Hřiště bez roughu, to je ideál

(GOLF) Rough neboli vyšší tráva v okolí fervejí je neodmyslitelným prvkem golfového hřiště. Tedy jak se to vezme… Pro hru rekreantů i ekonomiku resortů jsou totiž jakékoli překážky pro hru spíše nepříjemné.

Zhruba před měsícem jsem hrál na Černém Mostě. Okolí fervejí bylo tak dokonale vysekané, že jsem se vlastně do žádné hlubší trávy během celé hry nedostal. Pouze pokud byste zahráli mezi zdejší bohatou výsadbu keřů nebo stromků, měli byste problém.

Minulý týden jsem absolvoval turnaj v Benátkách nad Jizerou, na hřišti, které považuji ne sice za úplně těžké, rozhodně ne lehké. Pamatuji si ho z průběhu uplynulých skoro deseti let, od výstavby první devítky přes rozšíření na osmnáct jamek, dostavbu klubovny atd. Hřiště má zajímavé okolí nazvané Traviny a v dřívějších dobách bylo vedle fervejí i hodně míst s krásně barevnou, vlnící se a bohatou trávou. Skoro skotský links u českých Benátek…

Na zmíněném turnaji jsem ovšem zjistil, že tráva se tu vlní jen ve velmi omezených enklávách. Zahrát tu do velkých problémů vyžadovalo – stejně jako na Černém mostě – opravdu špatnou ránu. Ale pokud jste zahráli „přiměřeně“ mimo fervej, byli jste jen v trochu vyšší trávě, ze které se šlo dostat vcelku dobře.

Při benáteckém turnaji se hrálo canon startem, účastnilo se přes 80 hráčů a vůbec poprvé se mi při takovém typu stratu a tak velkém počtu hráčů (flajty po 4 hráčích) stalo, že jsme ANI JEDNOU nečekali! Hra perfektně odsejpala, žádná zdržení, ani ne za pět hodin bylo po hře (pamatuji si naopak canony v trvání i přes 6 hodin). O vstřícnosti hřiště pak vypovídala i statistika výsledků, kdy zhruba polovina startovního pole udržela svůj hendikep nebo dokonce zlepšila; obvykle to bývá menší procento. (Mimochodem, pokud jezdíte na turnaje do Mladé Boleslavi snižovat, protože tohle hřiště je v daném směru „přející“, tak Benátky, které jsou tím samým směrem, mne přesvědčily o tom, že jsou ve zcela podobném stavu – dá se tu snadněji uhrát velmi slušný výsledek).

Někdo možná namítne, že takové podmínky, kdy golfové hřiště je de facto bez roughu, jsou neobjektivní, příliš lehké atd. A že to vlastně není kompletní golf. Samozřejmě, pro jakýkoli turnaj sportovního golfu by to asi nebylo vhodné. Nedávná zkušenost z European Tour na Albatrossu dokládá, jak zásadním prvkem rough je. Právě on, v kombinaci s rychlostí grýnů, činil hráčům potíže a mnoho Čechů si s ním ani nedokázalo poradit.

Jenže takových turnajů pro dobré hráče je asi tak jedno procento, možná i méně. Golf je byznys a ten stojí na rekreačních hráčích. Pro ně je rough komplikací – trápí se, hledají v něm míčky, hra vázne, nakonec odcházejí z hřiště z ne moc dobrým pocitem. Mnohý ekonomicky uvažující majitel hřiště proto raději sáhne k tomu, že rough zkrátí, někdy i na co nejmenší míru.

Je to dobře nebo špatně? A hodí se to pro každé hřiště? Myslím, že pro drtivou většinu hřišť je to dobře. Všechny devítky a polovina osmnáctek v Česku jsou hřiště střední třídy či nižší, kam jezdí hráči průměrní i slabší (průměrný HCP hráčů v Česku je okolo 30). Z husté trávy tito hráči hrát neumí, když do ní zahrají, skoro každý bere do ruky hole typu 6 železo, případně i trojku dřevo, aby onu „chybu“ napravili – a dopadá to ještě hůře.

Pokud ale průměrný hráč zahraje jen do řídké a nízké trávy v okolí fervejí, míč mu paradoxně leží občas i lépe než na ferveji: je totiž na vršku trávy, což připomíná hru z týčka. Za takových situací pak hráč nemá problémy a je schopen se dostat pohodlně ke grýnu, zpět na fervej atd.

Byl bych ale zároveň i proto, aby hřiště typu Albatross či Casa Serena, třeba i Beroun, Karlštejn atd., která nestojí až tolik na běžných fýčkových hráčích, mají svoji stálou klientelu atd., touto cestou nešla. Tady bych naopak dodržoval už skutečně „golfové“ podmínky. Ostatně pokud byste jeli na Albatross právě proto, že tu najdete hřiště „skoro jako na tůře“, bylo by to pro hráče možná zajímavější. Předem byste také věděli, jaké podmínky vás čekají, nemohli byste si následně ani stěžovat. Udržovat rychlost grýnů na 12 stopách a rough vysoký k deseti centimetrům jako pro European Tour by asi nešlo dlouhodobě, ale rozhodně by zde mohly být podmínky obecně tvrdší než jinde.

Když už jsem zmínil Casa Serenu a Albatross: pamatuji si obě hřiště v prvním roce po svém otevření, kdy greenkeepeři nechali trávu v okolí fervejí vyrůst abnormálně, podobalo se to hustému kožichu, který se divukrásně vlnil ve větru a z hřiště dělal téměř umělecké dílo v krajině. Nikdy potom už ale tráva takových výšek a hustoty nedosáhla, byla prostříhávána a byla kratší. Hrál jsem tehdy na Casa Sereně (viz foto) a jako jednorázový zážitek to bylo něco fascinujícího. Buď jste zahráli na fervej, anebo do „kožichu“ a tam míček vůbec nešlo najít. Ztratit během osmnácti jamek pět, sedm míčů bylo naprosto normální i pro lepšího hráče. Podobné podmínky občas vídávám i na některých fotografiích ze skotských linksů – i když asi jde spíše o reklamní fotografie, které mají náležitě zapůsobit.

Přesto tu ale je jeden problém, který v určitých případech hovoří proti stříhání roughu: když budete sekat pořád, spotřebujete hodně paliva do sekaček. Personálu to také potrvá delší dobu. Ale jinak bych viděl spíše jen zisky a klady.