Jsou golfoví trenéři příliš drazí?

(GOLF) Nedávno jsem si zjišťoval, kolik stojí hodinová lekce u tenisového trenéra. A to mne samozřejmě přimělo k tomu, abych tuto sazbu porovnal s tím, kolik si za trénink říkají golfoví trenéři. A zda nejsou příliš drazí.

Strávil jsem hledáním tenisového trenéra na internetu asi dvacet minut. Nehledal jsem dlouho, ale určitě jsem projel nabídku více než desítky trenérů. Základní sazba jedné hodiny tenisového tréninku je zhruba 400-500 korun. Šedesát minut trénování, a to včetně pronájmu kurtu (za ten zákazník neplatí), také míče má trenér k dispozici. Od vás se čeká, že si přinesete jen svoji raketu.

Naleznete ovšem i ceny vyšší. Kupříkladu někteří trenéři v Praze si účtují třeba 600-700 korun. A když si najdete trenéra na pražské Spartě, tedy ve známém tenisovém centru, jste při 60 minutách lekce zhruba na 900 korunách. Jan Taussig, dlouholetý trenér v 1. ČLTK (Štvanice), uvádí v jednom svém textu o tenisovém trénování, že „cena začíná asi na 150 Kč a může dosahovat i 1000 Kč za jednu lekci. Ve větších klubech se setkáte s cenou okolo 500 Kč za hodinu, v menších je cena nižší. Podle mých zkušeností neplatí vždy paralela mezi cenou hodiny a kvalitou trenéra, na druhou stranu někteří trenéři jsou i za 150 Kč příliš drazí.“

Namátkou jsem zkoušel hledat třeba i fitness trenéry, sám jsem si nedávno navíc jednoho vyzkoušel. Zjistil jsem, že i tady je cena za hodinu práce zhruba v hladině 500 korun, ale i méně; u mě konkrétně to bylo v malém fitku v Praze 6 celkem 400 korun.

Jen pro srovnání: v Česku je průměrná hodinová mzda 150 korun, polovina Čechů však má méně než 111 korun na hodinu (jenže ne všichni zaměstnanci tu hodinu skutečně pracují). Zhruba 150 korun mají středoškolsky vzdělaní lidé, vysokoškoláci dosahují na průměr okolo 280 korun za hodinu. Zedníci berou v Česku za hodinu práce zhruba 200 korun, ti lepší i 300 korun. Hodinová cena za právníka bývá v Praze od 2 500 korun; mimo Prahu ovšem nepřesahuje 2 000 korun.

Jaké jsou ceny golfových trenérů? Pokud jde o trenéry známých jmen působící v Praze a okolí, případně na velkých, osmnáctijamkových hřištích mimo Prahu (cca 50-80 jmen), většinou berou za základní trenérskou jednotku 25 minut a cenově si za ni říkají zhruba 400-500 korun. Za 50 minut lekce tedy 800-1000 korun. Nemálo trenérů má ovšem nižší ceny, navíc inzerují rovnou lekci v trvání 55-60 minut – za tu pak požadují 700 korun. Na cenu 600 korun za 60 minut trénování se lze také dostat, ale jedná se o menší hřiště a méně renomovaná trenérská jména, také mladší lidi (do 30 let věku).

K dispozici jsou samozřejmě i cvičitelé. Tam opět záleží na tom, o jakého člověka jde, kolik mu je let, jaký má HCP a kde působí. V Praze si je cvičitel s hendikepem pod 5 středního věku schopen říct i 600 korun za 60 minut tréninku. Mimo Prahu jde běžně na poloviční sumu, 300 korun.

Je ten zmiňovaný „litr za lekci“ v případě mnoha pražských golfových trenérů hodně? Ceny určuje trh, a pokud jsou ochotni hráči platit, tak není o čem debatovat. Hodinky Omega či Breitling jsou předražené o stovky procent z hlediska výrobní ceny, a přesto je lidé kupují; jako každé zboží, které je cíleno na bohaté zákazníky. A golf se také orientuje vzhledem k jiným sportům na movitější zákazníky, tak proč nenasadit vyšší ceny, než je ve sportovní branži obvyklé?

