Zážitek z Masters i handi-Lorety

(GOLF) Jen málokterý golfista si nechává ujít přenosy z Masters v Augustě. Ovšem pozdní hodina jejich závěrečných bojů někdy leckterého diváka zmůže…

Golfové přenosy z USA začínají kvůli časovému posunu v Evropě většinou okolo sedmé, osmé večerní a končí okolo půlnoci, často i po ní. Česká televize zahajuje své přenosy v devět večer a byl to případ i letošního Masters, resp. jeho finálového kola.

Turnaj to byl bezesporu napínavý, hlavně první devítka finálového kola, kde sváděl Bubba Watson s Jordanem Spiethem tvrdý souboj. Bod zlomu přišel na osmé jamce, kdy o dvě rány vedoucí Spieth ránu ztratil a Watson naopak získal. Spieth už nedokázal nakročit k novému trháku, naopak Watson zkušeně kormidloval svoji loď do vítězného přístavu.

Díval jsem se na jejich souboj s napětím, ale jak se blížila dvanáctá hodina večerní, hlava mi začínala pomalu padat. Po dvanácté jamce, kdy Watson už měl náskok, Amen Cornen byl za ním a nevypadal, že by měl někde ztratit, jsem televizi vypnul a řekl si: ráno se dozvím, jak to dopadlo…

Někdo by mohl říct, že jsem kapituloval, že dobojováno rozhodně nebylo. To je pravda, Augusta skutečně není hřiště, kde by se nemohlo přihodit nepředvídatelné. Musím ale na druhou stranu říct, že svoji roli v mém poněkud vlažnějším zájmu sehrály dva faktory.

Za prvé: nehrál Tiger Woods. Bubba Watson je charizmatický hráč, s neortodoxním stylem, je i jako osobnost poněkud netypický a tudíž zajímavý. Vítězství jsem mu přál, fandil jsem mu – jenže Tiger je prostě Tiger, když nehraje a nefinišuje o titul, není to jaksi ono. Masters zůstane skvělým turnajem asi navždy, ale v současnosti je Woods pořád největší golfový magnet pro celý svět. Až Woods přestane hrát, bude si muset celý golfový svět zvyknout na jeho nepřítomnost a bude to také vnímáno jako normální situace. Ale v současnosti, kdy ještě probíhá woodsovská éra, je jeho absence vždy na škodu věci. U běžných turnajů to jistě leckde tak necítíme, u majorů ano. A v Augustě snad nejvíce. Augusta bez něj není stoprocentní, nemá ten nejvyšší dramatický náboj.

Druhým důvodem mé únavy a předčasného odchodu od televize byl fakt, že jsem v neděli hrál turnaj na pyšelské Loretě. Tudíž jsem byl lehce znavený. Nicméně chci o tomhle zážitku taky napsat, protože šlo nejen o úvodní turnaj zdejší klubové sezóny, ale také se v jeho rámci hrálo „PRO-AM“, ve kterém byly ve flajtech zastoupeni hráči z České golfové asociace hendikepovaných. Vždy jeden hendikepovaný hráč šel s dvěma, třemi nehendikepovanými.

Už jsem jednou na turnaji těchto hráčů byl, na Darovanském Dvoře, navíc jsem psal pro časopis Můžeš, který vydává Konto bariéry, tudíž jsem se s pár lidmi z téhle sféry setkal. Teď jsem hrál s hráčem (jeho jméno bych rád uvedl, ale nemám od něj souhlas, možná by si to nepřál, tudíž tak nečiním), který měl amputovanou nohu nad kolenem, měl protézu. Jel s námi na autíčku, ale pohyboval se normálně a hrál taky normálně. Protéza ho možná omezovala v délce, ale i tak drajvoval na hranici zhruba 180 metrů.

Atmosféra ve flajtu byla moc dobrá, s dotyčným jsem si rád povídal, protože byl lidsky příjemný. O nohu přišel před čtyřmi roky na základě nijak zásadního zranění při fotbale, následná operace nebyla úspěšná a dostavily se komplikace, po dalších operacích se situace nelepšila, naopak zhoršovala a tak se rozhodl, že podstoupí amputaci.

Dříve měl vlastní restauraci, pohyboval se v této sféře, pak musel změnit povolání. Teď prodává nové automobily, škodovky, a zároveň pomáhá jiným postiženým vyřídit a zařídit si vozy s řízením pro hendikepované. Připadalo mi úžasné, že jen čtyři roky po tak vážně změně života působil dotyčný vyrovnaně a našel si svoji novou cestu. Myslím, že musel prokázat velkou míru vnitřní síly. A taky to bylo vidět – byl prostě fajn. Velmi autentický, nic nehrál a nic nepředstíral.

V zásadě jsem vůbec nevnímal, že hraji s „jiným“ člověkem, protože mne víc než hra nakonec zajímala jeho osobnost a také jeho životní zkušenosti. Ačkoli jsem možná svými otázkami a věčným hovorem trochu rušil při hře, dozvěděl jsem se spoustu pozoruhodných věcí a strávil jsem pěkný den na golfu. A důvodem byl především „lidský“ rozměr této hry.

Pyšelská Loreta navázala s asociací hendikepovaných spolupráci, sama jim vyšla aktivně vstříc a je to určitě dobře. Myslím, že takové turnaje, ve kterých jsou hendikepovaní zastoupeni ve flajtech s nehendikepovanými hráči, jsou výbornou formou. Ti první mají šanci cítit se normálně, „integrovaně“, ti druzí zase mají možnost poznat jiné rozměry života.