Praha z letadla Morava

Letěli jste někdy nad Prahou v malém letadle? Asi ne, protože nad Prahou se jen tak létat nesmí. Měl jsem to štěstí, že jsem to mohl vyzkoušet. A měl jsem s sebou i foťák.

Letecké muzeum Kbely otevíralo v sobotu 28. dubna své brány do nové sezóny. Hned vedle muzea je fugnující vojenské letiště. Nebudu prozrazovat, jak jsem do letadla dostal, ale když pracujete ve Vojenském historickém ústavu, máte to k vojákům trochu blíž.

Letecké muzeum Kbely

V každém případě jsem sednul do malého letadla L-200 Morava. Je to snad nejznámější letecký taxík československé výroby. Vejde se do něho pět osob, tedy pilot a čtyři cestující (tři sedí vzadu). Letadlo se začalo vyrábět v druhé půlce 50. let a do roku 1964 vzniklo přes 350 kusů. Nevím, z kterého roku bylo naše letadlo, ale vypadalo velmi zachovale.

Centrum Prahy

Při pojezdu na hlavní ranvej kbelského letiště to trochu drncalo, ale jakmile jsem se vznesli, byl to příjemný let. Trval asi dvacet pět minut a letěli jsme jak nad kbelským areálem, tak jsme zaletěli vyfotit budovu Vojenského historického ústavu Praha pod Vítkovem. Taky jsme koukli na Staré Město, Hradčany, žižkovský televizní vysílač a plno dalších věcí. Byl mlžný opar, takže moc daleko vidět nebylo. Někdy bývají dobře vidět i Krkonoše.

Nad Vltavou

Jak mi prozradil pilot, letěli jsme asi ve výšce okolo 500 metrů. Nad Prahou se nelétá jen tak, minimálně je k tomu potřeba mít dvoumotorové letadlo. Pro případ, že by motor selhal, musí být k dispozici ještě záloha. Spadnout někam na hustě zastavěné Vinohrady by nebyla zrovna legrace.

Vojenský historický ústav

Jak se z Moravy fotí Praha? Výtečně! Bylo tam totiž otevřené okénko. To se vám v dopravním letadle skutečně nepoštěstí, otevřít si okno. Menší problém byl jen v tom, že když jsem nastavil objektiv na dlouhý zoom a foťák vystrčil trochu ven, proudící vzduch mi ho strhával. Letadlo má maximální rychlost přes 300 kilometrů v hodině, my letěli určitě přes 200. To už je pořádný fičák.

Holešovice

Trochu to s námi v poryvech větru házelo, ale člověk tak aspoň cítí samotný let. Řídit tenhle stroj musí být určitě větší zábava než velké dopravní letadlo, to je taková nehybná velryba. Tenhle kapřík se vodou-vzduchem prosmýkával živě a efektně se nakláněl na jednu i druhou stranu. Na některých fotkách je také díky konci křídla ten náklon vidět.

Kyjský rybník

Ačkoli jsme startovali z betonové dráhy, přistávali jsme na trávu vedle dráhy. Ptal jsem se na důvod a pilot Miloslav Kovář mi řekl, že je to kvůli gumám. Gumy na kolech na podvozku se totiž při přistání rychle ošoupávají, pokud letadlo dosedá na tvrdou plochu. Na trávě se tak neděje. A problém u takto starých letadel je ten, že gumy se na ně už nevyrábějí.

Zvláštní bylo, že ta tráva nedrncala o moc víc než beton. Aspoň trochu jsem si připadal jako ti českoslovenští piloti, kteří za druhé světové války taky se svými stíhačkami přistávali na anglických letištích na trávu.