Golfové hřiště postavené na místě, které znám už 45 let

(GOLF 414) Tu krajinu znám už čtyřicet pět let, protože přesně tolik mi je. Když mi ještě nebyl ani rok, už jsem tam s rodiči jezdil na chatu. Jako kluk jsem tu prochodil fůru cest. Teď tu vyrostlo golfové hřiště. A mít hřiště kousek od chaty, to je asi přání každého hráče…

Jde o Loretu Pyšely, jediné osmnáctijamkové golfové hřiště, které bude letos nově otevřeno. Strávil jsem tu dětství a rodiče tu stále mají chatu, teď sem jezdím s vlastními dětmi. Do pyšelské Sokolovny, hezké restaurace neukřičeného a nezakouřeného typu, chodíme občas na nedělní obědy.

Místo, kde golfové hřiště Loreta vyrostlo, jsem si prošel pečlivě už před několika lety, když jsem se dověděl, že se tu bude golf stavět. Byla tu jen pole, ale kus krajiny pro golf velmi vhodný. Ta pole na kraji lesa, kousek pod městečkem, jsou zvláštní kombinací „odlehlosti“ (pokud lze vůbec v oblasti chatařského Posázaví o nějaké odlehlosti mluvit) a přitom blízkosti civilizace.

Chodil jsem tehdy po polích a představoval si, kde by mohly být jamky. Jednu – současnou pětiparovou jamku č. 2 – jsem trefil úplně přesně. Jen se hraje v opačném směru, než jsem si myslel. Ty další už jsou jiné, protože jsem si nepředstavoval, že tu vznikne velká osmnáctka. Tipoval jsem menší devítku. Majitelé ale prý před sedmi lety také začali s úvahami o devítce, nakonec z toho ale byla osmnáctka designovaná zahraničním architektem.

Mít hřiště blízko chaty, to je jistě praktické, ale jsem golfový nomád. Nedokázal bych hrát na jednom hřišti víc než párkrát za rok (výjimku tvoří malé devítky na hru po práci), proto jsem od začátku ani neuvažoval, že bych se stal na Loretě členem. Ale samozřejmě tu budu hrát asi s jiným pocitem než jinde. Trochu jako doma…

Normální a domácká by měla být i atmosféra v klubu, alespoň tak to majitelé i vedení prezentovali na tiskovce. Z jejich slov jsem pochopil, že vědí, proč hřiště stavěli a kam ho směřovat. Neviděli jen golf, chápali i vztah k místním, k danému prostoru, řešili i ekologické aspekty. Loreta samozřejmě není cenově „fajn hřiště pro všechny“ á la Stará Boleslav, ale nemusel by se z ní stát resort typu … však víte, jaké tím mám na mysli.

Jeden příklad práce s krajinou: když jsem si prostor procházel před stavbou, bylo mi jasné, které místo je to hlavní, centrální a s nejhezčím výhledem. Kříží se tu místní cesty, v lese je malá kaplička – i dřív se tu lidé zastavovali. Dnes je tu právě odpaliště jamky č. 2 a grýn jamky č. 5. Někam poblíž by možná většina majitelů umístila klubovnu. Jenže to by zničili krásnou příjezdovou cestu na kraji lesa, po které i nyní chodí místní na vycházky. Clubhouse by tu čněl příliš pyšně, parkoviště ohyzdně.

Nakonec stojí klubovna na jiném místě. Je níž, má ale pořád solidní výhled. Parkoviště je nicméně umístěné méně prakticky, musí se jít asi 300 metrů do kopce. Ale pro auta je to nejlepší místo z krajinného hlediska – auta nejsou odnikud vidět, neruší. Na takovém řešení mělo svůj díl i usměrňujcí rozhodnutí úředníků referátu životního prostředí. Je dobře, že vše dospělo ke kompromisnímu řešení.

Nebudu zatím popisovat příliš podrobně, jak vypadá design hřiště, jak se na něm hraje. To si nechám na léto, kdy by se mělo hřiště otevřít veřejnosti – někdy mezi 1. červencem a 1. srpnem. Kdo chce areál poznat blíž, tak 9. června je tu den otevřených dveří.

Měl jsem zatím možnost obehrát si prvních devět jamek, přičemž povrch byl samozřejmě ještě syrový. Ale i tak jsem z prvních devíti jamek měl přesně ten pocit, jaký odpovídá základnímu konceptu. Keith Preston měl za úkol vytvořit hřiště kvalitní, ale s ohledem na běžného rekreačního hráče. Tedy spíše středně než více náročné. Rekreanti se ze žlutých (5 542 metrů) nebudou trápit, ferveje vyhlížejí velkoryse, jamky nejsou zbytečně dlouhé (hlavně třípary sympaticky mezi 120-150 metry). Při bogygolfu tu lze bez potíží hrát do bezpečných zón. Z bílých (5 934 m) to už bude tvrdší sport.

Po hře, která se odehrála ve skutečně fotograficky úžasné kulise – jen krátce po dešti a s mraky dramatickými (viz fotogalerie), jsem ještě přemýšlel nad tím, jak se vlastně v posledních letech proměnila ekonomika českého golfu a také stavba hřišť, jejich nabídka a rozvoj. Loreta vstupuje coby „osamocený“ nováček na golfový trh v době, kdy hřišť už je relativní dostatek, v jistém směru snad až nadbytek. Hráč si může vybírat z široké nabídky – ve středních Čechách a Praze je na 25 hřišť, tedy čtvrtina celé republiky. Jak si s konkurencí, ale i s obecným ekonomickým poklesem, poradí?

Výhodou je určitě pěkná krajina a profesionální design, velmi dobrá dostupnost (z Prahy o 20 minut blíž než Konopiště). Přístup majitelů a vedení je založený na osobním kontaktu, nejde o klub s nejasnými vlastnickými a majetkovými poměry. O něčem svědčí i fakt, že ještě před otevřením má klub 250 (!) plnohodnotných členů, kteří zaplatili nijak malý vstupní poplatek.

První kolo zápasu o místo na slunci tedy Loreta, zdá se, vyhrává. Snad jí k dalším úspěchům pomůže i duch samotného názvu. Golf Loreta získal svůj název od kaple stejného jména z roku 1699, která stojí nad Pyšely. Tato kaple je jednou z mnoha kopií či nápodob stavby zvané Santa Casa – Svatá Chýše, která je součástí významného poutního kostela v italském městě Loreto. V Santa Case jsou umístěny kameny z údajného domu Panny Marie, které sem byly přeneseny z Nazaretu.

P.S. Pro zajímavost a srovnání přikládám i fotografie z jara roku 2007, kdy jsem poprvé chodil po místech, kde dnes stojí hřiště. U nových fotek je v popisku vždy uvedeno, o jakou jamku se jedná.