Ať zmizí duchové!

Považuji se za racionálního cynika, a proto jsou mi tzv. záhady a celý fenomén „tajemno“ k smíchu. Jsem s tímto světonázorem ovšem v menšině. I v Česku, prostoru nadobyčejně bezvěreckém a pragmatickém, se lidé hojně zajímají o jevy nevysvětlitelné a paranormální.

Česká televize se v roce 2008 pokusila prostřednictvím producenta Petra Vachlera vyjít tomuto zájmu vstříc pořadem Detektor, ale tvrdě narazila na odpor vědeckých kruhů. O dva roky později se nejrůznějšími těžko uchopitelnými jevy vcelku přijatelně zabývala série Za zrcadlem, a to především díky vtipnému Tomáši Hanákovi coby průvodci.

Záhadologové si teď zase přišli na své: v sérii Pološero se objevil díl nazvaný Tajemná místa. S pobavením jsem sledoval, jak tvůrci pátrali po dávných příbězích, ve kterých se to hemžilo podivně ztracenými lidmi a přízraky v temnotách. Skoro se na ten pořad nedalo dívat pro jeho spekulativnost. Především jsem si ale kladl otázku: má to Česká televize po ostudě s Detektorem ještě zapotřebí? A je vůbec vhodné tahle témata na veřejnoprávním kanále prezentovat? Komerční sféra – především některé časopisy – ji zužitkovávají dostatečně, tak nač plýtvat penězi, které jdou ostatně i z kapes těch, jenž na podobné nesmysly nevěří.

Před pár lety jsem dělal publicistický rozhovor s astronomem Jiřím Grygarem a ptal jsem se ho na otázku vědy a pseudovědy, na vztah světa faktů a říše mýtů. Stručně parafrázuji jeho názor: vědecké poznání vyžaduje vytrvalost a znalosti, cesty k výsledkům jsou dlouhé a provází je mnoho bílých míst. Pro vědce je odpověď „nevím“ zcela samozřejmou součástí jeho práce. V laikovi však vzbuzuje nejistotu a najde se spousta nadšenců, kteří se snaží přijít věcem na kloub. Skoro vždy jim ale chybí vědecká trpělivost, stejně tak postrádají relevantní vědomosti a nutnou kritičnost.

Tím neříkám, že tajemství a záhady nemají své místo v lidském životě. Naopak, jsou jeho nedílnou součástí. Například sféra umění by se bez nich neobešla. A takové pohádky, to je přece hájemství pro každé tajemství.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny