Zimní golf venku: klady a zápory

(GOLF) Proč někde hřiště na zimu bez milosti zavřou a jinde ne? Jak velký je zájem hráčů o hru v chladném počasí? A je vůbec zimní golf pro areál ekonomicky smysluplný?

Minimálně každý druhý golfista nechává přes zimu své hole spát. Z té druhé půlky se rekrutují nejen hráči, kteří navštěvují vyhřáté indoory, ale i ti, co chodí hrát ven. Samozřejmě pokud jsou hřiště otevřená. Přívětivé zimy posledních let tomu nahrávají, sezóna může trvat prakticky celý rok. Má to ovšem své háčky a omezení.

Klíčovým faktorem, od kterého se prosincový až březnový golf v Česku odvíjí, je samozřejmě počasí. A nadmořská výška hřiště, která s klimatickými podmínkami souvisí. Pro zimu jsou prakticky vyloučena všechna hřiště nad 650 metrů, což je tzv. sněžná čára. Chlad a delší trvání sněhové pokrývky proto brání hře na Cínovci, Čertově Břemeni, Kořenci, v Harrachově, Mariánských Lázních atd. Zima bývá tvrdší i na Mnichu, Kynžvartu, v Karlových Varech, Mladých Bukách a vůbec na všech hřištích, která jsou v podhůří, v lese a jiných chladnějších enklávách.

Druhým předpokladem pro hru v zimě je zájem hráčů. Hrstka entuziastů, kteří by hráli za jakýchkoli podmínek, se najde vždy a všude, ale otevřít hřiště má smysl pro víc než jeden či dva flighty. Proto se obvykle zavírají ty areály, které jsou mimo větší aglomerace a kde není ani početná klubová základna. O tom ještě bude řeč.

Čistě teoreticky lze hrát na sněhu a v mrazu -10 °C. V praxi však pro standardní zimní golf platí, že je potřeba, aby nebyl sníh a teplota byla alespoň pár stupňů nad nulou. Pokud je mráz, zavírá se de facto každé hřiště.

Reálně lze během zimy hrát na více než polovině areálů v České republice, tedy padesátce míst. Týká se to skoro všech pražských a středočeských (25 areálů), také mnoha východočeských i severočeských, některých jihomoravských atd. Některá sice umožňují hru jen na zimních grýnech, jiná otevřou omezený počet jamek (6, 9, 12), ale hru venku povolí. Většinou jde o kompromis mezi požadavky greenkeeperů a managementem. Greenkeepeři by hřiště nejraději zavřeli, manažeři zvažují efekt a výhodnost otevírání. Každé hřiště tak k dané otázce přistupuje individálně.

Hru v zimě omezuje ještě jedna věc: den je krátký. Ráno bývá často mrazivo, odpoledne se stmívá v prosinci a lednu už po čtvrté. Startovat lze před polednem a po něm. Praktikovat klasickou letní „devítku po práci“, se startem po čtvrté odpolední, samozřejmě nejde. Všední dny jsou proto pro většinu hráčů mimo jejich možnosti. Zbývají hlavně víkendy a to zase nemusí přát počasí. I aktivní hráči se tak v zimě dostanou na hřiště třeba jen párkrát do měsíce.

Recepce anebo kasičky

Většina majitelů areálů či manažerů vám řekne, že zimní provoz se nevyplatí. Musíte mít někoho do recepce, musíte zahřát klubovnu, musíte svítit. Lidé a energie stojí peníze. Zájem o hru je obecně mnohem menší a velmi kolísavý, daný počasím.

Pokud ovšem máte klubovnu s celoročním provozem, je spojená s hotelem, indoorem a podobně, je to jiná písnička. V recepci vždycky někdo sedí a ten hráče odbaví. Značná část hřišť však má jen tu klubovnu, možnosti jejich zimního provozu se tak odvíjejí hlavně od personálií. Kdo a za kolik přijde odbavovat hráče. A nejsme jako ve Švédsku nebo na Novém Zélandu, kde má na venkovských hřištích sice klubovna zavřeno, ale hráč přijde, hodí do kasičky poplatek a jde si zahrát. V Česku by hráči asi neplatili a kasičku by někdo dřív nebo později ukradl.

Některé české kluby nicméně informují občas své členy o tom, že je možné hrát na hřišti, aniž by byl kdokoli v recepci. Pamatuji si, že kdysi jsem takto dostal v půlce února zprávu, že Karlštejn je pro členy otevřený a že si jakožto golfový novinář můžu jít také zahrát. Na hřišti jsem potkal pouze hlídače parkoviště a při slunečných 10 °C jsem obešel 18 jamek, aniž bych potkal jediného hráče. Úžasné. Vlajky byly i chytře píchnuté hned vepředu, na krajích grýnů, aby se po nich hráči moc nepromenádovali.

Hřištěm s výhodným klimatem i velkým počtem potenciálních hráčů, s celoročním provozem, je pražský Černý Most. Majitel Pavel Švehla o provozu v zimě říká: „Disponujeme ubytováním, máme celoroční osvětlený driving, v recepci pořád někdo je. Jsme v zimě limitováni jen počasím. Jakmile to jde, lidé chodí hrát. Někdy jich je deset denně, někdy padesát. Ale jednou nám 30. prosince prošlo hřištěm 151 hráčů.“

Podle Švehly chodí lidé třeba jen na golfovou procházku, nekladou nároky na hřiště ani vlastní výkon. Někdy se hraje na letní grýny a všechny jamky, někdy na zimní a jen devět jamek. Jak ale Švehla s úsměvem říká, zdejší zimní grýny jsou alespoň tak dobré, jako bývají ty jarní poděbradské.

Má i za těchto ideálních podmínek – teplé klima a hodně hráčů v okolí – zimní provoz na Černém Mostě ekonomický efekt? „V zimě nemáte žádné náklady na údržbu hřiště, recepční platím tak jako tak, takže bych měl vydělávat,“ říká Švehla. „Navíc máme málo klubových členů, k nám chodí hlavně fýčkaři a ti platí. Ano, máme z toho příjem. Ale není to ani 5% z celkových příjmů za rok. Spíš jen do 3%.“

Že je zimní provoz jen určitým přilepšením, potvrzují i v Mladé Boleslavi. Hřiště je rovněž v nížině, oblíbené, snadno dostupné, s celoročním provozem v recepci. Roman Svoboda, který tu působí od otevření areálu, říká: „Čistě ekonomicky to není ztrátové, ale je to otázka volby mezi penězi a péčí o hřiště. Zimní provoz hřišti určitě neprospívá. Takže otevřete, vyjdete vstříc členům klubu a fýčkařům, získáte pár korun, ale zároveň riskujte, že budete tratit: hřiště hrou poškodíte a na jaře budete mít problémy.“

Péči o hrací plochy dodržují například i v Terezíně, který je vůbec nejníže položeným hřištěm v Česku (145 m.n.m.). Hrát se zde dá celoročně, přesto tu během zimy na jeden měsíc přeruší provoz, aby si trávala odpočinula. Terezínských devět jamek během zimy využívají hlavně kluboví členové.

