Kolik lidí má doma bag?

(GOLF) V roce 2016 se poprvé od roku 1990 výrazně snížil počet registrovaných českých golfistů. Pokles je o 2 034 hráčů, nyní je v databázi ČGF vedeno 54 317 hráčů. Maxima bylo dosaženo v roce 2014, celkem 56 438 hráčů.

Tato čísla jsou oficiální, objevují se ve sportovních statistikách, v médiích a operuje s nimi posléze i Evropská golfová asociace. Ovšem počet lidí, kteří u nás hrají golf, bude jiný. Záleží na tom, jaká kritéria stanovíme pro pojem „hráč golfu“.

Někde se za takového člověka považuje ten, kdo odehraje alespoň jednu hru ročně. Číslo zhruba 60 miliónů hráčů na celém světě, udávané International Golf Federation, zohledňuje právě tyto hráče. V USA je to nyní přes 25 miliónů hráčů, dalších 10 miliónů pochází z Japonska, přes 5 miliónů z Kanady, 4 milióny z Velké Británie, okolo 1 miliónu z Austrálie atd. Naopak kontinentální Evropa, kde se počítají jen členové klubů (a kde žije okolo 700 miliónů obyvatel, z toho EU přes 500 mil.), udává počet „jen“ 3 miliony hráčů.

Ve skutečnosti bude na evropském kontinentu včetně Česka hrát golf více lidí. Jednou ročně si zajde na golf asi i ten, koho někdejší golfová náruživost opustila a on už z klubu vystoupil. V každém sportu existuje skupina vlažných příznivců i náruživců. V zmiňovaných USA podle údajů National Golf Foundation plných 44% hráčů odehraje pouze 1-7 her ročně. Tito lidé nebudou členy žádného golfového klubu, protože by se jim to finančně nevyplatilo. Dalších 30% hraje 8-25 her a 26% má více než 25 her ročně. Právě ti poslední ovšem vytvářejí největší finanční obraty v golfu v USA, více než 70% z celku.

Je v České republice hodně těch, kteří nejsou členy klubů a přesto si na golf zajdou? Zjistit by se to dalo jen podle průchodů v recepcích hřišť a taková centrální republiková statistika neexistuje. ČGF ale rovněž udává, že i přes stagnaci počtu hráčů od roku 2012 či jejich současný pokles se v databázi serveru ročně vždy objevuje několik tisíc nových hráčů. Někdo odejde, jiný přijde. Z toho by vyplývalo, že v Česku bude vedle současných 54 317 klubistů odhadem dalších 20 000 lidí, možná i více, kteří golf hráli, resp. nějakou dobu byli členy golfového klubu.

Jestliže je zde skupina bývalých golfistů, kteří nejsou organizováni a nehrají, lze je vrátit zpět na ferveje? To závisí na důvodech jejich odchodu. Pokud byly finanční, pak vede cesta přes další zlevňování golfu, především jednorázových fýček. Pokud to byly časové důvody, pak vede cesta přes větší možnosti hrát šest, devět, dvanáct jamek, i přes větší nabídku hřišť městského charakteru, která jsou blízko a snadno dostupná. Pokud tyto lidi ovšem golf přestal bavit, pokud je golfový svět nezaujal, nic s tím neuděláme. Můžeme jen doufat, že třeba v důchodu se vrátí.

Důležitou skutečností je i to, že základem golfového života a jeho ekonomiky nadále budou ti, kteří hrají častěji a jsou i trvalými členy klubů. Ti budou vždy vytvářet největší finanční obraty a budou pro majitelé hřišť jistotou. Podle statistik společnosti TeeTime bychom mohli do této skupiny počítat přes 17 000 českých hráčů (30% z celku), protože tolik jich odehraje ročně 11 a více her. Toto je jádro golfového života.

Stojí ale za úvahu, zda postupně neopustit ono „měření“ golfu podle toho, kolik členů klubů u nás vlastně je. Jejich počet totiž už růst nebude, stejně jako neroste prakticky v žádné evropské zemi, ani jinde na Západě (růst lze čekat jen v Asii). Pokud se na tato čísla budeme upínat, uvidíme jen úbytek. Přitom situace není taková, že by golf u nás obecně klesal. Spíše zůstává na svém a přeskupuje se, jeho okrajové hranice se rozvolňují. Lidé zkoušejí i jiné varianty, jak k této volnočasové aktivitě přistupovat, než být nutně členem klubu, hrát turnaje atd. Golf spíše vřazují mezi další sportovní aktivity.

Stejně jako to dělají v USA i jinde mimo kontinentální Evropu, měli bychom raději začít operovat s čísly absolutními. Tedy počítat mezi golfisty skutečně všechny, kteří alespoň jednou ročně zavítají na golfové hřiště či rovnou „zařízení“ (tedy i na driving). A počítat bychom mohli i s těmi, kteří golf hráli, ale v posledních letech se mu nevěnují. Není potřeba vést nějakou ostrou hranici mezi „spícími“ a aktivními golfisty, klubisty a nečleny, náruživými a velmi vlažnými hráči. Za cyklistu bývá ostatně považován prakticky každý, kdo má doma pojízdné kolo. Proč tedy nepovažovat za golfistu každého, kdo má doma alespoň pár holí a pytlík míčů?