, co velebí a předávají začínajícím hráčům. I v jiných sportech je dodržování pravidel nutným předpokladem, ale není tak akcentováno jako v komunitě golfové. Je to dáno jak charakterem hry (rozhodčí nemůže být u každé rány, hráč je tedy sám sobě rozhodčím), tak i duchem vyspělé britské společnosti. Francouzský filozof Roger Caillois o propojení golfu s tímto prostředím ve své dnes již klasické knize Hry a lidé (1961) soudil: „Golf je hra, v níž každý může kdykoliv libovolně podvádět, ale která ztrácí okamžitě veškerý půvab, jakmile se švindl stane pravidlem. Možná, že po tomto zjištění nás nepřekvapí, že duchu golfu v Anglii odpovídá chování daňových poplatníků ke státní pokladně, chování občanů ke státu.“

Co říkají Skotové?

Dejme slovo autoritě z nejpovolanějších, skotskému publicistovi a golfovému organizátorovi Malcolmu Cambellovi. Ten ve své Nové encyklopedii golfu (první vydání 1991) píše: „Golf je hra pro každého a její dlouhá tradice a hodnoty vytvářejí pevná pravidla pro život, jež jsou stejně důležitá jako jakékoli náboženství. Golf nabízí návod, otevírá dveře k důstojnému a čestnému životnímu stylu pro ty, kteří si zvolí jím projít. K životnímu stylu, kde dobré způsoby, smysl pro humor a dobrý vkus vytváří neměnné jádro slavné tradice. Více než u kterékoli jiné hry je golf skutečnou prověrkou charakteru každého jednotlivce. V golfu se nedá skrýt zlá povaha, ani v něm není místo pro ty, kdo odmítají otevřít náruč jeho prosté víře v čestnost a sebekázeň.“

Že vám ta slova znějí, jako by je pronášel kněz, který šíří evangelium? I milovníci jiných sportů o svých činnostech dokáží psát procítěně, ale s takto pastoračním tónem a širokým, až filozofickým pojetím se obvykle nesetkáváme. Campbell zde uvažuje o golfu jako o prostředku/návodu k důstojnému a čestnému životnímu stylu – tedy morální vědomí jedince i lidské společnosti, o to běží především. Za klíčové prvky golfové tradice pak považuje tři věci: dobré způsoby, smysl pro humor a dobrý vkus. Nejen v golfu, ale v celém svém životě by měl člověk dbát cti, nadhledu a smyslu pro krásu. Říci „Jsem golfista“ by tak automaticky mělo znamenat, že jde o člověka s pevným etickým kodexem a dobrými mravy.

Doplňme ještě jedno vyjádření. Formuloval ho přímo pro tento text ing. Prokop Sedlák, historik českého golfu, hrající již od dětství (tedy od konce 40. let), jehož otec navíc patřil k zakladatelským osobnostem československého golfu i Golf klubu Líšnice. Sedlák soudí: „Golfová tradice je to, co mě spojuje nejen se všemi golfisty současnosti, ale zejména se všemi golfisty minulosti. Začleňuje mě do velkého golfového společenství přes hranice mě omezujícího času a prostoru. Pro mě je to vnitřní rozhodnutí dodržovat všechny zásady, které tvoří golf, zejména golfová pravidla a golfovou etiketu. Toto vnitřní rozhodnutí, jehož garantem jsem pouze já, mě vede k tomu, že golfová tradice se stane součástí mého vědomí a chování všude, i mimo golfové hřiště.“

Sedlák tak tradici vidí v pospolitosti golfového světa, v navazování na to dobré z předchozích věků, i on ale ve své poslední větě zdůrazňuje etický rozměr. „Být golfistou“ neznamená jen chodit hrát na hřiště a tam se nějak chovat, ale je to život spojený s vyššími mravními nároky. A kdo Prokopa Sedláka zná osobně, ten jistě ví, že v jeho případě to nejsou jen slova, ale jeho bytostný postoj.

Jak je to u nás?

Svět ovšem není jen čestný, prodchnutý nadhledem a vkusem. Svět podvádí, je falešný, ukazuje často tvář hrubou až odpudivou. Proto i na greenech a fairwaích celého světa potkáváme podvodníky, šejdíře, pokrytce, jedince bez morálky a smyslu pro estetično. Nicméně vždy záleží na míře – na počtu těchto lidí, také na tom, jak se k nim staví jejich okolí. Zda jim jejich chování toleruje. Pokud je také tradice golfu v dané zemi, regionu, konkrétním klubu silná, má tato samočistící schopnost golfu obvykle významnou sílu.

