Zrušení amatérského statusu v golfu?

(GOLF) Golf je jedním z posledních sportů, v němž se hráči dělí na profesionály a amatéry. Je otázkou, zda toto dělení odpovídá současnému stavu sportu a jeho potřebám. A zda by nebylo od věci ho zrušit.

Skoro všechny sportovní odvětví už patří mezi „jednotná“. Golfisté jsou výjimkou a do značné míy i anachronismem. Stejně jako oni se z hlavních sportů na amatéry a profesionály dělí už jen boxeři. Profesionální boxeři také dosud nestartují na olympiádách, naopak ti nejlepší profesionální golfisté budou v roce 2016 hrát na golfovém turnaji v Rio de Janeiru. I to je důvod zamyslet se nad tím, zda má dělení na amatéry a profesionály smysl.

Trochu z historie: jak vlastně tyto dvě skupiny sportovců vznikly?

Moderní sport se zhruba před 200 lety zrodil ve Velké Británii a odtud také toto dělení přicházelo. Spotu holdovaly především vyšší vrstvy, aristokraté, a pro jejich příslušníky bylo nemyslitelné, aby si „ušlechtilou sportovní činností“ jakkoli vydělávali. Nechtěli do sportu zatahovat nečisté peníze plodící navíc korupci a nefér jednání. Sportovec měl i proto mít příjmy z jiných činností.

Bohatým se to lehko říkalo, ale masy obyčejných lidí to viděly jinak. Pro ně se mohl stát sport zdrojem výdělků. A navíc: kromě anglického prostředí nebyla otázka peněz za výkon vnímána zdaleka tak ostře. Dokonce i zakladatel olympismu Pierre de Coubertin se ve svých pamětech vyjádřil: „Osobně se mohu přiznat, že jsem pro otázku amatérismu nikdy nezahořel… Především Angličané byli amatérismem posedlí.“

Anglosaský svět měl tedy k dvojpólovému vnímání vždy blíž než jiné země, což se logicky muselo promítnout i do ryze anglosaského a také výrazně konzervativního sportu, jakým je golf. Zde hledejme příčiny faktu, že golf dodnes drží jako poslední z mohykánů vlajku PRO-AM duality.

Jiné sporty byly pružnější a především v období po druhé světové válce od duality odstupovaly. Důvodem byla odlišná společenská ekonomická realita, demokratizace a zároveň komercionalizace sportu. Vrcholoví sportovci také nemohli být amatéry, protože museli veškerý svůj čas museli věnovat tréninku, tím pádem pak museli být za svůj výkon odměňováni. Definitivním zlomem bylo stanovisko Mezinárodního olmypijského výboru, který v roce 1986 na svém 91. zasedání odsouhlasil možnost startu profesionálů na OH (v Soulu 1988 tak mohli hrát nejlepší tenisté, začali hrát i hokejisté a basketbalisté atd.). Dělení na profesionály a amatéry se stalo reliktem minulosti.

Pokud jde o vývoj golfu za posledních 150 let, tak zatímco na konci 19. století byl golfista-amatér králem a profesionál stál na nižším společenském stupínku, po druhé světové válce se situace obrací. Je to profesionál, kdo po sportovní stránce vládne golfu a určuje jeho vývoj, podává také nejlepší výkony. Golfový sportovní amatérismus se postupně stává doménou jen mládežnické sféry.

Kdo je dnes golfovým amatérem? Při vší úctě k těm úžasným hráčům, kteří se probojují do turnajů jako je US Open či British Open a dokáží tu dokonce projít cutem – nejde o hráče té nejvyšší kvality. Amatéry jsou dnes prostě všichni ti, kteří nejsou tak dobří jako profesionálové. V tom je hlavní rozdíl mezi oběma skupinami. Neexistuje dnes prakticky dobrý hráč ve věku 15-25 let, který, pokud má šanci se golfem uživit, ji neuvyžije a nepřestoupí k profíkům.

Existuje také početná skupina golfových učitelů, trenérů – tedy profesionálů. K tomu, aby člověk učil golf, je jistě vhodné, aby prošel určitým školením, kursem. Mít trenérský kurz a disponovat profesionálním stausem jsou však dvě různé věci. Pro výuku bezesporu stačí právě onen kurz, studium, případně četné herní zkušenosti z nejlepších turnajů. Nikoli status.

Nelze zde také nezmínit příklad tenisu, který se kdysi s otázkou PRO-AM také potýkal. A vyřešil ji tak, že dnes v něm žádné dělení neexistuje. Daný sport to přitom nijak nepoškodilo.

Osobně nevidím žádný zásadní důvod pro to, aby byl daný dualismus dále udržován. Světovému golfu tak jako tak vládnou peníze, profesionálové a jejich astronomické výdělky. Právě na tuto sféru se upírají zraky všech golfových fanoušků. Soutěže amatérů jsou jistě ceněny a respektovány, mají stále svého ducha, jenže … nikoho jiného než jejich aktéry samotné nezajímají.

Pokud jde o čistě rekreační hráče, ti jsou dnes díky dualismu omezováni především v tom, že nemohou přijímat výhru vyší než 500 liber (cca 15 000 Kč) a nemohou si golfem vydělávat. Je sice pravdou, že právě toto omezení brání některým organizátorům turnajů v tom, aby ze svých firemních akcí udělali v podstatě korumpující záležitost pro své klienty. Neboť co jiného než korumpování je situace, kdy by třeba i hráč na pátém místě vyhrával zájezd v hodnotě 30 000 korun. Jenže golf je i hrou bohatých a nejbohatších, takže velmi hodnotné ceny za výhru i v rekreačních turnajích k němu patří. Ale drtivá většina turnajů takto vysoké výhry stejně neposkytuje.

Nicméně jistě by se našlo dost lidí, kteří budou profesionálně-amatérský dualismus obhajovat. Velmi bych proto přivítal právě jejich názory, jejich argumenty, proč tento stav dále udržovat. Pokud tedy vidíte jasné důvody, proč nerušit současný systém, určitě je napište do diskuze.