Němé logo, vtipná minuta

Česká televize už pár týdnů používá nové logo. Člověk si zvykne na ledacos, jenže já mu pořád nemůžu přijít na chuť. Vadí mi dvě věci: za prvé jeho „bílá“ barva, která je ve skutečnosti šedivá a na barevném podkladu obrazu nevýrazná, a za druhé fakt, že z loga nelze vůbec pochopit, o jakou televizi se jedná.

Zkoušel jsem schválně projet těch více než 100 televizních kanálů, které můžu přijímat, a loga prakticky všech stanic obsahovala i písmena, ze kterých bylo možné vyčíst název stanice. Někdy jsou ta písmenka titěrná, někdy mají bizarní grafický tvar, jindy jsou svisle a ne vodorovně – ale Česká televize tam nemá nic, jen ty dvě nekompaktní půlky a číslici. Tohle logo je němé, divákům žádnou informaci nedává.

Logo mi sice připadá bez nápadu, ale jsem nadšený z nových barevných předělů. Po obrazovce rozcáknutá sytě červená, žlutá a další barvy jsou jiskřivé a osvěžující. Něco mezi vesmírnými výbuchy a chemickou reakcí ve sklenici vody. Tohle nápad má a působí to jak z jiné televize: ne z toho strnulého domu na Kavčích horách.

Velmi dobře se v říjnových dnech předvádí druhá veřejnoprávní instituce, Český rozhlas. Kdo vymyslel Minutové hry, kdo je prosadil do vysílání všech stanic ČRo, ten zaslouží ocenění za odvahu. Svůj efekt mají především na Radiožurnálu, kde je kontrast těchto malých uměleckých formátů v sousedství kolovrátkové hudby, zprávami a nejrůznějšími předěly největší.

Posluchač se náhle ocitne v jiném světě. Nic na něj neútočí, nejsou to umělé zvuky, ale pouze lidský hlas. Přirozený, autenticky odrážející nejrůznější životní situace. Dramaticky jsou to v podstatě jen anekdoty, ale na rozdíl od zábavných pořadů, ve kterých někdo strašně vtipný vypráví strašně blbé fóry, tohle má určitou myšlenku, úroveň. A je to i dobře zahrané.

Minutové hry jsou dostatečně nosným útvarem, nebylo by na škodu udržet je delší čas, projekt rozvíjet zadávání speciálních témat, vytvářet ustálené herecké dvojice atd. A může to být i inspirace pro Českou televizi: nestálo by za úvahu rozjet podobný vizuální formát?

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny