Jak mne poleptal bolševník

Bolševník je pěkná, okrasná rostlina, ale má špatnou pověst. Vytlačuje všechny ostatní. Před rokem 1989 nebylo radno na téma hubení bolševníku žertovat, neboť foneticky se název shodoval s bolševiky. Kdopak ale dnes ještě ví, co znamená „bolšoj“?

Bolševník velkolepý získal své jméno bezpochyby podle vzrůstu, je skutečně „velký“ („bolšoj“, z ruštiny). Dorůstá výšky až pěti metrů, což je na květinu z hlediska evropských poměrů hodně. Tak vysoké jsou u nás keře či stromy. Ale v oblasti střední Asie, na Kavkaze, odkud bolševník pochází, je všechno jinak. Odlišné jsou poměry přírodní i společenské.

Bolševníky z těchto fotografií jsem fotil ve Slavkovském lese, což je blízko zámku Kynžvart. Patřil Metternichům a právě kníže Klemens Wenzel Metternich (1773-1859), nejslavnější z rodu, někdejší císařský kancléř, dostal údajně semena bolševníku od ruského cara v roce 1815. Záznamy o pěstování v kynžvartském parku jsou pozdější, zhruba z roku 1862.

Bolševník se – bohužel pro mnohé evropské rostliny – šíří velmi agresivně, vytrvale. Problémy s ním mají i v Německu, Anglii, Beneluxu, Francii či jižní Skandinávii. Jeho velké listy překryjí veškeré konkurenty, zabraňují tím průniku slunečního světla, slabší pak hynou. Je to skutečně nemilosrdná bolšev(n)ická likvidace protivníků – ujařmit je do omezeného prostoru a nastoupit na jejich místo.

Kdybych tohle vše nevěděl, resp. nevyčetl z hesla ve Wikipedii (ZDE, doporučuji přečíst, ohromně zajímavé a obšírné), uznávám, že by se mi bolševník líbil. Je to rostlina impozatní a její květ krásný. Také listy, jejich sytá zeleň, působí příjemně.

Jenže on je bolševník nepříjemný nejen rostlinám, ale i člověku. Když mi bylo čtrnáct, pocítil jsem jeho agresivitu na vlastní kůži. Jeli jsme tehdy s kamarády kamsi k Dobřichovicím, kde tyhle zajímavé rostliny u Berounky rostly. Zdejší porost jsme trochu vymýtili, z největších rostlin jsme udělali konstrukci indiánského „stanu“ a z menších nasekali asi dvacet až třicet centimetrů dlouhé měkké „klacky“. S nimi jsme po sobě házeli. Každý měl deset životů, při zásahu klackem jeden ztrácel. Jedna skupina bránila stan, druhá útočila.

Zábavu, tedy házení i sekání dužinatých rostlin (našimi úžasnými noži značky Mikov) jsme si fakt užili. Potíž byla v tom, že druhý den se mi na ruce objevily jakési červené skvrny. I ostatní kamarádi byli postiženi, jeden dokonce tak, že musel s lékaři s obrovskými červenými skrvnami na krku a léčil se asi týden.

Bolševník totiž produkuje šťávy, které jsou především na slunci vysoce nebepečné a způsobují na lidské kůži puchýře. Opět odkazuji na heslo ve Wikipedii – je tam popsán i proces hubení, který rozhodně není jednoduchý.

K bolševníku přikládám ještě pár dalších obrázků květeny ze Slavkovského lesa. Některé z nich jsem fotil v oblasti tzv. upolínové louky a tří křížů, je to kousek od obce Prameny. Další, „zvonky“, neboli náprstník červený, roste v mnoha partiích lesa okolo Kladské. Náprstníky jsou nicméně také velmi nebezpečné – přímo jedovaté. Nesmíte jíst jejich listy.