Jeďte stejným směrem, ale jinou cestou

(CYKLO) Asi jako každý cyklista řeším otázku, kudy jezdit a přitom nejezdit stále stejnými cestami. Navíc většinou se z jednodenních výletů vracím domů vlakem a na nádraží přitom vede vždy jen pár cest. Chtě nechtě tedy musím jezdit po týchž trasách.

Nicméně letos jsem si řekl, že zkusím jezdit jinak. Pojedu sice známým směrem, ale jinou cestou. Přesně řečeno: zatímco cestu po silnici znám díky jízdám na silničním kole víc než dobře, teď pojedu na horském kole někudy „vedle“ lesními a polními cestami. Nakonec tedy dorazím opět k vlakové stanici, ale vezmu to neznámými lokalitami.

Hned první cesta tohoto typu se mi povedla. Vyrazil jsem z Kladna severním směrem a jako cíl si zvolil Lovosice (foukalo z jihu, ale ještě studeně, a to se proti větru nejede dobře). Tu trasu znám, jezdím obvykle přes Slaný, pak do Klobuk (okolo menhiru), přes Peruc (zámek i staletý dub), načež se spustím hezkým táhlým sjezdem přes Evaň do údolí Ohře k Libochovicím (nádherný zámek) a okolo jehlovitého hradu Házmburka dojedu do Lovosic. Teď jsem to vzal na horském kole, ale hlavně po turistických značkách. Sice jsem někde musel jet také po asfaltu, ale byly to jen silničky třetí třídy.

Objevil jsem cesty a místa, které jsem dosud ke své škodě míjel. Mezi Studeněvsí a Tuřany je na žluté značce krásné vyhlídkové místo, u místního vodojemu. V Tuřanech mají unikátní dřevěnou zvonici (ostatně je jich v okolí víc). V Třebízi jsem vjel do bizarního skalního amfiteátru a památek tu je přehršel (rodný dům V. B. Třebízského, zvonička, muzeum Slánska atd.). A jen kousek od Peruce jsem objevil úžasné údolí Debeřského potoka – jel jsem nad ním, ale dá se jet i přímo v něm. Z jeho vyvýšených okrajů jsou nádherné výhledy dolů, ale i do dálky, na České Středohoří. Celou cestu pak korunuje malá rozhledna Stradonka u hradiště Stradonice, kde je opět výhled nejen na Středohoří, ale i velkou část Krušných hor a Doupovských vrchů. A sjezd lesem po zpevněné cestě do Libochovic z Horky je dvakrát tak dlouhý jako ten po silnici z Evaně! Cestu jsem si ještě zpestřil jízdou po polňačkách v okolí Házmburka, do Lovosic jsem nakonec zamířil už po známé hlavní silnici, ale kdybych měl čas, určitě bych opět našel jinou cestu.

Najednou jsem mně již známý kraj viděl nověji, zajímavěji. Stačilo jet o pár set metrů „vedle“, o pár kilometrů jinudy. Ale to rozhoduje. V jednom místě jsem přitom jel jen kousek od hlavního tahu Praha-Louny, a přesto šlo o místa klidná a přírodní. Auta na silnici byla vidět, ale už ne slyšet.

Neříkám zkušeným cykloturistům jistě nic nového. Vždyť smyslem putování na kole je právě to, že člověk objevuje nová místa. Ale znáte to: býváme ve vleku zvyků, ne vždy jsme ochotni zkoušet stále něco odlišného. A koneckonců jet po staré známé cestě nemusí být tak špatné. Ale čas od času je prostě potřeba něco změnit. Jezdit jinudy. A vlastně i myslet jinak. Právě nové cesty – ve smyslu faktickém i přeneseném – nás posouvají kupředu.

Psáno pro časopis Cykloturistika

 

 

 

Komentáře k článku

Napsat komentář