Tak jsou volné nebo ne? Brdy.

Od letošního roku skončila historie uzavřeného vojenského újezdu v centrální části Brd, oblast byla vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí a turistům je sem vstup povolen. Ale věc se nemá tak jednoduše, jak by se mohlo zdát. Jak to tam vypadá? Nabízím zážitek, včetně početné fotogalerie…

Do vojenského prostoru Jince jsem vjel více než dvacetkrát, projezdil jsem ho od konce devadesátých let už křížem krážem. Prostě jsem to vždycky risknul, na zákazy nedbal. Touha objevit zdejší krajinu byla silnější než cedule. Nikdy jsem neplatil pokutu, když byly střelby, stojící a hlídající vojáci mne jen poslali zpátky.

Jsem rád, že prostor je už přístupný a že sem nemusím jezdit s trochou toho strachu, který jsem vždycky míval. Jak z pokuty a chycení, tak z toho, že na cílových plochách bych mohl šlápnout na nějakou „nevybuchlou munici“. Ale upřímně: už dříve jsem tu v místech dopadu granátů potkával dost borůvkářů, v celém prostoru narážel na tolik cyklistů, že jsem vlastně nikdy skutečné obavy neměl.

Brdy byly předány k civilnímu užívání ve skvělém přírodním stavu. Bez civilizace, odpadků, čisté a klidné. Jaké jsou nyní, když se jejich režim po téměř stovce let vojenské přítomnosti změnil?

První poznatek: prostor zdaleka není zcela přístupný a volný, jak byste si představovali. Na mnoha místech jsou cedule zákaz vstupu, týká se to hlavně lesů, ploch mimo cesty. A zrovna když jsem se teď na jeden celý červnový den do Brd vydal, probíhaly na ploše Brda střelby. Vojáci tu stále jsou, a budou. Mají vyhrazené plochy, kam turisté nebudou moci. Netýká se to hlavních cílů typu Tok, Padrťské rybníky, bunkry u Jordánu atd., ale plochy Brda třeba už ano. Navíc některé cesty jsou přístupné jen o víkendech.

Je to zvláštní režim, kdy Brdy jsou v obecném smyslu otevřené, ale v praxi spíše polootevřené. Především proto, že ne všechny plochy jsou zkontrolovány ohledně té „nevybuchlé munice“. A odhaduji, že pár let to ještě potrvá.

Volné jsou z velké části cesty a silnice. Pro cyklisty dobrá zpráva. Můžete krajem brázdit sem a tam a jen někde neprojedete. Kdo tu ještě nebyl, tomu prozatím doporučuji asfaltové cesty, na ty lesní lze vjet při lepší znalosti terénu a zdejších klimatických podmínek (v podstatě horské, s rychlou změnou počasí).

Krajina se za těch dvacet let, co sem jezdím, změnila i nezměnila. Lesy jsou pořád stejné. Ale některá místa začínají povážlivě zarůstat. Jde hlavně o ta nejzajímavější: některé bývalé vojenské výcvikové plochy. Typicky je to vidět v okolí Padrťských rybníků, kde kdysi rostla hlavně tráva a menší keře. Dnes keře bují a zdejší malé stromky se stávají vyššími. Stepně-luční charakter ustupuje, les postupuje. Vojáci dříve malé stromy spolehlivě ničili, dnes je příroda ponechána svému osudu. Tedy ne tak úplně, protože od letošního roku (2016) se CHKO Brdy snaží luční charakter zachovat prostřednictvím krav. Dobytek by měl  právě u Padrtě louky a náletové dřeviny spásat (podrobnosti v článku ZDE).

Změnil se i povrch zdejších silniček. Jako nejtrvanlivější se jednoznačně ukazují staré dlažební kostky. Jezdí se po nich blbě, klepou do rukou a natřásají do zadku, ale jsou pořád pevné a drží. Voda je ve svých přívalech nevymele, těžká technika nepromáčkne. To asfalt se někde už úplně rozpadá, cesta je sjízdná jen v uzoučkém středním pruhu, po stranách je to brutální a místy i nebezpečné cross country. Někde je však asfalt ucházející, na jiných místech pak úplně nový, hladký jako pro in-liny. Někde jsou zpevněné šotolinové cesty kodrcavé, jinde nádherné. Někde se opravuje, jinde se neděje nic. Nepočítal jsem, kolik kilometrů cest tu celkem je, ale jsou to podle mne stovky. Udržet je všechny sjízdné je dlouhotrvající úkol. Ale aspoň je jízda pestrá. Kdyby tu byl všude hladký asfalt, bude to nuda.

