Co na golfu ANO a co NE: 2006 vs. 2016

Přesně před deseti lety, v roce 2006, jsem sepsal těchto deset bodů o tom, co se mi na golfu líbí a co ne. Když jsem si je nyní, v roce 2016 pročítal, cítil jsem potřebu je nějak okomentovat.

CO SE MI NA GOLFU LÍBÍ

1. Je to hra. Golf je skutečně hravý, můžete hrát sám se sebou, proti hřišti, se soupeři. V každém chlapovi je kus dítěte, i proto si chce celý život hrát. Mám rád cyklistiku, jízdu na kole, to je krásný sport a zároveň i styl života, ale není to hra. I proto mě golf baví.

2016: S tím stále souhlasím. Doplnil bych ale jedno: na kole jezdím sám, golf mi umožňuje být s lidmi. A právě sociální rozměr golfu je to, co mě na něm dnes baví a asi přitahuje nejvíc.

2. Můžete se v téhle hře stále zlepšovat, a zlepšování se dá počítat a měřit. Hendikepový systém – a vůbec celé počítání ran – je ojedinělá záležitost, která přesně řekne, jak moc golf umíte. V tenisu se to změřit nedá, tam je to vždycky otázka proti komu hrajete. U cyklistiky jde měřit kilometry, ale to také není ono. Golf jako dovednost je úžasně motivační.

2016: Po deseti letech stále rád hraju turnaje, tzv. soutěžím, ale už to zdaleka není jako tehdy. Tehdy 15 turnajů ročně, dnes tak 5. Zlepšovat se stále prostě už není možné. Při rekreační hře si někdy ani nepočítám rány. Zlepšování bych dnes mezi důvody, proč se mi golf líbí, rozhodně nezařadil.

3. Je to elegantní, čistý a estetický sport. Je to sport bez osobního kontaktu, kde vás nikdo nechce nakopnout jako třeba u fotbalu. Panuje tu pro mě sympatická anglosaská distanc. Golfové vybavení je pěkné, působí estetickým dojmem. Je to i fair play hra, při které stejně vždycky ošidíte jen sami sebe. Není to žoviální lidovka čtvrté cenové.

2016: Souhlasím se vším, nic se na tom za deset let nezměnilo.

4. Golfové hřiště je hezký přírodní prostor. Je hezčí než fotbalové hřiště, větší než tenisový kurt. Na hřišti bývá pěkně, když vám ještě k tomu hra jde, je to zdraví prospěšný relaxační zážitek.

2016: Opět souhlas, jen si ale stále uvědomuji, že hřiště je civilizací značně modifikovaná krajina, takový přírodně-městský park. Krajinu jako takovou hřiště – s umělými bunkery, greeny, stále sekanými fervejemi – nenahradí.

5. Dá se hrát prakticky pořád. Skoro v každém věku a za každého počasí. Nevadí, že občas zaprší. Nevadí, že jsou dva nad nulou. Když není bouřka, hustá mlha či nesněží, dá se hrát. Dá se hrát i v sedmdesáti, naučíte se to i v padesáti. Když budete trénovat, můžete brzy dosáhnout velmi dobrých výsledků.

2016: Stále stoprocentní souhlas.

CO SE MI NA GOLFU NELÍBÍ

1. Část české golfové společnosti. Golf je u nás zatím sportem lidí převážně manažersko-podnikatelského typu. Já coby reprezentant spíše kulturně-intelektuální sféry v golfu nenacházím moc těch, s nimiž bych byl naladěn na stejnou notu. Mám občas pocit, že do téhle „party“ nepatřím. A někdy ani nechci patřit.

2016: Ne že by ten pocit úplně vymizel, ale spíš jsem se s ním naučil žít. Taky se přece jen rozšířil počet hráčů od té doby na dvojnásobek, je to pestřejší. Ale někdy přijedu na parkoviště a když vidím ty suverény nakládající a vykládající své bagy, pořád mi nejsou příjemní.

2. Je to drahý sport. Levné hole seženete, ale ty dobré jsou drahé. Poplatky za hru na slušném 18-ti jamkovém hřišti stojí dost, připočtěte ještě peníze na dopravu. Většinou tisícovka za víkend pro jednoho. Ani členství nejsou levná. Většina ostatních sportů nestojí tolik.

2016: Dnes už bych neřekl, že je to vyloženě „drahý“ sport, hodně věcí se zlevnilo (vybavení, členství v klubech i fýčka). Spíš platí: golf může být levný a může být také docela drahý. Ale pořád není tak levný jako třeba tenis.

3. Formálnost, falešná důstojnost. Českému golfu chybí uvolněnost, legrace, nadhled. Na jednu stranu se dbá na etiketu, na druhou se pak někteří hráči chovají nejapně. Je to problém zbytečné formálnosti, hry na důstojnost, za kterou je u nás ryzí česká plebejskost.

2016: Jak jsem psal v bodě 1, s větším počtem hráčů narostla pestrost golfové společnosti a formálnosti také ubývá. Lidé hrají delší dobu, už to tak neprožívají a nejsou tak svázaní. To je jen dobře.

4. Za golfem musíte jezdit autem. S bagem se dá jet jen autem. MDH, vlakem, autobusem, na kole to jde hodně těžko. Na hřiště se musí jet i desítky kilometrů. Cyklistika vám nabízí celou krajinu, jezdit se dá kdekoli, tenisové kurty a plácky na fotbal jsou všude. Golfových hřišť je zatím málo.

2016: Tehdy bylo přes 60 hřišť, dnes jich je přes 100 a např. pro Pražany a Středočechy je skutečně velký výběr. Už nemusíte jezdit tak daleko. Ale taky už dnes hráči neradi jezdí za golfem přes 100 km. Golf je samozřejmě logisticky stále náročnější než jiné sporty.

5. Je to spíš sportovní aktivita než sport. Golf vám nezvedne hladinu endorfinů v krvi, není náročný jako běh, tenis, cyklistika, fotbal, hokej. Na golfu většinou nezažiju ten sportovní pocit, jako když ujedu 100 kilometrů na kole (a to jsem hrál i 27 jamek denně). Jste spíš psychicky než fyzicky ukojeni.

2016: Dnes už mi tenhle fakt nevadí, našel jsem si jasné rozčlenění svých aktivit: golf hraju ve špatném počasí, když nemůžu tím pádem jet na kolo. Ideální je pro mě 10-20 stupňů, pod mrakem. Jestli je to sport nebo jen tzv. sportovní aktivita, to už neřeším.