G 339 / European Tour v Česku asi nebude

Třikrát a dost. Jakoby tohle heslo bylo prokletím turnajů European Tour v Česku. Třikrát zavítala série do České republiky v devadesátých letech, ale pak už se turnaj nekonal. A po třech ročnících z let 2009-2011 to zase vypadá, že ET odejde.

Turnaj na Čeladné v kalendáři European Tour na rok 2012 není. Čeladná chyběla v předběžném kalendáři ET už v půlce prosince, organizátoři se ale snažili ještě do konce roku sehnat peníze a sponzory. Zatím se to zjevně nepodařilo. Těžko v tuto chvíli odhadnout, zda šance na čtvrtý ročník Czech Open na Čeladné je ještě padesát nebo už jen deset procent. Ale okolnosti napovídají, že pravděpodobnost je spíše menší.

Peníze a jenom peníze. To byl od začátku problém turnaje. Nepodařilo se mu za tři roky existence sehnat tolik sponzorů, aby se náklady, které činily okolo 100 miliónů korun, dostaly na nulu. Ztráty jsou obrovité – za první ročník přes 60 milionů, za další ročníky rovněž desítky milionů. Bez majitele Čeladné Stanislava Prose a jeho peněz by se ty tři ročníky Čeladné vůbec nekonaly. On a jeho společníci vše zaplatili. Jenže „vyhodit“ každý rok desítky miliónů korun – komu by se to chtělo? Asi ani Petru Kellnerovi ne.

Turnaj bohužel přišel do Česka v okamžiku, kdy se začal výrazněji projevovat ekonomický útlum. V takové chvíli se nikomu nechce rozhazovat. A skoro žádná česká firma nemá na to, aby každý rok dala „jen tak“ dvacet, třicet miliónů na sponzoring. Ale je potřeba říct, že tyhle peníze by byly veliké i ve chvíli, kdy by se republice i celé Evropě ekonomicky dařilo.

Základní problém turnaje European Tour v Česku totiž spočívá v tom, že je – pro zemi s deseti milióny obyvatel a pouze středně silnou ekonomikou – příliš velkým soustem. Uspořádat zde ekonomicky rentabilní sportovní akci s rozpočtem sto miliónů lze jen v minimálním počtu sportovních odvětví. Více než sto milionů korun stojí například utkání NHL, které se koná v Praze. Právě tuhle akci lze sponzorsky pokrýt a zároveň z ní něco utržit prostřednictvím vstupného. Další akcí jsou motoristické závody v Brně. Ale pak už asi nic. S takovými miliónovými „masovkami“, jako je hokej nebo motorismus, se však golf, který má v Česku jen pár desítek tisíc fanoušků, nemůže ani náhodou srovnávat.

V současné situaci se ukazuje, že horní hranice nákladů pro podobné akce je někde okolo dvaceti, třiceti miliónů korun. Vhodným srovnávacím příkladem mohou být tenisové turnaje mužského okruhu ATP či ženského WTA. Dlouhá léta se u nás nějaký konal, jenže v posledních letech padla i tady kosa na kámen a už se tu nehraje žádný. Jsou příliš drahé, nevyplatí se; jejich náklady jdou přes 50 milionů korun a sponzorů i diváků je málo. V Česku se proto dnes hrají pouze turnaje „druhé“ ligy, tedy challengery (byť i na ně jezdí hráči první světové stovky).

Fiaskem skončila akce typu mistrovství světa v klasickém lyžování, opět s rozpočtem přes 100 miliónů, kterou nakonec zaplatil stát. Na druhou stranu Zlatá tretra, která má rozpočet přes 30 miliónů, je úspěšná. Je ovšem podporována i z veřejných peněz. V Česku se daří i menším sportovním akcím, jejichž organizování se rodí zdola, na základě velké základny nadšenců. Viz loňský závod Světového poháru v horské cyklistice v Novém Městě. Akce s rozpočtem pár miliónů, ale obrovskou diváckou odezvou (cca 25 000 diváků), byla i díky úspěchu Jaroslava Kulhavého mediálně vděčná. Právě tady je vidět, jak vše musí stát na všech nohou: akce nesmí být drahá, musí mít velký divácký potenciál (to cyklistika v Česku má) a musí v ní hrát velkou roli špičkoví domácí závodníci.

Čeladná rozhodně nepatřila k nejchudším turnajům na okruhu European Tour. S dotací okolo 2 miliónů eur byla někde uprostřed. Některé turnaje mají dotaci 1 milion eur (např. italský Sicilian Open), letos je v kalendáři i jeden turnaj ve Francii s dotací půl milionu. Sehnat 25 milionů korun (tedy 1 mil. euro) a dalších 20-30 milionů korun na organizaci by asi bylo lehčí než těch 100 milionů. Ale znovu si připomeňme, že 50 milionů korun jsou obrovské peníze a že ani tenis, podstatně rozšířenější sport, je dnes nedokáže shromáždit.

První ročník ženské Ladies European Tour loni na Albatrossu měl na hráčské odměny 200 000 euro, tedy asi pět milionů korun. Organizace turnaje mohla spolknout dalších deset, patnáct milionů korun. Sehnat celkem dvacet milionů taky není hračka, ale reálné to snad je. Hlavní sponzor může dát pět milionů, další po pár milionech, zahladit nakonec dva či tři miliony ztráty už není takový problém. Částky v řádu stovek tisíc eur jsou také onou hladinou, na které se pohybuje mužská druhá evropská liga, tedy Challenge Tour. I tyto turnaje by mohly být pro Českou republiku ekonomicky únosné. Ovšem za nezbytného předpokladu, že na nich bude hrát hned několik českých hráčů – stejně jako Spilková hraje na Ladies European Tour. To se ale neděje. Challenge Tour se v Česku ostatně už taky konala (na Ypsilonce), ale rovněž odešla. Nebyl o ni žádný zájem ze strany sponzorů, médií ani diváků.

Nejsou to veselá zjištění, ale je potřeba vidět realitu takovou, jaká je. Musíme si popravdě přiznat, že „na to nemáme“. Finančně, po sportovní stránce, ani z hlediska zájmu české veřejnosti o golf. Ale netřeba zoufat. Jak roky poplynou, po čase se jistě zlepší ekonomická situace (či se alespoň uklidní a všichni budou vědět, na čem jsou), objeví se více nadějných mladších hráčů typu Spilkové, veřejnost si na golf zvykne stejně, jako si zvykla na to, že tenis není „snobárnou“, ale docela obyčejným sportem.

Za dané chvíle je dobré vědět, že se stále koná velice kvalitní turnaj seniorské tůry na Casa Sereně a také Ladies European Tour na Albatrossu (letos je naplánován na červen 2012). Měli bychom si tyhle akce hýčkat a uvědomit si, že jejich konání u nás není rozhodně samozřejmé.