G 305 / Ballesteros kraloval, když se Češi o golf ještě nezajímali

Slavný „Seve“ zemřel. Éra historicky nejúspěšnějšího španělského golfisty se ovšem o hodně minula s českým zájmem o golf. Co vlastně o tomto hráči český golfista ví? A proč byl Severiano Ballesteros (1957-2011) tak oblíbený a uctívaný?

Ballesterosovo jméno může být synonymem pro vzestup evropského kontinentálního golfu. Byl to on, kdo se jako vůbec první evropský ne-anglosaský hráč prosadil na světové úrovni. Vyhrál celkem pět majorů, ten první hned ve svých 22 letech: v roce 1979 triumfoval na British Open. Předchozím vítězem Open z kontinentální Evropy byl Francouz Arnaud Massy, který ovšem vyhrál ještě v hodně dřevních dobách, roku 1907. Ballesteros o více než sedm desetiletí poté naznačil, že časy anglosaské dominance začínají končit.

Na Open vyhrál ještě dvakrát, v letech 1984 a 1988, jeho světovou kvalitu potvrdily i vítězství na americké půdě, na turnaji nejslavnějším. Zelené sako z Masters v Augustě si odvezl v letech 1980 a 1983. A byl navíc prvním Evropanem v historii, kterému se to podařilo. Na jeho triumfy pak navázala další velká osobnost kontinentálního golfu, Němec Bernhard Langer (také ročník 1957). Ten poprvé v Augustě vyhrál v roce 1985.

Ballesteros byl nejdůležitější osobností španělského i evropského golfu v době, kdy tento sport na kontinentu vykročil z úzkého prostředí smetánky směrem k masám. Když Seve vstupoval počátkem 70. let do špičkového golfu, bylo v celém Španělsku jen několik desítek hřišť a pár desítek tisíc hráčů. Dnes je tu skoro 350 hřišť a hráčů je tu na 340 000.

Seve měl výhodu, že jeho otec pracoval na golfovém hřišti. Navíc jeho strýcem byl Ramón Sota (1938), v šedesátých letech nejlepší španělský profesionál, který v roce 1965 skončil na Masters šestý. Seve byl nejmladší ze čtyř bratrů, všichni se golfu také věnovali. Především Manuel patřil už od roku 1972 k úspěšným hráčům European Tour, posléze dělal Sevemu manažera. Podle legendy dal právě jeden z bratrů malému Sevemu trojku železo, což byla jediná hůl, s níž jako kluk trénoval.

Snad aby se vyrovnal svým bratrům, byl Seve na velmi dobré herní úrovni už velmi mladý. Profesionálem se stal v šestnácti a v devatenácti (1976) skončil na British Open druhý. Když pak v roce 1979 poprvé vyhrál, předvedl tu ve finálovém kole to nejlepší i to nejméně pochvalné ze svého rejstříku ran. Na 16. jamce zahrál neuvěřitelně dlouhý, ale také velmi zakroucený odpal, který skončil na parkovišti mezi vozy televize BBC. Ale zachránil se a na jamce zapsal birdie. Jeho spoluhráč Hale Irwin to komentoval slovy: „Nechápu, jak někdo může vyhrát Open potom, co zahraje takové množství špatných odpalů.“

Ballesteros skutečně zahrál ve své kariéře mnoho nevydařených ran z týčka, ale ještě více bylo těch, kterými dokázal chybu napravit a skórovat (v tomto směru je jeho nejznámějším následovníkem Phil Mickelson). Tato jeho schopnost je připisována jak přirozenému talentu, tak snad právě té trojce železu: naučila ho kreativitě, umění poradit si ve chvíli, kdy vás objektivní situace limituje. Ben Crenshaw jeho schopnosti lapidárně vystihl: „Seve má ve svém rejstříku rány, které my ostatní neznáme.“

Ballesterosova role evropské golfové ikony se ale nezmenšila ani v době, kdy se jeho hra už nevyznačovala takovým mistrovstvím, aby mohla konkurovat těm nejlepším (naposledy vyhrál turnaj v roce 1995). K jeho nejslavnějším momentům druhé éry patřil určitě rok 1997, kdy ve španělské Valderramě triumfoval jako kapitán rydercupového týmu Evropy. Byla to nejen hvězdná chvíle charismatického Španěla, ale také celého kontinentálního golfu. Poprvé se totiž Ryder Cup hrál na půdě mimo Britské ostrovy. Bohužel další roky Sevemu moc radosti nepřinesly: v roce 2004 se rozvedl, údajně se těžko smiřoval i s faktem, že odchází ze světel reflektorů. Méně dobré časy dokonal nález nádoru na mozku v roce 2008, na jehož následky také 7. května 2011 zemřel.

Seve za svou kariéru vyhrál devadesát turnajů, padesát z nich patří do série European Tour. To z něj dělá vůbec nejúspěšnějšího hráče této série (druhý je Langer se 42 triumfy). K dalším dobrým španělským hráčům jeho éry patřil třeba Manuela Pinera (1952), který vyhrál devět turnajů European Tour, nebo José Maria Canizares (1947), který s Ballesterosem hrál i Ryder Cup. Početná je však řada Ballesterosových následovníků – José María Olazábal (1966), s nímž vytvořil Seve jednu z nejúspěšnějších dvojic v historii Ryder Cupu, Miguel Angel Jiménez (1964) či Sergio Garcia (1980). A jsou tu další hráči vynikající kvality, vždyť jen v první stovce žebříčku European Tour najdeme hned deset hráčů ze Španělska.

Ballesteros však všechny zatím převyšuje. Je to sportovní veličina první kategorie, přinejmenším ve Španělsku národní hrdina. Patřil k jedincům, kteří dokáží měnit dějiny, dokáží k sobě jako magnet přilákat další nadějné talenty i spousty diváků. Je ironií osudu, že Ballesteros zemřel ve dnech, kdy se právě v jeho rodném Španělsku konal turnaj série European Tour. Byl to ostatně právě Seve, kterému European Tour vděčí za svůj rapidní růst od sedmdesátých až do devadesátých let.