Dál už raději nevyprávějte

(MÉDIA) Předminulý víkend se poroučel seriál Vyprávěj. V dějinách České – i Československé televize – relativně ojedinělý projekt, především svojí celkovou délkou a rozsahem. A koneckonců i úspěšností. Měl celkem 106 dílů.

Seriál Vyprávěj patřil k relativně světlým okamžikům České televize. První díly měly dobrou dramatickou stavbu a solidně napsané dialogy, nabídly zajímavý herecký mix starší i mladší generace a především: obratně využily neutuchající zájem o cokoli retro (ohlížení se zpět je příznakem únavy a vyčerpanosti, řekli by dnešní postmoderní myslitelé).

Postupem doby však nastavená laťka klesala, především poslední série odehrávající se po roce 1989 byla dramaticky chabá, šlo do jisté míry o mechanickou přehlídku dobových událostí, resp. šotů vybraných z archivu zpravodajství. Seriál se uvítězil ve své oblíbenosti a tvůrci ani ČT nemohli odolat: točili až do úplného konce, ačkoli měli končit právě rokem 1989. Pro následující dobu také efekt retro už vůbec nefungoval.

Buďme však spravedliví – kdo se dnes podívá na jakýkoli díl novácké Ordinace v růžové zahradě (již pátá stovka), pochopí, že lze dojít ještě hlouběji. Tato série také nezačínala na nejnižších příčkách dramatického umění, ale dostala se do sfér naprostého kýče a triviality. To, co se před divákem v Ordinanci dnes odehrává, jsou jen jakési zhuštěné emocionální šoty. Mohl by to být nový žánr: klip-seriál.

Ne že by Jaroslav Dietl a socialistická televize psali a točili okolo desítky seriálových dílů z bůhvíjakých uměleckých záměrů (spíš z finančních), ale tvůrci tehdy měli jasně vymezené pole. Snažili se dát do toho to nejlepší – a někdy se skutečně vydařilo. Komerční tlak však spolehlivě rozmělní i ty nejlepší seriálové nápady a projekty; i kdysi slavné Lynchovo Městečko Twin Peaks mělo třicet dílů, přitom stačila polovina. Rád bych věřil, že nový projekt od tvůrců Vyprávěj, který chce mapovat první republiku, bude v tomto směru uměřenější.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny