40 dní bez golfu. Proč?

(GOLF) Takovou golfovou absenci jsem v plné sezóně, za kterou bývá květen a červen považován, ještě neměl. Od 7. května jsem nebyl na golfu. Důvody uvádím níže, ale i já bohužel už patřím k těm, kteří nepřispívají k ekonomické prosperitě české golfové sféry.

O tom, že golfoví hráči v současnosti nepřibývají a že počet fýčkařů je v posledních letech oproti minulosti mnohem menší, jsem už několikrát psal. Ale aniž bych se o to nějak moc snažil, uvědomil jsem si, že i já se podílím na tom, že na českých fervejích a grýnech není narváno. Za posledních 40 dní jsem nesáhl na golfové hole.

Jak je to možné, když třeba ještě před pěti, natož sedmi či deseti lety, kdy jsem začínal, bych měl už po týdnu bez golfu abstinenční příznaky?

Mám pro sebe docela jasnou omluvenku – stěhovali jsme se z jednoho bytu do druhého. Kdo něco takového absolvoval, ví, že to není zrovna událost, při které hýříte volným časem. Navíc květen a počátek června byl opět teplotně značně nestálý: v jednu chvíli teploty mírně nad deset jako na začátku dubna, jindy zase vedro přes třicet. To chuti hrát golf neprospívá.

Ne že bych golf z hlavy úplně vypustil. Čtu o něm na webu, sleduji výsledky turnajů, píšu články, občas kouknu na přenosy turnajů. Golfovou loď rozhodně neopouštím, ale to hlavní, co je podstatou tohoto sportu, tedu hru samotnou, prostě neprovozuji. Velmi zvláštní – byť znám pár lidí, kteří se golfu také věnují po stránce organizační, manažerské, publicistické atd., a kteří také hrají spíše jen sporadicky. Ale bývá to třeba z důvodů zdravotních či prostě proto, že golf je jejich zaměstnáním a oni ho mají přes den dost.

Myslím, že jsem typickým příkladem hráče, který začal v golfově tučném období (2004) a nyní tvoříme z celkové masy hráčů … čtvrtinu, třetinu? Rozhodně je to značná část golfistů. A právě dnes je mnoho z těchto hráčů spíše v období golfové střídmosti – začali jako třicátníci, svobodní, s dostatkem času i peněz na utrácení. Dnes má hodně z nich rodiny, času méně a finanční opasek si taky trochu utáhli. A hlavně: mají odehrány všechny ty desítky turnajů, při kterých snižovali, netlačí je honba za nízkým hendikepem. I hodně hřišť už vyzkoušeli.

Je pravdou, že kdybych disponoval větším množstvím volného času, chodil bych hrát určitě více. Ale zároveň už vím, že mojí hranicí jsou maximálně tři hry týdně. I dvě jsou někdy moc, protože když chodím hrát jen jednou týdně, většinou se na hru i více těším. A pokud mám půst 14 dnů či více, navíc pak jedu hrát na hřiště, které mám v oblibě, vysloveně si hru užiju. A to i za předpokladu, že bych nehrál nic moc.

Chybí mi ale golf teď, po skoro čtyřech desítkách dnů absence? Vzhledem k stěhování a fůře věcí k zařizování jsem neměl moc na vybranou, musel jsem omezit zábavu. Jenže! V tom shonu jsem si našel volné chvíle, a to jsem vyrazil na kolo. Proč ne na golf? Protože na kole jsem byl více v akci, má pro mne větší fyzický charakter. Pokud jsem tedy chtěl sportovat, dal jsem přednost cyklistice. V horkých dnech na začátku června mi taky kolo připadalo vhodnější než golf, jezdil jsem navíc i na Šumavě ve výškách okolo 1 000 metrů a tam bylo příjemně. Mimochodem jsem viděl i to, jak vypadá někdejší hřiště na Lipně: z rozhledny Stezka korunami stromů jsou vidět jen louky, po grýnech či bankrech bohužel už ani památky.

Ale tenhle týden už bych měl zase vstoupit do hry. Pokud to vyjde, čeká mne jedna hra na jednom exkluzivním hřišti a pak o víkendu jeden velmi netradiční turnaj. Už se na oboje těším. A pokud to skutečně vyjde, tak o obou těchto zvláštních událostech taky napíšu…