V britském golfu, také v australském či kanadském, částečně i v tom americkém, jsou duch hry a jeho tradice přítomny ve vysoké míře. Mimo anglosaský svět však bývá tradice mělčí. Důraz na ni ovšem dnes obecně slábne i proto, že golf se stal v prvé řadě masovou volnočasovou aktivitou, zbožím, obchodním artiklem. V zájmu výdělečnosti tradiční prvky ustupují. I když jak kde – je vždy rozdíl mezi veřejným hřištěm a klubem existujícím sto let.

V českém prostředí neměla golfová tradice možnost silněji zakořenit, do roku 1989 zde hrálo golf vždy jen pár stovek hráčů. I proto není v Česku tak intenzivně vnímána. I proto ani nikdo nečeká, že golfista by měl být automaticky čestným člověkem. To je velká škoda. Bohužel to bylo někdy přímo naopak: „nový“ golfista býval po roce 1989 vnímán spíše jako amorální zbohatlík bez vkusu, pro něhož byl golf jen platformou pro zvýšení či potvrzení svého nově nabytého společenského statusu. Ty doby jsou sice pryč, golfová komunita v Česku byla v posledních deseti, patnácti letech „naředěna“ lidmi ze střední třídy, ale k stavu, jaký panuje na Západě a především ve Velké Británii či USA, máme ještě daleko. To ovšem souvisí i s národním charakterem, naší minulostí a prioritami. Češi vskutku nikdy nebyli přeborníci na čest a vznešenost. To spíš uměli přežít, jak se dalo. Byť se smyslem pro humor.

Začal jsem osobně, zakončím stejně. Dnes vnímám golf nejen jako sport, nýbrž i jako sociálně obohacující aktivitu, možnost být s lidmi určitého typu. S těmi, kteří se umí chovat, jsou příjemní, féroví. Došel jsem možná k porozumění tomu, proč o golfu Britové tak hezky píší a hovoří, ale dokázal jsem celou golfovou tradici do sebe i vstřebat? Přešlo už mé lepší golfové já z greenů i do každodenního života? Myslím, že mne čeká ještě dlouhá cesta… Porozumět tradici golfu je jedna věc, ale dostat ji do krve, to je úkol vpravdě celoživotní.

Co o golfové tradici soudí Milan Veselý, bývalý prezident České golfové federace a ex-prezident Royal Golf Clubu Mariánské Lázně, člen vedení Evropské golfové asociace a člen The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews?

„Slovo tradice běžně užíváme, ale již méně si uvědomujeme jeho význam, zejména v golfu. Pojem tradice pochází z latinského „traditio“, který vznikl spojením trans (přes) a dare (dávat). Je to tedy předávání poznatků, pravidel, obyčejů, mravů a kultury z generace na generaci.

Z Británie a zejména ze Skotska pochází většina dnešních pravidel hry a zejména etikety. U každého pravidla můžeme sledovat historickou linku předávání – tradici – od středověku až do současnosti. Je to úžasné dobrodružství poznání, které lze shrnout do jednoduché poučky a moudrosti: Hrajte míč, jak leží – Hrajte hřiště, jak je naleznete – Pokud toto nelze, učiňte to, co je správné (fair) a k tomu je třeba znát pravidla – Rules. Toto je kořením golfu, jeho solí, která je nad zlato.

V dlouhém období mého působení v golfu jsem v Británii tuto tradici a kulturu vždy velmi silně cítil. Je to pro mě dosud posvátná záležitost. V různých orgánech našeho klubu The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews je řada členů z USA. Američtí golfisté nikdy nepostrádají silné sebevědomí, neboť za nimi stojí 25 milionů hráčů, tisíce golfových hřišť a byznys, který představuje více než polovinu celosvětového golfového potenciálu. V St. Andrews jsou ale Američané pokorní, uctiví a chovají se jako na mši v kostele. Je to dáno tím, že vnímají genia loci – staletý dar golfové tradice, mají hlubokou úctu k historii, místu a k sobě navzájem. Tradice je velmi kultivuje a obohacuje.

Přál bych si, kdyby to takto fungovalo i u nás, kde zatím tradici budujeme, snad i hledáme a musíme navazovat na ty bohužel dnes již jen desítky golfistů, kteří pamatují pokoření našeho sportu v dobách totality. Snažme se najít poznání a poučení i v místech, která byla před válkou našimi prameny tradice, na Líšnici, v Mariánských Lázních, Karlových Varech a jinde. Pamětníci naštěstí ještě žijí. Jak vždy připomínám, golf není jen hra, nebo chcete-li sport, ale je filozofií života. Golf je dobře prosolen – okořeněn tradicí, vzájemným respektem mezi lidmi, gentlemanstvím, tj. mírností, pokorou a úctou k pravidlům. Toto je britské a golfové chápání tradice.“

Článek vyšel v časopise Golf Digest