G 316 / Woods se chová divně. Ale má mamutí náskok.

Skoro jsem té zprávě nevěřil, působila jako novinářská kachna. Woods vyhodil svého kedíka Steve Williamse. Golfový fanoušek se logicky dotazuje: míří Woodsova cesta zpět na golfový trůn, anebo kamsi do nepochopitelna, či rovnou do pekel?

Každý psycholog vám řekne, že když prožijete v životě podobnou psychicky náročnou změnu, jakou je rozvod, nemáte rychle měnit další věci. Woods ale jakoby téhle poučky nedbal. Naopak. V rychlém sledu se rozvedl, změnil bydliště, trenéra, změnil agenturu, která ho zastupuje, a teď vyměnil i toho nejdůležitějšího člověka, který s ním po sportovní stránce spolupracoval. To ještě zbývá, aby odešel od Nike – a pak už může strčit hole do skříně a zamířit do buddhistického kláštera.

Mám v živé paměti slova Hanka Haneyho, někdejšího Woodsova trenéra. Když byl v Česku na návštěvě, prohlásil, že úplně nejblíž k Woodsovi nemá on, ale kedík Steve Williams. Ten prý Tigera zná skvěle, tráví s ním ostatně i nejvíc času.

Williams prožil s Woodsem dvanáct let. To je víc, než byl Woods se svou ženou Elin. Působí to bizarně, ale říct, že Woodsovým hlavním životním partnerem byl kedík a ne jeho manželka, je pravda. A je to pravda i proto, že Woods měl vedle své zákonité manželky ještě další ženy, s nimiž trávil čas.

Zbavit se takové „jistoty“ není jen tak. Je to skoro jako ten zmíněný rozvod. Samozřejmě, že do vzájemného vztahu Woods-Williams nevidíme, ale být spolu dvanáct let, projít si stovkami turnajů, všemi úspěchy i těžkostmi – to není něco, na co jen tak zapomenete. Woods se ale rozhodl. Mně osobně to připadá hlavně nepraktické. Protože zvládnout všechny tyhle změny, to bude vyžadovat další sílu navíc. Možná na to Woods taky po čase přijde – až vyzkouší jiné kedíky. Anebo se zase plnou pravdu dovíme opět po čase. Ale nemyslím si, že by tu mělo co vylézat na povrch – Williams byl, zdá se, maximálně loajálním „sluhou“. Právem se také může cítit ukřivděný.

Teď ale Woods trochu z jiné stránky. British Open je za dávno za námi a kde je ten po US Open tolikrát zmiňovaný Rory McIlroy? Kam se vypařil nový severoirský Tiger? Ne, nechci být jízlivý, jen se ukazuje, že hledání druhého Tigera nebude snadné.

Budou to mít jeho následovníci a korunní princové velmi těžké. Nedávno jsem totiž nalistoval historickou statistiku vyhraných turnajů na PGA a Tiger Woods je v současnosti se 71 vítězstvími z let 1996-2009 na historicky třetím místě. Vede Sam Snead s 82 triumfy, druhý je Jack Nicklaus se 73. Ani jeden už ale nehraje.

Kde jsou přitom Woodsovi kolegové, možní pronásledovatelé, tedy aktivní hráči?

Teprve na desátém místě je s „pouhými“ 39 vítězstvími Phil Mickelson. Tomu je ovšem 41 let a tudíž nemá moc času na razantní vylepšení statistiky. Další veterán Vijay Singh má titulů 34 – a je mu čtyřicet osm. Pak dlouho nic, až na 33. místě je Davis Love III (ročník 1964) s dvaceti tituly. Ernie Els, ročník 1969, má titulů 18 a je na 42. pozici. Jim Furyk, ročník 1970, získal 16 titulů.

Tak bychom mohli pokračovat. Je to možná šokující, ale žádný hráč, který je mladší než Tiger Woods (35 let, ročník 1975), nemá více než sedm vítětzství na PGA Tour! Právě těch sedm má Sergio Garcia (ročník 1980), stejně tak Adam Scott (1980), Geoff Ogilvy (1977) a Zach Johnson (1976). Ti všichni ale už přitom patří ke střední generaci hráčů. Z nejmladších, tedy pod třicet let, se nikdo nedostal ani k počtu většímu, než je pět turnajových titulů!

Jen připomínám, že sedmi vítězství na PGA dosáhl Woods už ve věku dvaceti tří let. Ve dvaceti pěti letech měl na kontě 24 titulů. A když mu bylo třicet, mohl se pochlubit 46 tituly. Woods třicátník měl před dnešními třicátníky náskok doslova mamutí.

Abych nebyl nařčen z toho, že si hledím jen americké PGA, tak na evropské tůře také není prakticky žádný mladý hráč po třicet let, který by výrazně vítězil a měl doma víc než deset titulů. Pouze Martin Kaymer (1984) jich od roku 2009 nasbíral už devět.

Ať už si tedy o Woodsovi a jeho nynějších rozhodnutích myslíme cokoli, ať už je v současnosti na jakémkoli místě světového žebříčku, zůstává nesporné, že je to stále a pouze on, kdo má právo nosit korunu golfového krále. K metě, na které dnes je, mají jeho pronásledovatelé ukrutně daleko. A upřímně: kdo si myslí, že na ni někdo z nynějších hráčů vůbec kdy dojde?