Jezdil jsem prostorem o všedním dni a potkal asi tak třicet cyklistů. S odpoledním časem jich přibylo, dopoledne bylo turistů málo. Žádný nával se nekonal. Ale věřím, že o slunných víkendech je tu živo. Ale to už bývalo před deseti lety. Opravdu jsem se tehdy divil, kolik lidí na zákaz vstupu nedbá a jezdí sem.

Na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka jsem potkal jednoho pěšího turistu. Ale ten byl výjimkou. Jinak prakticky všichni ostatní – kolaři. Těm také současný stav se zákazem vstupu mimo cesty nahrává.

Zvýšený počet odpadků jsem nespatřil. Nepotkal jsem mnoho aut, a pokud ano, byla to auta lesáků. Neslyšel jsem hluk čtyřkolkářů ani motorkářů. Jen pily těžařů. V podstatě se provoz v Brdech až tolik od doby před deseti lety nezměnil. Ale tenhle rok je prvním volným. Lidé krajinu mění a zahlcují náhle a brutálně jen v městských a příměstských oblastech, v těch přírodně cenných je průnik civilizačních faktorů pomalejší. Ale uvidíme za deset let. Tu přibude kiosek s občerstvením, tu místo na parkování. Někde se začnou odpadky hromadit tak, že jich nejsou jednotky, ale desítky. Atakdále. Brdy asi nikdy nebudou turisticky přetíženým Českým rájem či Krkonoši, ale kus své panenskosti určitě ztratí. Jak moc, to uvidíme.

O průnik jednoho civilizačního faktoru do Brd bych se však přimlouval. Rád bych viděl stavbu rozhledny buď na Toku (865 m), nebo na Praze (863 m). Na Praze už dnes stojí (nepřístupná) šedesátimetrová věž s meteoradarem, tudíž by Tok byl asi vhodnější. Brdy jsou totiž nejvyšším „pohořím“ v centrální části celý Čech (svojí výškou jim uvnitř českého lavóru může konkurovat jen osamocená Milešovka s 836 metry) a právě odtud, z potenciální rozhledny na kótě přes 850 metrů, by bylo možné vidět jak celé Krušné hory, tak Krkonoše, Jizerské hory či Ještěd, ale i Šumavu, Český les atd. Skutečně celé Čechy. Tyto oblasti jsou z jednotlivých částí Brd viditelné už dnes, ale vždy odděleně, jen část. Z rozhledny byste to vše měli jak na dlani.

Představuji si, že to nebude rozhledna s kioskem a obsluhou, ale něco podobného, jako dnes stojí na nejvyšší hoře Jizerských hor, Smrku (1 124 m). Bytelná (na Smrku kovová) stavba, která vydrží nehostinné podmínky, s volným přístupem. Nic okázalého, hlavně funkční a praktická. A dost vysoká kvůli tomu výhledu.

Rozhledna by jistě lákala hodně turistů. To může být hezké, pro přírodu však i špatné. Ale dojet či dojít k ní by stejně jako v případě Smrku znamenalo podat jistý fyzický výkon. To spoustu lidí odradí. Druhá Sněžka, Václavák v horách, by to tedy snad nebyla.

P.S. Pokud jde o rozhlednu na Toku či Praze, dotázal jsem se také na Správě CHKO Brdy, jaký by byl případný postoj k takové stavbě, a vedoucí Správy Bohumil Fišer mi zaslal toto stanovisko: „Obecně je postoj Správy CHKO Brdy k umisťování jakýchkoliv staveb negativní. CHKO Brdy je atraktivní a výjimečné právě proto, že tu téměř žádné stavby nejsou. Vrchol Toku je součástí ochranného pásma posádkového cvičiště, kde platí stavební uzávěra. Na vrcholu Prahy již jeden výškový objekt je a umístění další krajinné dominanty je z pohledu krajinného rázu nežádoucí. V úvahu připadá obnova již dřívější rozhledny na vrcholu Třemšín, kde o tom okolní obce i Arcibiskupství Pražské jako vlastník pozemků uvažují.“

Tím tedy je, zdá se, myšlenka na rozhlednu patrně jen v rovině mých představ a snů.