Bolka v chladu dobrá

Oblíbeným zimním hřištěm Pražáků a Středočechů je devítka Stará Boleslav. Majitel hřiště a prezident klubu Vladimír Bouček své zkušenosti shrnuje: „Jsme trochu netypičtí, protože mám v klubovně kancelář pro provoz naší pískovny, tudíž jsem tu skoro pořád. Proč bychom tedy neotevřeli, když můžu hráče odbavit sám? Je to i slušnost – když už někdo přijde a chce si zahrát, neměl bych ho zklamat. Ale jiná hřiště logicky na zimu zavřou. Realizačně by to pro ně bylo složité.“

Do „Bolky“ stejně jako do Terezína přitom chodí přes zimu hrát v drtivé většině kluboví hráči. „Fýčkaři skoro nepřicházejí“, říká Bouček. „Nechtějí vyrazit na cestu a přitom riskovat, že hřiště bude vzhledem k počasí zavřené.“

Vždycky se ale najde alespoň deset až patnáct místních, kteří i ve všední den přijdou. Při teplotě nad 5°C a svítícím slunci dorazí o víkendu v lednu nebo v únoru i přes 50 hráčů. A co teprve listopad: o jednom z letošních víkendů přišlo v sobotu 80 hráčů a v neděli dokonce 120. Tahle čísla musí znít jiným malým a regionálním devítkám rajsky; tolik hráčů jim leckde nepřijde ani v květnu nebo v září.

I když by si Vladimír Bouček přál, aby měl přes zimu alespoň pár týdnů klid a hřiště si mohlo odpočinout, za těch dvanáct let, co je v provozu, se to skoro nikdy nepodařilo (přesto však na jaře zdejší grýny často předčí svojí kvalitou mnohé prestižnější areály). Když ve zdejší nadmořské výšce 170 metrů a polabském klimatu napadne sníh, skoro vždycky také za pár dní roztaje. „Nejdelší přestávku jsme měli loni nebo předloni, kdy celý únor mrzlo a na hřiště se nemohlo. Ale ani když napadne patnáct centimetrů sněhu, někoho to neodradí. Asi před deseti lety napadl prašan a přijeli tři hráči odněkud ze severu Čech. Chtěli si zahrát, tak jsem je pustil. Jen odhadli, kam do sněhu asi tak míček mohl spadnout, či spíše zapadnout, a buď ho našli, nebo si hodili nový.“ Vedle sněhových hráčů se pravidelně objevují ve Staré Boleslavi i další nadšenci, ti zase chodí hrát na Štědrý den.

Služba klubovým hráčům – to je hlavní důvod, proč nakonec otevírá většina z těch hřišť, kterým to klima dovolí. Černý Most je s převahou fýčkařů spíše výjimkou potvrzující toto pravidlo, nekluboví hráči chodí i do Hodkoviček, Mstětic, na Zbraslav a podobně. Ale u hřišť více či méně vzdálených od aglomerací, jako jsou Alfrédov, Bitozeves, Terezín, Myštěves atd., tam se otevírá s menší frekvencí a hlavně při akcích, kdy se golf spojí ještě s nějakou další klubovou činností.

Jaromír Pátek, zakladatel osmnátky Lázně Bohdaneč (Polabí, 220 m.n.m.), to potvrzuje: „Snažíme se zimní golf zpestřit, pořádáme sranda turnaje, pečeme prase a vymýšlíme další akce. Hlavním cílem je udržet klubový život aktivní po celý rok, aby na nás hráči nezapomněli. Zimní provoz nám přináší i jistý ekonomický efekt, daří se nám nabírat nové hráče. Udělali jsme třeba akci pro golfové začátečníky, vyzkoušeli si nejprve hru v indooru, mohli jít i na driving ven, nakonec jich z toho širšího zimního náboru začalo trvale hrát asi deset a všichni jsou u nás členové.“

Zimní provoz hřiště nicméně může mít ještě jednu, negolfovou podobu. Když napadne sníh a udrží se, změní se hřiště na běžkařsko-lyžařský areál. Někde dělají i stopy, aby se v nich dobře běhalo. Hodně klubových členů téhle možnosti využívá právě v podhorských areálech, jako je Kořenec nebo Mladé Buky. Ale běhalo se i na Karlštejně, dokonce v pražské Hostivaři. Je to nakonec jedno: hlavně, že se člověk hýbe a nesedí doma.

Text vyšel v časopise Golf Digest