Především od konce 90. let, kdy se v golfu objevili rychle zbohatlí lidé, a v letech 2005-2010, kdy zase přicházelo ročně 4-6 tisíc nováčků, mohli golfoví trenéři žádat hodně. Žáků bylo plno, trenérů nebylo mnoho, firmy pořádaly četné golfové akademie, profík si určitě nežil špatně… I proto se také na tuhle živnost dávalo čím dál víc lidí, především mladých hráčů.

Dnes je situace jiná. Profesionálních trenérů je více než 250, většina jich působí v Praze, kde je skutečně trenérsky našlapáno. Jenže nových hráčů je čím dál méně a firmy už své benefity pro zaměstnance v podobě golfových lekcí a balíčků razantně omezily.

Bavil jsem se s několika profíky známých jmén, jak jim jde v současnosti „byznys“. Většina mi řekla, že úbytek klientů příliš nepociťují. Jenže tihle lidé už nestojí jen na rohožce. Mají trenérskou školu, starají se i o další věci spojené např. s provozem hřiště, akademie. Navíc jejich klientela je z řad hráčů, kteří se chtějí zlepšovat, jsou to stálí zákazníci. Tito trenéři nejsou závislí na tréninku „zelenokaretníků“.

Renomovaný golfový trenér si tedy dokáže stále vydělat mnoho desítek tisíc korun za měsíc, možná i více (teoreticky: pět hodinových lekcí denně, pětkrát v týdnu po čtyři týdny dá měsíčně přes 100 000 korun). Ale věci se rozhodně změnily. Kupříkladu jeden známý trenér mi řekl: „Dřív jsem mohl určovat, kdy dám klientovi lekci, on se přizpůsobil mému rozvrhu práce. Například jsem si mohl říct, že o víkendu budu mít volno. Dnes rozhodně klienta, který chce mít lekci v neděli od jedné po obědě, nemůžu odmítnout. Přišel bych o něj. A taky chápu, že i klienti jsou pracovně tlačeni a mají čas jen někdy.“

Z hlediska příštích let to nevypadá, že by Česko čekal masivní nárůst nových rekreačních hráčů. Golfoví profíci se budou muset spoléhat na stávající hráče, kteří se chtějí zlepšovat. Anebo na trénink dětí a mládeže, které jsou v každém sportu zásadním trenérským „materiálem“. Ale je otázkou, zda takových zájemců bude dost.

V té souvislosti je důležité připomenout, že smysl existence profíka by měl být především v jeho spojení s nějakým hřištěm, kde by měl být pevným a uznávaným členem „týmu“. Měl by pomáhat v řízení hřiště (něco jako „zastupující manažer“) a zároveň by měl být vždy k službám hráčům, členům klubu – protože ti by měli za své peníze na poplatcích, hlavně vstupních, taky něco dostávat. A ne že bude profík stát jen na nějaké pražské rozhožce – což je zatím převládající způsob jejich existence.

Osobně se také domnívám, že cena okolo 1 000 korun za tréninkovou golfovou hodinu je příliš vysoká. Stejně, jako se mi zdají být ceny za fýčko okolo 1 200 a více korun za hru o víkendu vysoké. Tyto ceny vycházejí částečně z doby golfového boomu a neodpovídají kupním možnostem obyvatelstva v Česku. Jsou také v porovnání např. s cenami za golf v Rakousku či Německu a tamními výdělky mnohem vyšší. Reálné by bylo, kdyby to bylo tak 60 % stávajících cen. Pak by se také golf mohl v Česku i nadále šířit, především mezi běžnou střední třídou.

Tenisová sféra, která svůj největší boom už má dávno za sebou, tuto skutečnost reflektovala a cenově (pronájmy kurtů, trenéři) se přizpůsobila. „Pětikilu“ za hodinu práce bez toho, abych platil za kurt, docela rozumím. Ale „litru“ za hodinu práce s tím, že si platím pronájem rohožky i míče, to mi připadá hodně. A nevidím žádný velký rozdíl v trénování golfu a tenisu – golfový trenér rozhodně není ničím víc než ten tenisový.

Uvidíme tedy, co s cenami trenérů udělají následující roky. Ale vyhlídky golfového trenéra ohledně živobytí se nezdají být zdaleka tak dobré, jako byly před deseti lety. Kdybych tedy mohl dát radu těm, kteří uvažují o dráze profíka, tak řeknu: snaž se vystudovat nějakou vysokou školu, ať máš vzdělání a něco v záloze. A když to půjde, trénuj. Když ne, využij vzdělání.